Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) je aliance 30 zemí, které sousedí se severním Atlantikem. Aliance zahrnuje Spojené státy, většinu členů Evropské unie, Spojené království, Kanadu a Turecko.
Spojené státy přispívají třemi čtvrtinami do rozpočtu NATO. Během prezidentské kampaně v roce 2016 Donald Trump prohlásil, že ostatní členové NATO by měli na svou armádu vynakládat více prostředků. Od roku 2019 dosahuje cílových výdajů ve výši 2 % hrubého domácího produktu pouze 10 zemí.
Na summitu NATO 11. července 2018 prezident Trump požadoval, aby státy NATO zvýšily své výdaje na obranu na 4 % svého hrubého domácího produktu (HDP). Pro ilustraci, podle prognózy měly Spojené státy v roce 2020 vydávat na obranu 3,87 % HDP.
Trump rovněž kritizoval Německo za to, že žádá Spojené státy, aby je chránily před Ruskem, a přitom od tohoto dodavatele dováží zemní plyn za miliardy. Obvinil NATO, že je zastaralé. Tvrdil, že se organizace zaměřuje na obranu Evropy před Ruskem namísto boje proti terorismu. Členské země se obávaly, že Trumpova kritika NATO a chvála ruského vůdce Vladimira Putina znamená, že se již nemohou spolehnout na Spojené státy jako na spojence v případě útoku.
Cíl
Posláním NATO je chránit svobodu svých členů. Mezi její cíle patří zbraně hromadného ničení, terorismus a kybernetické útoky.
Na svém zasedání 11. července 2018 NATO schválilo nové kroky k zadržování Ruska. Patří mezi ně dvě nová vojenská velitelství a rozšířené úsilí proti kybernetickým válkám a terorismu. Obsahuje také nový plán na odstrašení ruské agrese proti Polsku a pobaltským státům. Trump s těmito opatřeními souhlasil.
V červenci 2016 NATO oznámilo, že do pobaltských států a východního Polska vyšle až 4 000 vojáků. Posílilo letecké a námořní hlídky, aby posílilo svou východní frontu poté, co Rusko zaútočilo na Ukrajinu.
16. listopadu 2015 NATO reagovalo na teroristické útoky v Paříži. Vyzvalo k jednotnému postupu Evropskou unii, Francii a členy NATO. Francie se neodvolala na článek 5 NATO. To by znamenalo formální vyhlášení války skupině Islámský stát. Francie dala přednost zahájení leteckých úderů na vlastní pěst. Článek 5 uvádí, že „ozbrojený útok na jednoho… se považuje za útok na všechny“.
Jediným případem, kdy se NATO odvolalo na článek 5, bylo po teroristických útocích z 11. září 2001.
NATO reagovalo na žádosti USA o pomoc ve válce v Afghánistánu. Vedení převzalo od srpna 2003 do prosince 2014. Na svém vrcholu nasadila 130 000 vojáků. V roce 2015 ukončila svou bojovou roli a začala podporovat afghánské jednotky.
Ochrana NATO se nevztahuje na občanské války nebo vnitřní převraty členů. Dne 15. července 2016 turecká armáda oznámila, že převratem převzala kontrolu nad vládou. Turecký prezident Recep Erdogan však 16. července brzy ráno oznámil, že puč se nezdařil. Jako člen NATO by Turecko v případě útoku získalo podporu svých spojenců. V případě převratu však země spojeneckou pomoc nedostane.
Druhotným cílem NATO je chránit stabilitu regionu.
V případě ohrožení stability bude NATO bránit nečleny. Dne 28. srpna 2014 NATO oznámilo, že má k dispozici fotografie dokazující, že Rusko napadlo Ukrajinu. Ukrajina sice není členem, ale v průběhu let s NATO spolupracovala. Ruská invaze na Ukrajinu ohrozila blízké členy NATO. Ti se obávali, že další na řadě budou bývalé satelitní země SSSR.
V důsledku toho se summit NATO v září 2014 zaměřil na ruskou agresi. Prezident Putin slíbil, že z východní části Ukrajiny vytvoří „nové Rusko“. Prezident Obama se zavázal bránit země, jako je Lotyšsko, Litva a Estonsko.
Sama NATO přiznává, že „udržování míru se stalo přinejmenším stejně obtížným jako mírotvorba“. V důsledku toho NATO posiluje spojenectví po celém světě. V době globalizace se transatlantický mír stal celosvětovým úsilím. Přesahuje rámec pouhé vojenské síly.
Členské země
NATO má 30 členů: Albánii, Belgii, Bulharsko, Českou republiku, Dánsko, Estonsko, Francii, Chorvatsko, Island, Itálii, Litvu, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Severní Makedonii, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Spojené státy, Španělsko, Turecko a Velkou Británii.
