Před čtyřmi stoletími italský vědec Galileo Galilei riskoval svou svobodu a život, aby přesvědčil náboženský establishment, že koperníkovský model sluneční soustavy – podle kterého Země a ostatní planety obíhají kolem Slunce – představuje fyzikální realitu.
Po jeho vlastních pozorováních a zjištěních dalších astronomů už opravdu nikdo nemohl tvrdit, že to, co člověk vidí dalekohledem, je optický klam, a ne věrná reprodukce světa. Jedinou obranou, která zbývala těm, kdo odmítali přijmout závěry, jež jako první navrhl renesanční matematik a astronom Mikuláš Koperník a které byly podpořeny hromadícími se fakty a vědeckou argumentací, bylo odmítnutí interpretace výsledků.
Teologové dospěli k závěru, že pohybující se Země a nehybné Slunce jsou v rozporu s doslovným výkladem Písma a s Ptolemaiovým geocentrickým modelem, který byl přijat jako ortodoxie katolické církve. Popírači citovali například knihu Jozue, v níž Bůh na Jozuovu žádost přikázal Slunci, a nikoli Zemi, aby se zastavilo nad starověkým kanaánským městem Gibeon.
PODÍVEJTE SE: Jak vznikla Země na HISTORY Vault
Inkvizice Galilea je zahájena za papeže
Galileo Galilei před členy Svatého oficia ve Vatikánu v roce 1633.
Fine Art Images/Heritage Images/Getty Images
Galileo však pokračoval ve vydávání své knihy Dialog o dvou hlavních světových soustavách, v níž se vysmíval těm, kteří odmítali přijmout Koperníkovu soustavu. Dne 12. dubna 1633 zahájil hlavní inkvizitor otec Vincenzo Maculano, jmenovaný papežem Urbanem VIII. inkvizici Galilea a nařídil, aby se astronom dostavil do Svatého oficia k zahájení procesu.
Proces s Galileem, mužem, kterého Albert Einstein označil za „otce moderní vědy“, proběhl ve třech zasedáních, a to 12. dubna, 30. dubna a 10. května 1633. Rozsudek byl vynesen 22. června.
Na prvním zasedání prokurátor Maculano předložil varování vydané proti Galileovi o 17 let dříve, v němž Galileovi generální církevní komisař nařídil, aby se vzdal svých koperníkovských myšlenek a aby je v žádném případě nehájil ani neučil. Tento dokument byl významný, protože Galileo ve své knize (vydané v roce 1632) předložil argumenty ve prospěch Koperníkova modelu, přestože přidal předmluvu a codu, které zřejmě naznačovaly, že nelze dospět k závěru, který z obou modelů je správný.
VÍCE: Na otázku, jaké instrukce dostal v roce 1616, Galileo odpověděl: „Pán kardinál Bellarmino mi řekl, že vzhledem k tomu, že Koperníkův názor, vzatý absolutně, je v rozporu s Písmem svatým, nemůže být ani zastáván, ani obhajován, ale může být brán a používán domněle.“
Dlouho ztracený dopis odhaluje, jak se Galileo snažil oklamat inkvizici. Galileo dokonce předložil kopii dopisu, který mu Bellarmino předal a v němž se to uvádí.
Z čistě právního hlediska se tím důkazy usvědčující a ospravedlňující Galilea dostaly prakticky do nerozhodného stavu, protože zatímco soudní dokument hovořil o tom, že „nesmí zastávat, učit ani hájit žádným způsobem, ať už ústně nebo písemně“, Bellarminův dopis používal mnohem slabší formulaci „nesmí zastávat ani hájit kopernikanismus“.“
Zvláštní komise jmenovaná k prozkoumání Galileova Dialogu a ke zjištění, zda neporušil zákaz jakýmkoli způsobem zastávat, učit nebo obhajovat kopernikanismus, však vydala zprávu, v níž dospěla k závěru, že Galilei při psaní knihy zákaz porušil. Jeden z členů, jezuita Melchior Inchofer, prohlásil, že Galileo je „vehementně podezírán z toho, že se pevně drží“ koperníkovského názoru, a „skutečně, že ho zastává“.
Nepochybně se cítil zastrašen a obával se o svůj život, Galileo pak připustil, že v některých částech jeho knihy se argumenty ve prospěch koperníkovství zdají být silnější, než by měly být, což bylo způsobeno, jak řekl, „marnou ctižádostí, čirou nevědomostí a nedopatřením“. Nabídl, že na příkaz soudu provede v knize jakoukoli nápravu, a na závěr požádal o shovívavost, která se opírala o jeho věk a nemohoucnost.
Shrnutí soudního jednání se ukázalo být pro Galilea mimořádně škodlivé. Obsahovalo dokonce nepravdivá obvinění vznesená proti němu o 18 let dříve, například že se nechal slyšet, že Bůh je „náhoda“.
Galileo je odsouzen a donucen odvolat své dílo
Anglický básník John Milton navštívil Galilea, když byl vězněn inkvizicí.
Fine Art Images/Heritage Images/Getty Images
Dvaadvacátého června 1633 bylo Galileovi nařízeno pokleknout, protože byl shledán „vehementně podezřelým z kacířství“. Byl donucen „zcela opustit falešný názor“ kopernikanismu a přečíst prohlášení, v němž odvolal velkou část svého životního díla.
Z nesmírně úzké perspektivy církev skutečně jednala v rámci svých zákonných pravomocí: Galileo byl odsouzen kvůli dvěma nesporným skutečnostem. Napsáním Dialogu porušil příkaz vydaný generálním komisařem v roce 1616, aby neobhajoval Koperníkův model a neučil o něm. Rovněž získal církevní povolení k tisku knihy, aniž by odhalil, že takový zákaz existuje.
Galileo byl starší slepý muž, který byl stále v domácím vězení, když ho roku 1638 navštívil tehdy málo známý básník John Milton. Milton se později na svou návštěvu u vědce odvolával, když v roce 1644 v projevu v anglickém parlamentu argumentoval proti vydávání licencí a cenzuře.
Básník varoval své krajany, že „to bylo to, co utlumilo slávu italského rozumu; že se tam už po mnoho let nepíše nic jiného než lichotky a fušky. Právě tam jsem našel a navštívil slavného Galilea, který zestárl, byl vězněm inkvizice, protože si v astronomii myslel něco jiného, než si mysleli františkánští a dominikánští licenciáti.“
.