Když jsme probrali obecné strategie, nápady a tipy pro psaní testů, je čas zaměřit se na detaily samotných otázek.
Všeobecně se typy otázek dělí do dvou kategorií:
- Objektivní
- Subjektivní
Potřeboval jsem pro ně konkrétní definice, které jsem našel zde:
Zdroj: http://www.k-state.edu/ksde/alp/resources/Handout-Module6.pdf
1. Úkoly, které vyžadují, aby žáci vybrali správnou odpověď z několika alternativ nebo doplnili slovo či krátkou větu, aby odpověděli na otázku nebo doplnili tvrzení.
Příklady: výběr z několika možností, pravda-nepravda, přiřazování, doplňování
2. Subjektivní nebo esej, které žákovi umožňují uspořádat a prezentovat originální odpověď
Příklady: esej s krátkou odpovědí, esej s rozšířenou odpovědí, řešení problému, výkonové testové položky
Tento zdroj také navrhuje pokyny pro výběr mezi nimi:
Testy s esejí jsou vhodné, když:
- Testovaná skupina je malá a test se nebude používat opakovaně
- Chcete podpořit a ocenit rozvoj dovedností žáků v psaní
- Máte větší zájem o zkoumání postojů žáků než o měření jejich výsledků
Objektivní testy jsou vhodné, když:
- Testovaná skupina je velká a test se může používat opakovaně.
- Vysoce spolehlivé výsledky musí být získány co nejefektivněji.
- Podstatná je nestrannost hodnocení, spravedlnost a oproštěnost od možných vlivů na hodnocení testu.
Jak esej, tak objektivní testy lze použít k:
- Měření téměř všech důležitých vzdělávacích výsledků, které může písemný test měřit
- Testování porozumění a schopnosti aplikovat principy.
- Testování schopnosti kriticky myslet.
- Testování schopnosti řešit problémy.
A pokračuje touto radou:
Shoda očekávání výukových cílů s určitými typy položek zajišťuje vysoký stupeň validity testu: testování toho, co má být testováno.
- Předvést nebo ukázat: položky výkonových testů
- Vysvětlit nebo popsat: položky slohových testů
Chtěl jsem se podívat, co říkají různé zdroje, a tak jsem našel i tento:
Zdroj: http://www.helpteaching.com/about/how_to_write_good_test_questions/
Pokud chcete, aby žák srovnal a porovnal problematiku vyučovanou v hodině dějepisu, mohou být nejlepší možností, jak vyhodnotit žákovo porozumění látce, otevřené otázky.
Pokud chcete změřit žákovy schopnosti uvažování, analytické schopnosti nebo obecné porozumění probírané látce, zvažte volbu především otázek s výběrem odpovědi.
Nebo pro pestrý přístup využijte kombinaci všech dostupných typů testových otázek, abyste mohli oslovit silné stránky učení kteréhokoli žáka u zkoušky.
Při výběru nejvhodnějšího formátu berte v úvahu jak cíle testu, tak celkový čas, který máte k dispozici pro vypracování a vyhodnocení testů.
Nejsem si jistý, zda by „multiple choice“ měla být primární volbou, ale chápu, že navrhují vyhnout se otevřeným otázkám, pokud chcete měřit uvažování nebo analytické dovednosti nebo obecné porozumění.
To mi trochu vadí. Z přehledu předchozích příspěvků v tomto blogu se mi zdá, že otevřená otázka by tyto dovednosti mohla měřit. Napadá mě příklad otázky z botaniky, která se týkala popisu typů buněk, na které může narazit špendlík při průchodu stonkem rostliny. To byla slohová otázka, která měřila obecné porozumění rostlinným tkáním.
Následující zdroj přináší dobré postřehy o analýze výsledků. Upozorňuje také na to, že objektivní testy, pokud jsou „konstruovány nápaditě“, mohou testovat na vyšších úrovních Bloomovy taxonomie.
Zdroj: http://www.calm.hw.ac.uk/GeneralAuthoring/031112-goodpracticeguide-hw.pdf
Objektivní testy jsou obzvláště vhodné pro určité typy úloh. Protože otázky mohou být navrženy tak, aby na ně bylo možné rychle odpovědět, umožňují vyučujícím testovat studenty z širokého spektra látky. … Navíc je možné provádět statistickou analýzu výkonů jednotlivých studentů, skupin a otázek.
Schopnost objektivních testů hodnotit širokou škálu učiva je často podceňována. Objektivní testy velmi dobře prověřují zapamatování faktů, znalost a aplikaci pojmů a otázky, které vyžadují krátké textové nebo číselné odpovědi. Častou obavou však je, že objektivní testy nedokážou posoudit učení přesahující základní porozumění.
Naproti tomu otázky, které jsou sestaveny nápaditě, mohou být pro žáky výzvou a testovat vyšší úroveň učení. Studentům lze například předložit případovou studii nebo soubor dat (např. soubor lékařských příznaků) a požádat je, aby poskytli analýzu pomocí odpovědí na řadu otázek…
Řešení problémů lze také hodnotit pomocí správného typu otázek. …
Další obavou je, že objektivní testy vedou k nadhodnoceným výsledkům v důsledku hádání. Vliv hádání však lze eliminovat kombinací návrhu otázek a technik bodování. Při správném počtu otázek a distraktorů se zkreslení způsobené hádáním stává do značné míry irelevantním. Případně lze hádání podporovat a měřit, pokud je považováno za žádoucí dovednost.
Existují však limity toho, co mohou objektivní testy hodnotit. Nemohou například testovat schopnost komunikovat, dovednost konstruovat argumenty nebo schopnost nabízet originální odpovědi. Testy musí být pečlivě sestaveny, aby nedocházelo k dekontextualizaci znalostí (Paxton 1998), a je rozumné používat objektivní testy pouze jako jednu z různých metod hodnocení v rámci modulu. Nicméně v době rostoucího počtu studentů a snižujících se zdrojů může objektivní testování nabídnout životaschopný doplněk k řadě typů hodnocení, které má učitel nebo lektor k dispozici.
Líbí se mi jejich poznámka o tom, že objektivní testy nemohou testovat kompetenci komunikovat, konstruovat argumenty nebo nabízet originální odpovědi. Tím, že naše studenty naučíme psát pouze testy s výběrem odpovědí (nebo jednoduše odpovídat „pravda“ či „nepravda“), jim nepomůžeme naučit se vysvětlovat své myšlenky, a dokonce ani nezajistíme, aby uměli psát souvislé věty.