„Měl jsem zálusk na Pusha T, jako: „Co si myslíš, že řekneš na mojí desce?“.“ Na to No Malice spustí smích.“
Repper hovoří s Impose ze svého domu ve Virginii v rámci příprav na vydání svého debutového sólového alba Hear Ye Him. Příběh ze zákulisí, který No Malice přiměl ke komentáři o Pushovi, jeho bratrovi, je již dobře známý: Když se The Clipse po sérii kritikou oceňovaných alb rozpadli, No Malice se vydal životní cestou vedenou křesťanstvím, zatímco Pusha se rozhodl pro lesk G.O.O.D. Music Kanyeho Westa. Dočasně se znovu sešli v písni „Shame The Devil“, v níž Pusha přiznává vnímání jejich vztahu, když spílá: „Gene found god/ They thinking we at odds“. Pak ale přichází kopanec: „Just opposite ends of two peas in a pod.“
Tato myšlenka No Malice navazující na tvorbu Clipse duchovní optikou je jednou z těch, které definují Hear Ye Him. V 16 skladbách, na jejichž produkci se podíleli Chad Hugo, Illmind a S1, rapuje o výčitkách z předchozího života a stroze poukazuje na to, že fušování do drog většinou končí smrtí nebo vězením. Album však nepůsobí jako svatouškovské náboženské kázání: No Malice rapuje s kombinací emotivního odhodlání a pouličního šviháctví. Protože pokračuje v propagaci alba Hear Ye Him, popovídali jsme si s No Malicem o propojení rapu a náboženství.
Hear Ye Him vyšlo 18. srpna. Mělo toto číslo nějaký význam?“
Jo, je tu jeden biblický verš, který mě opravdu oslovil, a to Římanům 8,18. Vždycky jsem si říkal, že je to pro mě důležité. Stojí tam: „Domnívám se totiž, že utrpení pro tento čas nejsou hodna srovnání s budoucí slávou, která se na vás zjeví.“ To je pravda. Oslovilo mě to, navíc jsem měl zrovna narozeniny a shodou okolností to bylo v neděli, takže jsem si řekl, že tohle je určitě den, kdy to vypustím do světa.
Pochytí někdo, kdo se dobře vyzná v Bibli, při poslechu Hear Ye Him nějaké skryté významy?
Mám pocit, že je to docela přímočaré. Nemyslím si, že bych šel tak do hloubky, abych o lidi přišel. Ale jsem na velmi unikátním místě, brácho, a proto mě ten verš z Písma opravdu oslovil, když mluvil o utrpení, protože místo, na kterém se nacházím, je rozhodně věřící a pro hiphopový svět a mé hlavní publikum by si mohlo myslet, že je to v uvozovkách křesťanské, jestli můžu použít to slovo, nebo příliš gospelové. Nicméně z opačného konce, pro spoustu lidí v křesťanském světě je to málo evangelijní, víte, co tím chci říct? Takže mě to nechává na velmi unikátním místě a album promlouvá k určitému typu lidí a posluchačů, kteří mohou být zmatení nebo nechápou, co je to prázdnota v jejich životě. Přesně tam jsem se nacházel – mluvil jsem k prázdnotě ve svém životě a měl jsem všechno.“
Proč je tu ten odpor hiphopového světa?“
To je otázka za milion dolarů, protože každý chce vzývat jméno Boží! Takže by si člověk myslel, že to třeba bude přijato. Já si myslím, že je to proto, že to dělám pravdivě, a v tom bys měl odpor. Když si hraješ se jménem a tak, tak právě odtud přichází opozice.
Zlobíš se, když slyšíš, že si ostatní rappeři hrají se jménem?
Ne. A důvod je ten, že jsem to dělal taky; dělal jsem to po většinu své kariéry. Vždycky jsem se vezl na kabátě pravdy. Řekl bych něco tak hlubokého a biblického a pak bych se otočil a označil to vlastním názorem nebo vlastními myšlenkami a nápady, abych to úplně pokazil. Takže se nemůžu zlobit, protože i já jsem to kdysi udělal.“
V titulní skladbě alba je text, ve kterém říkáte: „Téměř v každém řádku, který jsem napsal, jsem nabízel smrt.“ Měl jsi na mysli nějaké konkrétní verše Clipse, když jsi to psal?“
Ne, žádné jednotlivé verše mě nenapadají, spíš to byly teorie, o kterých jsem mluvil, nebo jak dobře vypadá životní styl, který jsem žil, víš? Takže když říkám, že jsem nabízel smrt skoro v každém řádku, který jsem napsal, tak z toho opravdu nevycházelo nic dobrého, zvlášť když se podívám na svého manažera, který mi včera volal z vězení, a na celý můj doprovod, který je zavřený ve vězení. Oslavovali jsme ten životní styl a já se na ně teď dívám. Kdybyste se kohokoli z nich zeptali na životní styl, který jsme oslavovali, zcela jistě by vám řekl, že by to raději nedělal.
