Dýchavičnost při cvičení (námahová dušnost) vyvolává pocit, že se nemůžete „dostatečně nadechnout“, a pocit, že se „zadýcháváte“. Námahovou dušnost může způsobovat řada faktorů, obvykle však souvisí s nedostatečným okysličováním tkání krví. Ta je obvykle důsledkem zhoršené výměny kyslíku v plicích a může být způsobena plicním edémem nebo nedostatečným množstvím krve, kterou srdce při námaze pumpuje do plic a periferních orgánů (tj. sníženou perfuzí tkání). Nedostatečné okysličení krve a snížená perfuze orgánů způsobují změny krevních plynů – snižuje se arteriální PO2 a pH a zvyšuje se PCO2. Když k tomu dojde, spustí se chemoreceptorový reflex, který stimuluje dýchání. Námahovou dušnost proto doprovází zvýšená rychlost a hloubka dýchání, protože se tělo snaží normalizovat krevní plyny. Tato stimulace dýchání přispívá k pocitu nedostatku vzduchu.
Velmi častou příčinou námahové dušnosti je srdeční selhání, které má za následek zhoršenou perfuzi plic i systémových orgánů v důsledku sníženého srdečního výdeje. Srdeční selhání je často doprovázeno zvýšením plicního kapilárního tlaku, což vede k plicnímu edému a zhoršené výměně plynů v plicích.
Revize 30.6.2015
.