Kdo byl apoštol Pavel? – stručný životopis (co dělal a psal)

– 7 minut čtení

V tomto článku se pokusím nastínit stručný životopis apoštola Pavla. Je považován za jednu z nejznámějších (a někdy mylně chápaných jako nechvalně známých) postav v dějinách. Jeho základním poselstvím bylo, že konec věku nastal v židovském Mesiáši jménem Ježíš.

Vzkříšení inaugurovalo poslední dny, které vyvrcholí při Kristově příchodu uzdravením stvořeného řádu a vzkříšením a soudem lidstva (Římanům 8, 1 Kor 15).

Toto přesvědčení spolu s rozlišováním, jak nejlépe začlenit národy (pohany) do rodiny Boha Izraele, změnilo celou trajektorii jeho života. Pavlův životopis je pro nás zajímavý právě kvůli tomuto jedinému posunu v přesvědčení.

Apoštol Pavel, někdy nazývaný svatý Pavel nebo Saul z Tarsu, žil přibližně od roku 5 př. n. l./5 n. l. do roku 67 n. l. Jeho životopis se odvíjí od jeho přesvědčení, že je pro něj důležitý. Alternativním jménem je Saul, zejména v knize Skutky apoštolů (Acts of the Apostles). V tomto textu je jeho semitské jméno „Saul“ nahrazeno jménem „Pavel“ (pravděpodobně jeho latinské jméno, které je převzato i v řeckém Novém zákoně). První výskyt této nuance jména se nachází ve Skutcích 13.9.

Máme dva zdroje informací týkajících se Pavlova životopisu. Skutky apoštolů jsou vyprávění (více stylizované než „syrová“ historie, ale přesto historické), v němž vystupuje jako hlavní postava. Dobrá historická práce však vyžaduje, abychom jako postava vyprávění vždy vycházeli z primárních zdrojů:

Tento druhý pramen nám poskytuje nejjasnější přístup k jeho životu a myšlení. Přestože jsou zabarveny jeho vlastními předsudky (jako ostatně vše, co v dějinách napsal jakýkoli člověk, takže to nemá být pejorativní), poskytují nejjasnější svědectví a přístup k historickému Pavlovi.

Akta jsou tedy „potvrzujícím pramenem“ dříve než pramenem primárním, ale není třeba je vnímat jako konkurenční. Mají odlišnou rétorickou a historickou funkci, což je důležité pojmenovat, když se snažíme zjistit více o této historické postavě.

Představení Pavlova života

Podle Skutků apoštolů byl Pavel římským občanem (Sk 16,37; 22,25-29). Pocházel z židovské rodiny z města Tarsu, obchodního města u Středozemního moře. Nacházelo se v Malé Asii a mělo vliv na obchod přinejmenším od dob Alexandra Velikého.

Pavel byl vychován jako farizej

Sk 23,6 popisuje Pavla jako farizeje (a syna farizeje), což potvrzuje jeho vlastní slova ve 3. kapitole listu Filipanům.5-6. Ve Skutcích tuto identitu výslovně pojmenovává jako rodinné pouto, protože takovou identitu měl i jeho otec.

Někdy na počátku Pavlova života, ve Skutcích 22, je tato identita označena jako rodinné pouto.3 tvrdí, že Pavel studoval u velkého farizejského učitele Gamaliela, který mohl být vnukem Hillela Staršího (někdy označovaného za jednoho z velkých protorabínů prvního století př. n. l.).

Pokud je toto spojení pravdivé, což se na základě Pavlovy výkladové mřížky v celých jeho listech jako moudrého farizeje zdá více než pravděpodobné, studoval Pavel pod jednou z nejuznávanějších učitelských linií v období pozdního druhého chrámu. Zdá se, že jeho vzdělání přesahovalo odborné znalosti Tóry a zahrnovalo hluboké porozumění prorokům a klasické literatuře a filozofii.

Pavlovo zaměstnání jako výrobce stanů

Skutky apoštolské také popisují, že Pavel byl výrobcem stanů, což bylo jeho hlavní povolání (18,1-3). Pracoval s Priscillou a Akvilou, kteří jsou také zmíněni v Římanům 16,3-4 jako „spolupracovníci“ (pravděpodobně jak metaforicky, pokud jde o Ježíšovo poselství, tak doslova, pokud jde o společné řemeslo).

Paul the Persecutor Transformed

Saul je ve Skutcích apoštolů vylíčen jako pronásledovatel raného Ježíšova hnutí, které začalo v Jeruzalémě. Ve Sk 7,58-8,1 je jmenován mezi těmi, kdo schvalovali kamenování Štěpána. Ve Skutcích 9 pak máme příběh o Pavlově setkání se vzkříšeným Ježíšem na Damašské cestě, kde se Ježíš ptá: „Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?“. (9.4).