Každý člen jmenuje svého velvyslance při NATO. Dodávají úředníky pro práci ve výborech NATO a vysílají příslušné úředníky k projednávání záležitostí NATO. Mezi tyto jmenované osoby může patřit prezident, předseda vlády, ministr zahraničních věcí nebo šéf resortu obrany dané země.
Dne 1. prosince 2015 NATO oznámilo své první rozšíření od roku 2009 a nabídlo členství Černé Hoře. Rusko v reakci na to označilo tento krok za strategickou hrozbu pro svou národní bezpečnost. Znepokojuje ho počet balkánských zemí podél jeho hranic, které vstoupily do NATO.
Aliance
NATO se účastní tří aliancí, které rozšiřují jeho vliv mimo 30 členských zemí. První z nich je Euroatlantická rada partnerství, která pomáhá partnerům stát se členy NATO. Zahrnuje 20 zemí, které nejsou členy NATO a které podporují cíle NATO. Vznikla v roce 1991.
Středomořský dialog usiluje o stabilizaci Blízkého východu. Mezi jeho členy, kteří nejsou členy NATO, patří Alžírsko, Egypt, Izrael, Jordánsko, Mauretánie, Maroko a Tunisko. Jeho činnost byla zahájena v roce 1994.
Istanbulská iniciativa pro spolupráci usiluje o mír v celém širším regionu Blízkého východu. Zahrnuje čtyři členy Rady pro spolupráci v Zálivu. Jsou jimi Bahrajn, Kuvajt, Katar a Spojené arabské emiráty. Byla zahájena v roce 2004.
NATO také spolupracuje s osmi dalšími zeměmi ve společných bezpečnostních otázkách. Jedná se o pět asijských zemí, mezi něž patří Austrálie, Japonsko, Korejská republika, Mongolsko a Nový Zéland. Jedna je v Jižní Americe (Kolumbie) a na Blízkém východě spolupracují tři země:
Historie
Zakládající členové NATO podepsali Severoatlantickou smlouvu 4. dubna 1949. Spolupracovala s Organizací spojených národů, Světovou bankou a Mezinárodním měnovým fondem. Tyto organizace vznikly během Brettonwoodské konference v roce 1944.
Primárním účelem NATO byla obrana členských zemí před hrozbami ze strany komunistických zemí. Spojené státy si také chtěly udržet přítomnost v Evropě. Snažily se zabránit obnovení agresivního nacionalismu a podpořit politickou unii. NATO tak umožnilo vznik Evropské unie. Vojenská ochrana USA poskytla evropským národům bezpečí potřebné k obnově po zničující druhé světové válce.
V průběhu studené války se poslání NATO rozšířilo, aby zabránilo jaderné válce.
Po vstupu západního Německa do NATO vytvořily komunistické země alianci Varšavské smlouvy. Ta zahrnovala SSSR, Bulharsko, Maďarsko, Rumunsko, Polsko, Československo a východní Německo. V reakci na to NATO přijalo politiku „masivní odvety“. Slíbilo, že v případě útoku paktu použije jaderné zbraně. Politika odstrašení NATO umožnila Evropě zaměřit se na hospodářský rozvoj. Nemusela budovat velké konvenční armády.
Sovětský svaz pokračoval v budování své vojenské přítomnosti. Na konci studené války vydával třikrát více než Spojené státy, přičemž jeho ekonomická síla byla pouze třetinová. Když v roce 1989 padla Berlínská zeď, bylo to z ekonomických i ideologických důvodů.
Po rozpadu SSSR na konci 80. let 20. století vztahy NATO s Ruskem roztály. V roce 1997 podepsaly Zakládající akt NATO-Rusko s cílem navázat dvoustrannou spolupráci. V roce 2002 vytvořily Radu NATO-Rusko s cílem spolupracovat na společných bezpečnostních otázkách.
Rozpad SSSR vedl k nepokojům v jeho bývalých satelitních státech. NATO se zapojilo, když občanská válka v Jugoslávii přerostla v genocidu. Počáteční podpora NATO námořnímu embargu OSN vedla k prosazení bezletové zóny. Její porušování pak vedlo k několika leteckým útokům až do září 1999. Tehdy NATO provedlo devítidenní leteckou kampaň, která válku ukončila. Do prosince téhož roku nasadilo NATO mírové síly čítající 60 000 vojáků. To skončilo v roce 2004, kdy NATO předalo tuto funkci Evropské unii.
Podtrženo a sečteno
Ochrana demokratické svobody mezi 30 členskými státy zůstává hlavním cílem NATO. Jako politická a vojenská aliance má tato koalice i nadále prvořadý význam pro globální bezpečnost.
Její dlouhá životnost od jejího založení v roce 1949 je přičítána společným hodnotám jejích členů, kteří se zasazují o demokracii, svobodu a svobodné tržní hospodářství. NATO zůstává pro Ameriku nejdůležitější aliancí.
.