Přemýšleli jste někdy nad tím, jak někteří fotografové dokáží vytvořit fotografie, které vypadají tak radikálně odlišně od toho, co vidíme očima?
© Kevin Landwer-Johan
Digitální fotografie umožňuje pomocí počítače manipulovat s fotografiemi tak, aby vypadaly surrealisticky. Některé fotoaparáty obsahují funkce, které umožňují vytvářet fotografie s vysokým dynamickým rozsahem (HDR), vícenásobnou expozicí a černobílé fotografie. Těmito technikami se v tomto článku nechci zabývat. Rád bych se držel přirozenějších postupů.
Pokud dobře rozumíte některým technikám a fyzice světla, můžete ve fotoaparátu vytvořit neskutečně vypadající snímky. Nemusíte se spoléhat na moderní techniku fotoaparátu ani na intenzivní používání postprocesingu.
Krátký úvod do zónového systému
Zónový systém je známý již desítky let. Vyvinuli jej Ansel Adams a Fred Archer na základě senzitometrie. Je to nástroj určený k tomu, aby fotografům pomáhal plánovat a kontrolovat expozici a zpracování.
Přirozeně, protože vznikl ve 30. letech 20. století, byl vytvořen pro použití s filmem. Ačkoli existují argumenty proti použití této techniky v digitální fotografii, domnívám se, že je velmi užitečná.
© Kevin Landwer-Johan
Adams a Archer rozdělili tón do jedenácti zón a každé z nich určili římskou číslici. Zóna 0 je černá, zóna X je bílá a V je střední šedá. Každá zóna je oddělena jedním fotografickým stupněm.
Systém zón
Fotograf Alan Ross, který pracoval jako Adamův asistent v temné komoře, na svých webových stránkách uvádí, že systém byl vytvořen, „aby fotograf mohl efektivně vyhodnotit kvality scény a postupovat s jistotou, že informace potřebné pro fotografovu vizualizaci skončí na filmu.“
Většinu toho, co jsem v průběhu let četl o zónovém systému, považuji za příliš technické. Já se snažím nebýt. Často jsou fotografie publikované vedle článků vykládajících přednosti systému v posledních letech nudné. Obvykle se to stává, když se fotografické nástroje používají jen tak pro nic za nic a na úkor tvůrčího vyjádření.
© Kevin Landwer-Johan
Zónový systém – další nástroj ve vaší výbavě
Více návodů než skutečných pravidel. Takto se raději dívám na pravidla fotografování
Mnozí vás naučí naučit se pravidla a pak je porušovat. Já učím lidi naučit se pravidla tak dobře, aby je mohli intuitivně používat.
Systém zón je založen na vědeckých faktech, nemůžete ho porušit. Když se ho naučíte aplikovat, získáte větší svobodu pro kreativní práci s fotoaparátem. Považujte ji za další nástroj ve své výbavě.
Stejně jako u každého nástroje se musíte nejprve naučit základy toho, co dělá a jak ho můžete přimět, aby dělal to, co chcete. V tomto článku se nebudu pouštět do výuky „jak na to“, protože na toto téma už existuje spousta knih, blogů a videí.
Mým hlavním záměrem je povzbudit vás, abyste si to vyzkoušeli, a ukázat vám některé výhody učení se systému fotografických zón.
© Kevin Landwer-Johan
Proč se obtěžovat s učením zónového systému?
Průměrné měření u moderních fotoaparátů je navrženo tak, aby vykreslovalo střední tóny v celé kompozici. Měření fotoaparátů je kalibrováno na to, aby vše bylo středně šedé. Ale vše, co vidíme, není středně šedé.
Fotografovat černého psa na černém koberci nebo bílého králíka na sněhu je náročné. Váš expozimetr bude chtít obě scény vykreslit jako středně šedé, protože tak byl naprogramován.
Kompozice obsahující omezený rozsah středních tónů nepředstavují pro moderní fotoaparáty žádný problém. Zejména při jejich fotografování v měkkém, málo kontrastním světle. Za těchto okolností je snadné vytvořit dobrou expozici. Poměrně často však mohou vypadat nevýrazně, pokud je v postprodukci nezvýšíme.
Znalost systému zón vám umožní rozhodovat o tom, jak dosáhnout toho, aby vaše fotografie vypadaly podle vašich představ. Dobré používání tohoto systému vám umožní převést vaše tvůrčí přání do technických rozhodnutí.
© Kevin Landwer-Johan
Používejte jej v souladu se svým záměrem
Silné světlo a kontrast vždy zahrnuje rozhodování o expozici před pořízením fotografie.
Fotoaparáty nevidí stejně jako my. Na tomto stupni technologického vývoje jsou podstatně omezenější. To znamená, že scénu můžeme vidět jinak, než jak ji zaznamená náš fotoaparát.
Váš fotoaparát neví, na co se díváte. Když používáte expozimetr, je naprogramován tak, aby vám poskytl přesný údaj pro střední šedou. Proto bylo v dobách minulých běžné, že fotografové s sebou nosili malý list 18% (střední) šedé karty. Mohli z karty odečíst údaje za převládajících světelných podmínek a podle toho nastavit fotoaparát.
Nastavení expozice pokaždé na střední šedou často vede ke špatným výsledkům, pokud je široký rozsah kontrastu.
Nejlépe uděláte, když se rozhodnete, která část snímku je nejdůležitější, a podle ní provedete odečet expozimetru.
© Kevin Landwer-Johan
Při fotografování portrétů v exteriéru ve studiu provedu odečet bodového měřiče z obličeje fotografované osoby a nastavím expozici. Stejné nastavení použiji při fotografování proti černému nebo bílému pozadí. Je to proto, že hodnota světla odrážejícího se od obličeje osoby je stejná.
© Kevin Landwer-Johan
Znalost zónového systému vás vybaví pro nejlepší volbu expozice v obtížných situacích.
Není to snadné, ale není to ani raketová věda
Stejně jako při učení čehokoli jiného, i zde musíte trénovat, abyste se stali zkušenými. Abyste se stali odborníkem, musíte cvičit mnohem více.
Systém zón není tak složitý. Když pochopíte jeho základy, můžete ho použít jako součást svého celkového souboru dovedností. Pak jej můžete hojně využívat a uvidíte rozdíl ve svých vylepšených fotografiích.