Cítíte se šťastný, že jste na místě, kde můžete předat toto poselství?
Ano, protože bez toho, že bych si tím prošel, bych nebyl schopen tento příběh vyprávět s jakoukoli důvěryhodností. To, že jsem si tím skutečně prošel a moji fanoušci znají mou hudbu a alespoň to, odkud pocházím, znamená, že mám šanci jít a říct tomu mladému nastávajícímu hochštaplerovi, že to musí přestat. Někdo to musí zastavit. Musí to zastavit někoho, kdo se nechá zabít. Musí to zastavit někoho, kdo půjde do vězení. Rozhodně musí.
Takže věříš, že hudba může změnit běh něčího života?
Uvidíme. To je možné. Víte, hudba, kterou lidé poslouchají, má tendenci diktovat jejich životní styl. Tu hudbu, kterou si jako dítě hopsáte po hlavě, chcete napodobovat, chcete být součástí té kultury, kterou posloucháte. Takže to, co posloucháte, určitě živí vaši duši. To je nepopiratelné – deset z deseti lidí by muselo souhlasit, že vás hudba ovlivňuje. Nemusíte být ovlivněni natolik, abyste šli ven a dělali všechno, co slyšíte – i když někteří lidé to dělají! Víte, já pocházím z rodiny se dvěma rodiči, takže můj táta, když viděl něco, co vypadalo, že šlape nebo vybočuje z řady, věděl, jak to vrátit do správných kolejí. Měl jsem to štěstí, že jsem to tak měl. Ale ne každý to má.
Jaké zavádějící písničky jsi poslouchal jako dítě?
No, mohl jsem se dostat k N.W.A., ale nechtěl jsem jít ven a někoho zastřelit, ha ha. Určitě ve mně vzbudili nějakého ducha, myslím.“
Duch N.W.A!“
Jo, ale nikdy jsem kvůli tomu nechtěl jít a někoho zastřelit. Hip-hop mě opravdu bavil kvůli samotné umělecké formě skládání slov a textů dohromady a kvůli výrazu a kreativitě a analogiím a metaforám a dvojsmyslům, kvůli všem těm věcem. To pro mě byl rap, to jsem na něm opravdu miloval.
V písni „Blasphemy“ odkazuješ na KRS-One. Vzpomeneš si, kdy jsi poprvé slyšel skladbu od Boogie Down Productions?“
Ano! Byl jsem na základce a byla to „The „P“ Is Free“. Všichni z New Yorku, moji kámoši z New Yorku, co chodili do školy, tu písničku prostě hráli a pak se dostala do undergroundového rádia ve Virginii.
Co tě zaujalo na KRS-Onově hlase?
Myslím, že to bylo tou jednoduchostí tvrdých rýmů, tím boom-bapem, bylo to nakažlivé a já se toho chytil. Víš, žil jsem v Bronxu, takže to bylo tím pochopením hiphopové kultury. Mám staršího bratra, který se věnoval breakdance, a já ho zbožňoval: Pamatuju si ho v oblecích Adidas a breakdance na kartonu.
Tvůj starší bratr rapoval?
Jo, rapoval, a to je další věc, vzpomínám si na boom-box, kde jsi musel zmáčknout play a nahrávat a musel jsi mluvit do reproduktoru, aby ses nahrál. Pamatuju si, jak jsem se díval, jak on a jeho kamarádi rapují, a chtěl jsem být jako můj starší brácha.
Jak se jmenoval jeho MC?“
Kovboj, ha ha.
Měl nějakou partu?“
Ne partu, jejíž jméno bych znal, ale jeho kamarádi byli vždycky spolu. Myslím, že jsem v té době sám trochu rapoval, ale začalo to tím, že jsem ho pozoroval.
Byl tvůj starší bratr dobrý v rapování?
Jo, jo, byl dobrý. Byl dobrý v rapování, v breakdance a v módě.
Proč přestal rapovat?
Život, brácho, prostě život.
Když se vrátíme k albu, jaká je nejpříjemnější reakce, kterou jsi na něj slyšel?
To, když mi lidi říkají, že to pořád mám. Nebo že způsob, jakým jsem podával své texty, dokázali vstřebat a neodradilo je, že se jim někdo snaží násilím vnutit nějaké poselství. To, že jsem přišel ke Kristu a že jsem silný ve své víře, nepocházelo z toho, že by mi někdo kázal nebo se ve mně snažil vyvolat určité pocity. Přišlo to z příkladu, přišlo to od samotného Boha, přišlo to z věcí, na které jsem spoléhal, a z věcí, o kterých jsem si myslel, že jsou všechno od aut a šperků a peněz – to byly věci, o kterých jsem si myslel, že když je budu mít, budu naplněný. A já jsem těch věcí dosáhl a nebyl jsem naplněn.
Jak jste se cítil, když jste si to uvědomil?