Tato událost samozřejmě vede Pavla k důvěře, že Ježíš je skutečně Mesiáš, a od té doby věnuje veškerou svou energii hlásání Ježíšova poselství židovským spoluobčanům a zejména národům (často nazývaným „pohané“). Myšlenka pronásledování je potvrzena v Pavlových listech v Galatským 1,13-14 a Filipským 3,6.

Pavlova autobiografie proměny

Galatským 1 také vypráví Pavlovu autobiografickou zprávu o jeho proměně v Žida, který následuje Ježíše jako Pána. Je pravděpodobné, že Skutky jsou stylizovanou verzí toho, co o této zkušenosti tvrdil sám Pavel (stylizovaná zde jednoduše znamená, že příběh byl sestaven tak, aby byl míněn jako pravdivý, ale také z druhé ruky).

Odhadované datum této proměňující události (někdy nesprávně označované jako Pavlovo „obrácení“ ke křesťanství, nikoliv přijetí Ježíše jako Mesiáše a Pána Izraele) se obvykle uvádí někdy mezi lety 31-36 n. l.. Pavel se o tomto dramatickém zážitku krátce zmiňuje také v 1 Kor 15, 8, když obhajuje vzkříšení z mrtvých poznámkou, že se mu Ježíš zjevil „jako poslední ze všech“.

Po Pavlově proměně

Po mystickém setkání se vzkříšeným Ježíšem byl Pavel podle popisu ve Skutcích 9 oslepen. Přesuneme-li se zpět do Pavlova vlastního vyprávění z první ruky v listu Galaťanům 1-2, po tomto zážitku šel do: Arábii, pak do Damašku, pak na 15 dní do Jeruzaléma (o 3 roky později, aby se setkal s Kéfou / Petrem a Jakubem), pak do Sýrie a Kilikie.

A o 14 let později se Pavel s Barnabášem a Titem vrátil do Jeruzaléma, aby se setkal s „pilíři“ jeruzalémské církve: Jakubem, Kéfou a Janem. Na tomto setkání tito klíčoví představitelé potvrdili, že Pavel byl skutečně pověřen, aby byl apoštolem pohanů (což znamená „národů-lidí“). Jediné, na co jeruzalémští apoštolové naléhali, bylo, aby Pavel a jeho společníci „pamatovali na chudé“ (Gal 2,10).

Spor v Antiochii

V Antiochii nakonec dojde ke sporu, protože vyjdou najevo skutečnosti na místě, které komplikují sbližování židovských a pohanských Ježíšových následovníků. Jistí muži přišli od Jakuba (Gal 2,12nn) na návštěvu a způsobili zmatek ohledně povahy poselství evangelia pohanům.

Tento spor dokonce podle všeho způsobil, že se Petr uskromnil a rozhodl se oddělit od společného stolování, které měli jako Židé s obrácenými pohany. Tato situace se stává anekdotickým příběhem, který Pavel používá ve svém listu Galaťanům, aby ilustroval důvod, proč se pohané nesmějí obřezávat.

Nepochybně existuje několik teorií o tom, jaká byla vlastně Pavlova motivace ke sdílení tohoto příběhu a konfrontaci s praxí obřízky. Můžeme si položit jednu rychlou otázku:

Byl Pavel proti obřízce a dodržování Zákona Tóry v univerzálním smyslu (pro Židy i pohany), nebo jen pro pohany? Má na mysli výhradně pohanské čtenáře, když používá negativní výrazy o obřadních praktikách Tóry?“

Pavlovy misijní cesty

Pavel, pokud přeskočíme zpět do Skutků, začal v Antiochii jako ve výchozím bodě (místo sporu) a nakonec podnikl několik cest do různých oblastí Středomoří. Díky těmto cestám mohl Pavel založit tolik sborů, pro mnohé z nich máme v Novém zákoně dopisy.

Podle vyprávění Skutků apoštolů Pavlovy „misijní cesty“ zahrnovaly:

• Skutky apoštolské13.4-15.35 (začíná a končí v syrské Antiochii)
• Sk 15.36-18.22 (také začíná a končí v syrské Antiochii)
• Sk 18.23-21.17 (začíná v syrské Antiochii a končí v Jeruzalémě)
• Skutky 27.1-28.16 (cesta do Říma)

Paul’s Letters to the Churches (Our Best Biographical Sources)

V závislosti na tom, jak chápeme datování a autorství Pavlových listů, se často říká, že spisy, které máme k dispozici a které jsou připisovány Pavlovi, vznikly během těchto různých cest nebo jako reakce na ně. Pavlovy dopisy lze rozdělit do dvou základních kategorií: autentické dopisy (to znamená, že jsou všeobecně přijímány jako od apoštola) a sporné dopisy (to znamená, že se učenci neshodnou na jejich autorství). Jsou to následující listy:

Tvrdých 7 Pavlových listů

• 1. list Tesalonickým
• Galatským
• 1. list Korintským

.

