Papežova soukromá armáda – 10 fascinujících faktů o vatikánské švýcarské gardě

„Zde je několik málo známých faktů o pět století staré vatikánské žoldnéřské legii.“

(Původně publikováno 8. prosince 2014)

Papež František vyhodil velitele 500 let starého bezpečnostního pluku Vatikánu – Švýcarské gardy.

Zpravodajské agentury po celém světě minulou středu informovaly, že argentinský pontifik odvolal plukovníka Daniela Rudolfa Anriga kvůli obavám, že důstojník velící starobylé jednotce o 135 mužích má příliš tvrdou disciplínu.

Podle kanadského deníku National Post František údajně charakterizoval styl vedení 42letého velitele jako „teutonský“. Papežovi se prý nelíbilo zejména to, že gardisté měli nařízeno stát na stráži celé hodiny bez přestávky. Vatikánští zasvěcenci tvrdí, že po jednom ranním setkání s unaveným vojákem František strážného vyzval, aby se posadil, zatímco on mu přinesl cappuccino. Od té doby byl pontifik viděn, jak si s ozdobně oděnými bodyguardy potřásá rukou, když procházel kolem jejich vatikánských strážnic.

Náhradní velitel bude jmenován v novém roce.

Zprávy o ukončení služby na vysoké úrovni zvýšily zájem veřejnosti o Švýcarskou gardu a její dlouhou a podivnou historii. Zde je několik málo známých faktů o pět století staré soukromé armádě Vatikánu.

Nabíráme: Švýcarští žoldnéři

Papež Julián II. v 16. století, dodnes připomínaný jako „papež válečník“, založil během šest desetiletí trvajících italských válek Švýcarskou gardu. Poté, co se 60letý Svatý otec mazaným manévrováním dostal na papežský stolec, snažil se svou nově nabytou autoritu chránit před konkurenčními kardinály tím, že si vytvořil vlastní ozbrojený pluk. V roce 1506 poslal Julián pro 150 švýcarských žoldnéřů, kteří tvořili jeho jednotku. Od té doby tato garda slouží Vatikánu.

Renesanční nájemní vojáci

V době Juliánova nástupu k moci vydělávaly legie nájemných švýcarských vojáků na zdánlivě nekonečných evropských válkách. Další našli uplatnění jako strážci cizích panovníků. Již v roce 1480 sloužilo 100 švýcarských žoldnéřů jako osobní stráž francouzského krále Ludvíka XI. Tento úkol pluk plnil až do Velké francouzské revoluce. Mezi 15. a 19. stoletím hlídali švýcarští žoldnéři také panovníky na Sardinii, v Prusku, Nizozemsku a Rakousku.

Jeden z nejstarších pluků historie

Pokud nepočítáme 1. španělský královský pěší pluk, který byl založen v roce 1248, je Papežská švýcarská garda nejdéle nepřetržitě sloužícím vojenským útvarem v historii. V současné době sice plní řadu ceremoniálních úkolů v rámci Vatikánu, ale garda, kterou tvoří 99 poddůstojníků a zhruba 35 důstojníků a poddůstojníků, má stále za úkol chránit papežovu osobu.

Zakázání švýcarských žoldnéřů?

V roce 1874 byla švýcarská ústava změněna tak, aby zakazovala najímání vojáků cizími mocnostmi. V roce 1927 Bern dokonce zakázal švýcarským občanům vstup do armád jiných států. Zajímavé je, že slavná Vatikánská garda byla z těchto nových omezení vyňata.

Další papežovi bodyguardi

Přestože je Švýcarská garda historicky nejznámější vatikánskou vojenskou jednotkou, měl tento pluk v průběhu staletí při ochraně papeže několik pomocníků. Palatinská garda byl plně dobrovolnický střelecký pluk, který v roce 1850 zformovali občané papežských států. Vznešená garda, italská jezdecká jednotka, byla zřízena v roce 1801, aby doprovázela papeže na cestách. Obě tyto ceremoniální jednotky byly v roce 1970 rozpuštěny; zůstala pouze Švýcarská garda.

