Carybdea branchi, která je na obrázku, je příbuzná australské medúze krabicovce (Chironex fleckeri), která je považována za nejjedovatějšího mořského živočicha. (Obrázek s laskavým svolením Brenta Viljoena)
Nemusí vypadat nebezpečně, ale žihadlo od medúzy krabicové by mohlo stačit na to, aby vás poslalo do skříňky Davyho Jonese – tedy do vodního hrobu.
Medúzy krabicové, pojmenované podle tvaru svého těla, mají chapadla pokrytá biologickými nástrahami známými jako nematocysty – malými šipkami naplněnými jedem. Lidé a zvířata, kteří mají tu smůlu, že jsou tímto jedem zasaženi, mohou během několika minut po bodnutí utrpět ochrnutí, zástavu srdce, a dokonce i smrt. Ale ještě si nevybírejte hory místo oceánu. Ze zhruba 50 druhů medúz krabicovitých, kterým se také říká mořské vosy, má jen několik druhů jed, který může být pro člověka smrtelný.
Když se medúzy krabicovité vyskytují v teplých pobřežních vodách po celém světě, smrtící druhy se vyskytují především v oblasti Indopacifiku a severní Austrálie. Patří sem australská medúza krabicová (Chironex fleckeri), která je považována za nejjedovatějšího mořského živočicha. Chironex fleckeri je největší z medúz krabicovitých, jejíž tělo dosahuje průměru až jednoho metru a tlustá chapadla připomínající šněrovačku jsou dlouhá až 10 metrů.
Medúzy krabicovité mají znaky, které je odlišují od ostatních medúz. Především medúzy krabicovité mohou plavat – maximální rychlostí blížící se čtyřem uzlům – zatímco většina druhů medúz se vznáší tam, kam je unáší proud, a má jen malou kontrolu nad svým směrem. Medúzy skřítek také vidí. Na každé straně krabice mají shluky očí. Některé z těchto očí jsou překvapivě důmyslné, mají čočku a rohovku, duhovku, která se může na jasném světle stáhnout, a sítnici.
Její rychlost a zrak vedou některé vědce k domněnce, že medúzy krabicovité aktivně loví svou kořist, především krevety a malé ryby.