Naštvaný. Byl jsem naštvaný a trávil jsem spoustu času kouřením trávy a nechápal jsem, kde se to ve mně bere. Říkal jsem si: „Mám všechno – všechno!“. A nestaralo se to o mě emocionálně. Všichni byli šťastní, že jsou kolem mě, a všichni se mi usmívali do tváře a měl jsem spoustu přátel a spoustu lidí, kteří pro mě chtěli něco udělat, ale bylo to povrchní. Lidi, kteří nebyli povrchní, člověk tak nějak odsunul na vedlejší kolej – nebo jsem to alespoň dělala já. Trávil jsem všechen čas ve víru dění.
Byl nějaký konkrétní okamžik, kdy jste si toho všiml?
Je to postupný proces a já jsem stále v procesu. Nechci, aby si někdo myslel, že jsem to vyřešil, protože to tak není. Jestli jsem něco objevil, tak spíš to, co nedělat, než to, co dělat. Myslím, že je to něco jako proces eliminace.
Jaké jsou některé z těch věcí, které jste se naučil nedělat?
Je velmi důležité mít neustále zdravou mysl; je velmi důležité mít neustále střízlivou mysl a příští měsíc budu pátým rokem nekouřit trávu. Dřív jsem kouřil trávu jako ve dne v noci, první věc ráno a poslední věc před spaním. Ale to bylo proto, abych otupil bolest, kterou jsem prožíval, a pro to, že jsem nebyl naplněný. Je to jako s Re-Up Gangem, Liva vždycky říkával: „Chtěj pro svého bratra to, co chceš pro sebe“. Takhle se k lidem musíš chovat.
Spojil ses s Pushou T na písni „Shame The Devil“. Jaké to bylo?
Člověče, spolupráce s bráchou je pro mě druhá přirozenost. Díky tomu, že ví, o co mi jde, jakým způsobem dělám věci a jakým způsobem přistupuju ke své hudbě, ví přesně, co má udělat tak, aby to desku doplnilo a bylo to takové, jaký je. Měl jsem na mysli Pushu: „Co si myslíš, že řekneš na mojí desce?“. Teď jsem ho měl na očích, nechápejte to špatně. Ale bylo fajn, že nás fanoušci zase slyšeli pracovat spolu.“
Víš, jestli už Pusha poslouchal celou desku Hear Ye Him?“
O tom jsme ještě nemluvili! Ani jsem se ho nezeptal, jestli už tu desku slyšel, nebo ne. Myslím, že jo, ale ještě jsem se ho nezeptal. Včera jsme spolu mluvili dlouho, o víkendu jsem měla narozeniny.
Dal ti Pusha dárek k narozeninám?“
Ne, máme takovou dohodu, že když máš děti, tak jsem ztratila právo dostávat narozeninové dárky! Dárky k Vánocům a narozeninám dává mým dětem vždycky on! Ale stejně mu musím dát dárek.
Taky máš Chada Huga, který produkoval závěrečnou píseň na albu Hear Ye Him, „No Time“.
Chlap, Chad je blázen. Musíš sehnat Chada, když můžeš sehnat Chada! Vždycky si dělá srandu a pořád dělá nějaké hlouposti, a přitom je to jako: „Chade, potřebuju, abys teď udělal něco vážného.“ A taky je to tak. A on pak půjde a v mžiku uvaří beat a bude to skvělý.
Která písnička na albu Hear Ye Him tě nejvíc potěšila?
To je těžký, no tak, to není fér.
Byly nějaké písničky, které jsi z alba málem vyškrtl?
Ne, protože mám pořád stejnou pracovní morálku jako u Clipse – neudělám hromadu desek a nezačnu je škrtat. U každé desky, kterou dělám, vím, kam směřuje. Od začátku, když píšu, přesně vím, o co jde.“
Jaký bude další projekt, na kterém tě lidé uslyší?
Víš, Illmind a já jsme se hodně bavili o tom, že vydáme EP, a myslím, že to bude další hudební dobrodružství, které udělám. Je to něco, co myslíme opravdu vážně, takže to by mohlo být to, kdy mě zase příště uslyšíte.
Jak se s Illmindem pracuje ve studiu?
Illmind je bez debat! Je prostě v pohodě. Jediné, co od něj potřebuju, je zvládnout jeho hudbu, víš? A to on rozhodně dělá. Od Illminda jsem slyšel tuny muziky a je to tolik šílených tracků, že je to jako pracovat s Neptunes, protože opravdu ví, co dělá. Jedna věc, která se mi dostává pod kůži, je, když se mě producent zeptá: „Co hledáš?“. Já nevím, co hledám! Já zvládnu rap, ty zvládneš beat a uděláš to tak, aby to lidi milovali, a pak přijdu s rapem. Protože když to budu mít na starosti já, tak to nejspíš zkazím. Vím, jaká hudba a jaké beaty mě inspirují – když se mě něco dotkne, tak do toho prostě jdu.
.