Co je postseptický syndrom?
Postseptický syndrom (PSS) je stav, který postihuje až 50 % osob, které přežily sepsi. Zahrnuje fyzické a/nebo psychické dlouhodobé následky, jako např:
Fyzické –
- Ztížený spánek, buď potíže usnout, nebo zůstat spát
- Únava, letargie
- Dýchavičnost, potíže s dýcháním
- Vyčerpávající bolesti svalů nebo kloubů
- Otoky v končetinách
- Pak opakované infekce, zejména v prvních týdnech a měsících po prvním záchvatu sepse
- Slabá chuť k jídlu
- Snížená funkce orgánů, např. ledvin, jater, srdce
- Vypadávání vlasů
- Kožní vyrážka
Psychologické nebo emoční –
- Halucinace
- Záchvaty paniky
- Záblesky
- Noční můry
- Snížení kognitivních (duševních) funkcí
- Ztráta seberealizacesebeúcty
- Deprese
- Výkyvy nálad
- Ztížené soustředění
- Ztráta paměti
- Posttraumatická stresová porucha (PTSD)
Riziko výskytu PSS je vyšší u osob přijatých na jednotku intenzivní péče (JIP) a u osob, které byly v nemocnici delší dobu. PSS může postihnout lidi jakéhokoli věku, ale studie z University of Michigan Health System, publikovaná v roce 2010 v lékařském časopise JAMA, zjistila, že starší lidé, kteří přežili těžkou sepsi, jsou vystaveni vyššímu riziku dlouhodobého zhoršení kognitivních funkcí a fyzických problémů než ostatní lidé jejich věku, kteří byli léčeni pro jiná onemocnění. Jejich problémy sahaly od toho, že již nebyli schopni chodit, až po neschopnost účastnit se každodenních činností, jako je koupání, toaleta nebo příprava jídla. Změny duševního stavu mohou sahat od toho, že již nejsou schopni vykonávat složité úkoly, až po to, že si nejsou schopni pamatovat každodenní věci.
Autoři napsali: „…60 % hospitalizací pro těžkou sepsi bylo spojeno se zhoršením kognitivních a fyzických funkcí u přeživších starších dospělých. Pravděpodobnost získání středně těžké až těžké poruchy kognitivních funkcí byla po epizodě sepse 3,3krát vyšší než u jiných hospitalizací.“
Navíc každý šestý přeživší zjistil, že má potíže se zapamatováním, soustředěním a rozhodováním.
Děti mohou také žít s trvalými problémy souvisejícími se sepsí. Přibližně 34 % dětí, které přežily sepsi, se nevrátí k fungování před sepsí nejméně 28 dní po hospitalizaci. Tato čísla mohou být ve skutečnosti vyšší, jak ukázala další studie, která zahrnovala učitele, kteří hodnotili žáky, kteří prodělali sepsi. Vědci zjistili, že 44 % dětí, které prodělaly septický šok, mělo ve srovnání se zdravými dětmi kognitivní obtíže. Je také pravděpodobnější, že budou mít posttraumatický stresový syndrom, pokud byly léčeny na dětské jednotce intenzivní péče.
Co způsobuje postseptický syndrom?
U některých pacientů je příčina jejich PSS zřejmá. Krevní sraženiny a špatný krevní oběh v době, kdy byli nemocní, mohly způsobit gangrénu, která vedla k amputaci prstů na rukou, nohou nebo končetin. Poškození plic může mít vliv na dýchání. V jiné studii, publikované v roce 2012 v časopise Shock, vědci zjistili, že osoby, které přežily sepsi, mohou být náchylnější k rozvoji virových respiračních (plicních) infekcí.
Mohou být poškozeny i další orgány, například ledviny nebo játra.
Tyto trvalé fyzické problémy lze vysvětlit, ale je toho více, co u PSS zatím vysvětlit nelze, například invalidizující únava a chronické bolesti, které mnoho přeživších pociťuje. Jiní si stěžují na zdánlivě nesouvisející problémy, jako je vypadávání vlasů, které se může objevit i několik týdnů po propuštění z nemocnice.
Posttraumatická stresová porucha
Mnoho lidí, kteří přežili sepsi, uvádí také příznaky posttraumatické stresové poruchy (PTSD). Vědci již rozpoznali, že pobyt na jednotce intenzivní péče může vyvolat posttraumatickou stresovou poruchu, která může trvat i několik let.
Podle studie Johna Hopkinse z roku 2013, která se zabývala posttraumatickou stresovou poruchou po pobytu na jednotce intenzivní péče, byla u lidí s anamnézou deprese dvakrát vyšší pravděpodobnost, že se u nich po pobytu na jednotce intenzivní péče rozvine posttraumatická stresová porucha. Vědci také zjistili, že pacienti, kteří prodělali sepsi, měli větší pravděpodobnost rozvoje PTSD.