• Filipským
• Filemonovi
• 2 Korintským
• Římanům

Sporné Pavlovy listy

.
• 2 Tesalonickým
• Kolosanům
• Efesanům
• 1 Timoteovi
• 2 Timoteovi
• Titovi

Je třeba poznamenat, že i křesťané různého ražení zpochybňují některé Pavlovy listy jako nepocházející přímo z jeho ruky. Ve starověkém světě však bylo občas zvykem psát na něčí počest tak, že se jeho jménem chopili pera.

Je velmi pravděpodobné, že pokud některý z těchto listů (sporné jsou zejména pastýřské listy 1/2 Timoteovi a Titovi) nepochází přímo od Pavla, že pochází z pavlovských škol. V takovém případě jeho žáci pravděpodobně převzali jeho myšlenky a pokračovali v nich po jeho smrti. V prvním století by nebyly považovány za padělky, protože byly v kontinuitě s jeho poselstvím a misií.

Měly by být vnímány jako obsahující v podstatě Pavlovy myšlenky, i když právě v drobných nuancích badatelé autorství zpochybňují. Ti badatelé, kteří jsou křesťany, stále potvrzují „inspiraci“ a „autoritu“ těchto spisů.

Znovu je však třeba zdůraznit, že mnozí badatelé potvrzují, že všechny listy jsou skutečně pavlovské (s důležitou výjimkou někdy nesprávně připisovaného listu Židům).

Pavelovo případné zatčení v Jeruzalémě

Pavel by zatčen (podle Sk 21) za to, že měl protizákonný program, což z jeho dopisů víme, že nebyla pravda. Potvrzoval dobrotu Tóry pro Židy, ale jednoduše nezastával názor, že celou Tóru mají dodržovat pohané. Pokud jsou však Skutky přesné, měl být zatčen poté, co byl davem obviněn ze zneuctění chrámu (Sk 21,27nn). Zatčení mu zachránilo život, protože římské stráže mu nasadily okovy.

Poté, co se skupina Židů chystala Pavla zavraždit, byl převezen do Caearea Maritima. Tam měl zůstat jako vězeň dva roky. Když byl jeho případ po dvou letech (pravděpodobně v roce 59 n. l.) konečně znovu projednáván, Pavel využil příležitosti, aby se jako římský občan „odvolal k císaři“ (tato skutečnost je ve Skutcích jedinečná). To vedlo k tomu, že celá Pavlova skupina byla vyslána do Říma k jeho nadcházejícímu soudu. Poté, co ztroskotal na lodi (viz Sk 27-28), se nakonec dostal do Říma (pravděpodobně v roce 60 n. l.).

Pavlova smrt

Pavel žil v domácím vězení v Římě po dobu dvou let (nejméně), kdy čekal na datum svého soudu. Skutky končí tímto otevřeným konstatováním:

Pavel žil celé dva roky ve vlastním pronajatém bytě a vítal každého, kdo za ním přišel. Bez překážek a s naprostou důvěrou pokračoval v kázání o Božím království a v učení o Pánu Ježíši Kristu. (Sk 28,30-31)

O tom, že Pavel byl nakonec popraven, se nedozvídáme z Nového zákona, ale ze spisu připisovaného Ignáciovi z počátku druhého století našeho letopočtu. Z něj se dozvídáme, že Pavel byl umučen v Římě za své hlásání o Ježíši. Dionysius z Korintu přidává Petra na seznam popravených v hlavním městě říše.

Závěr

Není pochyb o tom, že apoštol Pavel zanechal v západní (a některých částech východní) tradici trvalý vliv. Jeho spisy byly použity k ospravedlnění programů, proti nimž by se sám apoštol postavil.

Tento stručný životopis poskytuje rámec pro zapojení Pavla do dějin, abychom mohli odhalit, co skutečně učil a prožíval. Jsem upřímně přesvědčen, že Pavel, hlásající alternativního krále jménem Ježíš, byl pravděpodobně radikálnější, než si obvykle uvědomujeme.

Doporučené úvody do Pavla

Nabízím několik skvělých úvodů do Pavla, které vás posunou dál, než může tento stručný životopis.

• Nový pohled na Pavla: Představení Pavla: Člověk, jeho poslání a jeho poselství od Michaela Birda
• Čtyři pohledy na apoštola Pavla (kapitola od Marka Nanose je velmi doporučována!)
• Pavel nebyl křesťan: Pamela Eisenbaumová
• Očima N. T. Wrighta: Původní poselství nepochopeného apoštola: Pavla a Boží věrnost od Dereka Vreelanda
• Pavel: Sanderse

Aut: Kurt Willems

Kurt Willems je pastor, autor a duchovní vůdce. Jeho první kniha Echoing Hope: How the Humanity of Jesus Redeems our Pain vychází v březnu 2021. Kurt je také moderátorem podcastu Theology Curator. Získal titul magistra teologie na Fresno Pacific Biblical Seminary a titul magistra umění v oboru srovnávací náboženství na University of Washington.

.