Přestože nám Bible neříká, jak apoštol Petr zemřel, tradice nám říká, že Petr pravděpodobně zemřel ukřižováním za vlády císaře Nerona kolem roku 64 n. l..
Při úvahách o mučednících je možná poučnější vědět, proč zemřeli, než jak. Zemřeli, aby následovali svého Pána na jeho cestě utrpení a očekávali, že se s ním spojí ve věčném životě.
Zajímavá je však otázka, jak biblické postavy potkala smrt. S ohledem na jejich příklady víry si Kristovi následovníci uvědomují, že příběhy mučedníků mohou posílit jejich vlastní víru tváří v tvář pronásledování. Zkoumání smrti apoštola Petra odhaluje silnou tradici, že byl zabit ukřižováním v Římě za Neronovy vlády přibližně v roce 64 n. l.
Tradiční zpráva o smrti apoštola Petra
Různé rané zprávy potvrzují, že Petr zemřel mučednickou smrtí v Římě za Neronovy vlády. Nero obvinil křesťany z velkého požáru Říma v roce 64 n. l. a mnozí z nich byli následně usmrceni. „Petrovo mučednictví“ je zpráva o jeho smrti obsažená ve Skutcích Petrových, apokryfním spisu z druhé poloviny 2. století. Vzhledem ke svému širokému rozšíření mimo Skutky Petrovy je možné, že „Mučednictví“ bylo původně samostatným dokumentem, který vznikl dříve. Vypráví o tom, že Petr prchal před nebezpečím v Římě, když se mu zjevil Ježíš. Povzbuzen Ježíšem, aby se postavil tváří v tvář smrti, se vrátil, aby byl ukřižován, a požádal, aby byl ukřižován hlavou dolů, protože nebyl hoden smrti, jakou podstoupil jeho Pán.
Toto vyprávění bylo přijato a je zmíněno i v dalších raných spisech, například u Tertuliána (konec 2. století) a Origena (počátek 3. století). Přítomnost tohoto vyprávění v Jeronýmových spisech (počátek pátého století) ukazuje, že toto vyprávění bylo všeobecně přijímáno jako pravdivé.
Petrova smrt stojí jako svědectví víry a odvahy. Svým životem i smrtí oslavil Boha a povzbudil Kristovy následovníky, aby „stáli pevně“ v Boží milosti (I Petr 5,12).
Co říká Bible o smrti apoštola Petra?
Pokud Bible vypráví mnoho o Petrově životě, neříká, jak zemřel. Zaznamenává však jeho těsný únik před předčasnou mučednickou smrtí těsně poté, co byl Jakub sťat Herodem, nejspíše Herodem Agrippou (37-44 n. l.):
Přibližně v té době král Herodes vztáhl násilné ruce na některé, kteří patřili k církvi. Jakuba, bratra Janova, zabil mečem, a když viděl, že se to Židům líbí, přistoupil k zatčení i Petra (Sk 12,1-3a).
Dvanáctá kapitola Skutků dále vypráví o Petrově zázračném útěku a útěku z Jeruzaléma.
Další náznak o jeho smrti je zaznamenán na konci Janova evangelia. Stejně jako Ježíš dopředu varoval Petra, že ho zapře, tak i Ježíš prorokoval o Petrově budoucnosti v rozhovoru, který se odehrál po Ježíšově vzkříšení:
Věru, vpravdě ti říkám: Když jsi byl mladý, sám ses oblékal a chodil, kam jsi chtěl, ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě bude oblékat a nosit, kam nechceš. (To řekl, aby ukázal, jakou smrtí má oslavit Boha.) A když to řekl, řekl mu: ‚Pojď za mnou‘.“ (Jan 21,18-19 ESV).
Janova poznámka v závorce spojuje proroctví s Petrovou smrtí. Předpokládá se, že Jan byl napsán až v roce 90 n. l., takže by příběh Petrovy smrti mohl znát. Roztažení rukou pravděpodobně odkazuje na smrt ukřižováním.
Další biblické narážky umisťují Petra do Říma a odkazují na jeho očekávanou smrt. List I. Petra končí pozdravem od „té, která je v Babylonu“ (I Petr 5,13); Babylon se používá jako krycí slovo nebo pseudonym pro Řím, takže tento verš je považován za pozdrav od církve v Římě a umisťuje Petra tam. Ve II. listě Petrově naznačuje, že se blíží čas jeho smrti. Vysvětluje, že je pro něj důležité, aby jim některé věci připomněl, „neboť vím, že odložení mého těla nastane brzy, jak mi objasnil náš Pán Ježíš Kristus“ (II Petr 1,14).
.