Jedí lidé pavouky jako potravu?

Jistě již víte, že v mnoha lidských kulturách lidé jedí hmyz, larvy a červy. Pojídání lezoucích potvůrek je ve skutečnosti normou, nikoli výjimkou.

V mnoha částech světa se běžně jedí kobylky. A i obyčejná žížala je cenným zdrojem bílkovin. Ale pavouci? Je sice možné, že občas nějakého pavouka omylem spolknete, ale abyste úmyslně snědli pavouka, museli byste být zoufalí, ne?“

No, v Kambodži je smažený pavouk lahůdkou. Konkrétně ve městě Skuon, které se nachází asi 45 mil od Phnompenhu, hlavního města země, si pochutnávají na druhu asijské tarantule zvané ah pieng. Má asi dva centimetry v průměru a chutná prý trochu jako křupavé smažené krevety.

Po usmažení pavouků s trochou soli a česneku je místní jedí trochu jako kraby. Strhnou nohy a pak vysají maso neboli pavoučí maso, které je s nimi, což je velmi málo, a pak se vypořádají s hlavou a tělem. Břicho, velká tuková část v zadní části pavouka, není žádoucí, protože je to většinou hnědá, hořká břečka, obsahující orgány, vajíčka a bobky.

Jistě už víte, že v mnoha lidských kulturách lidé jedí hmyz, housenky a červy. Pojídání plazů je ve skutečnosti normou, nikoli výjimkou.

V mnoha částech světa se běžně jedí kobylky. A i obyčejná žížala je cenným zdrojem bílkovin. Ale pavouci? Je sice možné, že občas nějakého pavouka omylem spolknete, ale abyste úmyslně snědli pavouka, museli byste být zoufalí, že?

No, v Kambodži je smažený pavouk lahůdkou. Konkrétně ve městě Skuon, které se nachází asi 45 mil od Phnompenhu, hlavního města země, si pochutnávají na druhu asijské tarantule zvané ah pieng. Má asi dva centimetry v průměru a chutná prý trochu jako křupavé smažené krevety.

Po usmažení pavouků s trochou soli a česneku je místní jedí trochu jako kraby. Strhnou nohy a pak vysají maso neboli pavoučí maso, kterého je s nimi velmi málo, a pak se vypořádají s hlavou a tělem. Břicho, velká tuková část na zadní straně pavouka, není žádoucí, protože je to většinou hnědá hořká břečka, obsahující orgány, vajíčka a bobky.

Někdy se pavouci nakládají do vína, tak je prý mají raději těhotné ženy.

Smažení pavouci se podávají v restauracích a prodávají na trhu.

Místní obyvatelé sbírají pavouky v lese z podzemních nor, kde je jich možné najít až pět denně. Tarantule chytají tak, že do jejich děr strčí klacek, počkají, až pavouk na klacek zaútočí, a pak klacek vytáhnou i s pavoukem, který se ho drží. Dbají na to, aby odstranili tesáky, protože kousnutí od jedné z těchto tarantulí může způsobit několik dní velmi silných bolestí a horečky (i když někteří lidé jsou vůči jejich kousnutí relativně imunní), ale jinak uchovávají pavouky živé a čerstvé, dokud nejsou připraveni k vaření.

Při přípravě se pavouci rychle vyexpedují, hodí do koření složeného z glutamátu sodného, cukru a soli. Na oleji se osmaží trochu česneku, dokud olej nepřevezme část česnekové chuti, a pak se přidají pavouci a smaží se, dokud nejsou nohy pěkně tuhé.

Nápoj, který se hodí k porci smažených tarantulí, je pivo Angkor, kambodžská národní značka, i když samozřejmě stačí jakékoli pivo.

Podle mnoha zdrojů je pojídání pavouků v Kambodži poměrně novým jevem a legenda praví, že začalo za režimu Rudých Khmerů, během něhož lidé hladověli a začali jíst tarantule a nejrůznější další tvory nasbírané v lese. Jiní tvrdí, že jde o dlouholetý zvyk. Bez ohledu na to je nyní nejedí proto, že by hladověli, ale proto, že jim chutnají, a další lidé z celé země skutečně jezdí do Skuonu speciálně proto, aby si pavouky koupili a snědli. Cena se může lišit, ale pokud se tam rozhodnete vycestovat a ochutnat je na vlastní kůži, počítejte s tím, že za jednoho pavouka zaplatíte asi šest centů.

Lidé jedí pavouky

Níže uvedené video ukazuje lidi, většinou turisty, jak reagují na tarantule v Kambodži a jak je jedí. Ukazuje také tarantule lezoucí po lidech a přinejmenším jednu místní dívku, která si strká do úst celou živou tarantuli. Zhruba v čase 0:44 se podívejte na mladého chlapce, který jednu z nich jí. Zdá se, že s nohama má jen malé potíže, ale pak se z jeho reakce zdá, že snědl břicho. Fuj! Na základě mého pátrání stále není jasné, zda se této části pavouka vždy vyhýbáme, nebo zda ji někteří lidé rádi jedí.