Oblečeni na zabití

Zvláštní je, že zdánlivě historická modrá, červená a oranžová pruhovaná uniforma Švýcarské gardy vznikla poměrně nedávno. Charakteristický vzhled pytlovité tuniky a kalhot pluku byl navržen v roce 1914, i když pro jistotu lze říci, že současný oděv byl inspirován původním oblečením skupiny ze 16. století. Celý komplet, jehož každý kus je šitý na míru svému nositeli, je zakončen velkým černým baretem nebo renesanční mordýřskou přilbou.

Nástroje obchodu

Téměř stejně známé jako pestré uniformy Švýcarské gardy jsou její pověstné halapartny z období středověku. Tyto obávané sedm stop dlouhé tyčové zbraně jsou zakončeny kombinací ocelové hlavice sekery, hrotu kopí a háku. Halapartny, které se poprvé objevily ve střední Evropě ve 14. století, se běžně používaly na bojištích pozdního středověku jako bodné a sečné zbraně. V rukou zkušeného vojáka se zadní čepel halapartny zahnutá směrem dolů mohla dostat za krk útočníka, a to i na koni, a zasadit mu smrtící ránu. Koncem 19. a počátkem 20. století gardisté rozšířili svůj arzenál o pušky se samopalem, jako byl německý K98 Mauser, a první automatické pistole. Později se gardisté cvičili na samopalech SIG. Dnes mají vojáci přístup k sortimentu kompaktních automatických zbraní, jako je HK MP-5 , a také k útočným puškám SIG a pistolím Glock.

Švýcarská garda v akci

Ačkoli byla garda jen zřídka povolána do boje, jednotka zažila bitvu. Když v roce 1527 vyslal císař Karel V. armádu o síle 20 000 mužů, aby vyplenila Řím a svrhla papeže Klementa VII. 147 příslušníků švýcarské gardy zadrželo na schodech baziliky svatého Petra obrovskou přesilu. Vojáci statečně drželi útočníky na uzdě dostatečně dlouho, aby mohl pontifik s doprovodem 42 vojáků uprchnout. Všichni, kteří zůstali, byli nakonec přemoženi a zmasakrováni. Mezi zabitými byl i vlastní velitel gardy.

Tak ty chceš hlídat papeže…

Dnes se členem Papežské gardy může stát každý katolický občan Švýcarska mužského pohlaví, který již absolvoval pravidelný vojenský výcvik. Uchazeči musí být alespoň 180 cm vysocí a ve věku od 19 do 30 let. Po přijetí dobrovolníci slibují, že budou „věrně, loajálně a čestně sloužit“ papeži a jeho nástupcům a „v případě potřeby obětovat život na jejich obranu“. Roční plat nástupního halapartníka (vojína) ve Švýcarské gardě činí 15 600 eur ročně (asi 18 400 USD). Poskytována je také strava a ubytování.

Skandál

Švýcarská garda se dostala na titulní stránky novin v roce 1998 po strašlivé smrti velitele pluku Aloise Estermanna, jeho manželky, venezuelské modelky, a 23letého svobodníka Cedrica Tornaye. Tři těla byla nalezena v Estermannově bytě ve Vatikánu 5. května večer. Vyšetřovatelé tvrdili, že Tornay manžele zastřelil poté, co mu bylo odepřeno povýšení. Poté obrátil pistoli proti sobě. Později vyšlo najevo, že mladý desátník měl ve skutečnosti poměr s velitelem stráže. Důstojník nedávno tajný vztah přerušil, načež se mu podvedený poddůstojník pomstil. Jiní od té doby tvrdili, že tři vraždy byly součástí vnitřního sporu o kontrolu nad plukem a že skutečný příběh zločinu je církevními insidery stále zamlčován. V roce 2011 Tornayova matka naléhala na vatikánské úředníky, aby vyšetřování znovu otevřeli.

Ne všechny nedávné zprávy byly špatné. V roce 2006 oslavila Švýcarská garda 500. výročí svého založení. Při této příležitosti se 80 bývalých členů jednotky vydalo po stopách úplně prvního kontingentu, který v roce 1506 putoval ze Švýcarska do Říma.