V souvislosti se spuštěním kampaně #MyFemmeSelf na sociální síti LGBT Hornet se James Harris zabývá důležitostí mluvení o problematice ženskosti v gay komunitě.
Je tu hashtag a je důležité, abychom o něm mluvili.
#MyFemmeSelf je nová kampaň společnosti Hornet zaměřená na boj proti toxické maskulinitě v gay komunitě. Problematické výroky jako „no fems“, „no queens“ nebo „masc4masc“, které se často používají v seznamovacích aplikacích, jen zdůrazňují potřebu postavit se předsudkům, kterým čelí camp, femininní gayové od členů své vlastní komunity.
Spojení mezi camp, ženskými vlastnostmi mužů a mužskou homosexualitou je hluboce zakořeněné. V důsledku toho jsou camp/feminine muži často automaticky kategorizováni jako gayové (nebo přinejmenším zařazováni na hromádku „možná“), viditelní způsobem, jakým jiní, maskulinnější, „heterosexuální“ gayové nejsou. To může přitahovat homofobní pozornost, což je možná jeden z důvodů, proč mnoho homosexuálních mužů cítí potřebu „vydávat se“ za heterosexuály; aby se vyhnuli tomu, že budou vyčleněni jako terč zneužívání, odsuzování a diskriminace.
Koncept „vydávání se“ za heterosexuála (nebo dokonce za určité pohlaví, pokud jste trans) je však velmi znepokojující; naznačuje, že být zároveň ženský a mužský a/nebo homosexuální je ostudné a nežádoucí. Naznačuje také, že mezi homosexualitou a maskulinitou existuje neslučitelnost, že maskulinita je výlučně heterosexuální mužský rys – což je nepřesné, protože maskulinní homosexuální muži existují. Stejně jako táboroví, zženštilí heterosexuální muži. Termín „heterosexuální chování“ zdůrazňuje tento omyl; chovat se jako něco, co nejste, znamená skrývat se za maskou, popírat, kým jste, ze studu.
Ale proč se vůbec skrývat?“
Historicky byla homosexualita reprezentována – a dokonce zesměšňována – jako komicky campové klišé, a tak se pochopitelně mnoho homosexuálních mužů chtělo od takových omezujících, redukujících stereotypů distancovat. Samozřejmě ne že by bylo něco špatného na tom být camp nebo zženštilý; každý jsme jiný, a jak vzdorovitě tvrdí naše kampaň „ENOUGH“, odlišnost nemusí být důvodem k nenávisti, ale k oslavě; rozmanitost dělá svět bohatším a zajímavějším. Problém je v tom, že homosexuální mužské tábornictví a zženštilost byly zobrazovány tak nelichotivým, pejorativním způsobem, že se kolem nich vytvořily nepřesné negativní konotace (tj. slabost).
Naneštěstí jeden extrém provokuje druhý. Stejně jako je ženskost tradičně synonymem submisivity a křehkosti, byla mužnost tradičně neodmyslitelně spojována s dominancí a silou. Zdá se, že v přehnané snaze uniknout těmto negativním konotacím ženskosti se mnozí homosexuální muži (a vlastně muži obecně) vydali příliš daleko opačným směrem a potlačili tak ženské stránky své přirozenosti. Což je škoda, protože ženskost je úžasná a nesmírně cenná vlastnost, kterou můžeme být obdařeni; je svým způsobem silná a může být neuvěřitelně posilující.
Existuje mnoho způsobů, jak být silný, aniž by člověk musel být mužný.
Všichni gayové, kteří mají byť jen vzdáleně předsudky vůči táborovým, ženským chlapům, by se měli sami sebe zeptat proč a upřímně si odpovědět. Možná zjistí, že to pramení z jejich vlastní internalizované homofobie (ano, ten starý parazit), z výlevu pomýlené sebenenávisti přesměrované na ostatní.
Je v pořádku, když vás nepřitahují camp, femininní kluci; každý máme jiný vkus a preference v tom, co považujeme za sexuálně nebo romanticky přitažlivé. Být zaujatý je však něco úplně jiného a je to naprosto nepřijatelné. Navíc automaticky odepsat někoho jako romantickou možnost jen proto, že je camp nebo femininní, není jen medvědí služba sobě samým (lásku často nacházíme v těch nejnečekanějších lidech – neomezujte se na příliš specifický „typ“), ale je to povrchní, zobecňující hodnocení složitých jedinců, kteří si zaslouží respekt a hlubší uznání. Nemluvě o tom, že mnoho gayů miluje táborové, ženské chlapy, a tam, kde možná nenajdete milence, můžete stále najít přítele.
Je pro nás obtížné přijmout u druhých to, co je pro nás obtížné přijmout u sebe; tam, kde by nás to mělo těšit, nás místo toho často frustruje, když vidíme druhé nezatížené nejistotami, kterými jsme my stále znevýhodněni. Navíc s frustrací přichází hněv a s hněvem přichází nenávist.
Přesto to tak být nemusí.
Jakmile si uvědomíme, že ženskost a táborovost nejsou vady nebo slabosti, že homosexualita není důvodem k hanbě, že mužnost není výlučná pro heterosexuální muže a ženskost není výlučná pro heterosexuální ženy, že pohlaví je tekutější, než si podle rigidních binárních norem myslíme, přestaneme diskriminovat ty, vůči nimž bychom měli být naopak solidární.
Všichni máme ženskou stránku, včetně mě. Přesto mě často potěšilo, když mě lidé považovali za heterosexuálku. Toto povrchní ujištění je však vždy krátkodobé a nejen zavádějící, ale i nezdravé, protože mi brání v plném přijetí – a přijetí – mého vlastního ženského já.
Ať už je vaše konkrétní směs sexuální orientace a genderové identity jakákoli, jste dost takoví, jací jste.
Já jsem dost. Ty jsi dost. My jsme dost.
Právě takové, jaké jsme.
Odkazy
Kampaň #MyFemmeSelf společnosti Hornet
Kampaň „ENOUGH“ nadace LGBT.