Smažení pavouci a další

V kuchařce The Eat-a-Bug Cookbook, což je vlastně celá kuchařka věnovaná receptům na brouky, je recept na smaženého pavouka tarantuli. Autor David George Gordon doporučuje buď texaského hnědáka, chilskou růžici, nebo „tarantule podobné velikosti“. Pokud se zdá, že to naznačuje, že jakákoli tarantule, která je dost velká na to, aby stála za smažení a snědení, je férová a bezpečná, je to přesně to, co naznačuje.

Ve skutečnosti Gordon vlastně vysvětluje, proč by tarantule mohla být lepší k jídlu než kobylka, brouk nebo jiný členovec žijící na zemi. Ti všichni mají vnější vrstvu chitinu. Tento chitin je stejný typ materiálu, který mají na sobě humři, krevety a krabi. Mimochodem je také součástí buněčných membrán hub a dalších hub, což může být jedním z důvodů, proč by vaření hub mohlo usnadnit jejich trávení (existují omezené důkazy o existenci lidské „chitinázy“ neboli enzymu chitinu).

Tarantule však mají ve srovnání s kobylkami nebo brouky chitinový obal poměrně silný a poddajný. Díky tomu je jídlo spíše žvýkací než křupavé a je snazší dostat se k pavoučímu masu. Ano, pavouci mají svaly.

Gordonův recept na smaženou tarantuli je ve skutečnosti tempura pavouk (používá mražené tarantule) a jednoduše se zbavuje nejedlých bříšek. Pokud jde o srst tarantule, opěvuje ji hořákem na kremrole nebo zapalovačem. Pavouky namáčí v tempurovém těstíčku a smaží je jako většinu jiných věcí. Ačkoli se o tom návod nezmiňuje, v ingrediencích je uvedena uzená paprika, takže si umím představit, že se po smažených pavoucích zapráší. Tento jednoduchý recept mu vynesl zlato v prvním ročníku soutěže Big Bug Cook-Off, která se konala v květnu 2011 v Přírodovědném muzeu okresu Los Angeles.

Přikládá také recept na spanokopitu s vlčími pavouky, nazvanou Spin-akopita, náplň z pavouků, špenátu a sýra feta uvnitř těsta phyllo.

V knize Edible: Daniella Martinová vypráví o svém zážitku v Japonsku na podivném večírku, kde se podával pavoučí likér a vodka Hornet a kde mezi hmyzem a moučnými červy jedla velké smažené barevné pavouky snovačky, kteří ji štípali v ústech.

Smažené pavouky si dopřávají také v Thajsku. Ve skutečnosti v Thajsku najdete pavouky k jídlu, stejně jako mnoho hmyzu a larev. Jedí tam kobylky, cvrčky, mravence, vodní brouky, bambusové červy (ve skutečnosti larvy můry), larvy hedvábí, a dokonce i štíry. Pokud navštívíte trh v Bangkoku, smažených pavouků si možná ani nevšimnete, budete se dívat na spoustu jiných strašidelných plazících se potravin. Ve skutečnosti, protože jen málo návštěvníků je chce skutečně jíst, ale všichni si je chtějí vyfotit, začali prodejci vybírat od turistů poplatky, které se jim pravděpodobně vyplatí, protože je to asi 28 amerických centů

Stejný typ dělají i v Číně. Můžete si prohlédnout smažené pavouky na špejli spolu s larvami a dalšími neidentifikovatelnými (pro mě) pochoutkami. Pavouků je 5 na špejli a prodávají se, na nočním trhu Donghuamen v Pekingu. Můžete se podívat na stejného chlapíka, který pořídil fotografii níže, jak si pochutnává na jednom z pavouků, kteří byli podle jeho slov ochuceni chilli solí.

Toto je jen několik příkladů jedlých pavouků po celém světě. Ačkoli se to západnímu člověku zdá odpudivé, vezměte v úvahu, že jak pavouci, tak hmyz patří do fylogeneze Arthropoda. Víte, co ještě do tohoto fyla patří? Krevety, humry a kraby! Často říkám své ženě, že humři, které nerad jím, nejsou nic jiného než obrovští mořští švábi. Na druhou stranu krevetám dávám volný průchod. Bez ohledu na mé osobní preference není na tom, že lidé jedí pavouky a hmyz, vůbec nic divného. Je to součást našeho primátího dědictví a ignorovat tyto zdroje potravy by znamenalo ignorovat snad nejbohatší zdroj bílkovinné potravy, který svět nabízí.

Jíst pavouky není až tak neobvyklé, ale je pravda, že lidé omylem spolknou osm pavouků ročně?

Tento článek obsahuje jeden nebo více affiliate odkazů na Amazon. Viz úplné zveřejnění.

Mohly by vás zajímat tyto články

.