Je důležité si uvědomit, že PSS se nevyskytuje pouze u starších pacientů nebo u těch, kteří již byli nemocní. V říjnu 2010 byl v časopise JAMA publikován redakční článek, který se PSS věnoval. V článku „The Lingering Consequences of Sepsis“ (Přetrvávající následky sepse) autor napsal: „Nové deficity byly relativně závažnější u pacientů, kteří byli v lepším zdravotním stavu již předtím, možná proto, že u pacientů, kteří měli špatné fyzické nebo kognitivní funkce již před epizodou sepse, byl menší prostor pro další zhoršení.“
Jinými slovy, od zdravých lidí lze očekávat, že se z tak závažného onemocnění rychle vzpamatují, ale ve skutečnosti mohou mít opačnou zkušenost.
Co se dá dělat s postseptickým syndromem?
Lékaři a další zdravotníci musí postseptický syndrom u lidí, kteří sepsi přežili, rozpoznat. Tímto způsobem mohou pacienty nasměrovat na vhodné zdroje. Zdroje mohou zahrnovat doporučení na:
- Emocionální a psychologickou podporu (poradenství, kognitivně-behaviorální terapii nebo neuropsychiatrické vyšetření)
- Fyzickou podporu, jako je fyzikální terapie nebo neurorehabilitace.
Nehledě na to, jak moc je někomu po prodělané sepsi zle, přeživší Julie Osentonová popisuje, jak se většina přeživších cítí: „Nikdy se necítíte v bezpečí. Pokaždé, když se stane nějaká maličkost, říkáte si: „Musím do nemocnice, nebo to nic není?“
Co je to post-ICU syndrom a je to totéž co PSS?“
Post-ICU syndrom (PICS) je uznávaný problém, který může postihnout pacienty, kteří strávili nějaký čas na jednotce intenzivní péče, JIP. Je pravděpodobnější u pacientů, kteří byli pod sedativy nebo napojeni na ventilátor. Není neobvyklé, že někdo na jednotce intenzivní péče začne blouznit – někdy se tomu říká delirium na jednotce intenzivní péče. Čím déle je pacient na takové jednotce, tím vyšší je riziko vzniku deliria nebo PICS. Studie publikovaná v časopise New England Journal of Medicine zjistila, že někteří z těchto pacientů měli kognitivní (psychické) problémy i rok po propuštění.
Rozdíl mezi PICS a PSS se může zdát nepatrný. PICS souvisí s jednotkou intenzivní péče. Pacienti, kteří jsou přijati na jednotku intenzivní péče, jsou ohroženi PICS. Naproti tomu PSS se může vyskytnout u pacientů se sepsí, kteří nebyli léčeni na jednotce intenzivní péče, ale měli delší pobyt v nemocnici. Riziko se zvyšuje podle závažnosti onemocnění a podle toho, jak dlouhá byla hospitalizace. Pacienti s PSS mohou mít také fyzické problémy, které obvykle s PICS nesouvisí, například amputace.
Jsou post-COVID syndrom a PSS totéž?
V tisku a na internetu se objevilo mnoho článků o dlouholetých pacientech s COVID-19, kteří jsou tak nazýváni proto, že se u nich objevují přetrvávající příznaky ještě dlouho poté, co se zotavili z infekce koronavirem.
Lidé, kteří mají těžký COVID-19, mají virovou sepsi. COVID-19, infekce způsobená virem SARS-CoV-2, způsobuje sepsi a vede k těžkému onemocnění. Proto jsou příznaky spojené se syndromem po COVID totožné s PSS, s výjimkou ztráty chuti a čichu. Protože se však sepse v souvislosti s COVID-19 zmiňuje jen zřídka, začali lidé trvající problémy nazývat post-COVID syndromem místo PSS.
Písmena pro zdravotníky a další osoby týkající se PSS.
Někteří lidé, kteří se domnívají, že mají příznaky PSS, mohou mít problém mluvit o svých problémech se zdravotníky. Tento dopis určený lidem, kteří pracují ve zdravotnictví, pomáhá vysvětlit některé problémy spojené s PSS. Pokud máte pocit, že by vám tento dopis pomohl, neváhejte si jej vytisknout a přinést na návštěvu lékaře.
Pro pomoc při vysvětlování problematiky po sepsi ostatním má Sepsis Alliance dopisy, které vysvětlují sepsi a PSS:
- Lékaři
- Učitelé
- Koučové
- Pracovníci denní péče
Aktualizováno 21. ledna 2021.