Resonance, ve fyzice relativně velká selektivní odezva objektu nebo systému, který kmitá krokově nebo fázově, s externě působící oscilační silou. Rezonance byla poprvé zkoumána u akustických systémů, jako jsou hudební nástroje a lidský hlas. Příkladem akustické rezonance jsou vibrace vyvolané v houslové nebo klavírní struně dané výšky tónu, když se v její blízkosti zpívá nebo hraje hudební tón stejné výšky.
Pojmem rezonance byly analogicky rozšířeny některé mechanické a elektrické jevy. Je známo, že mechanická rezonance, například rezonance vyvolaná v mostech větrem nebo pochodujícími vojáky, narůstá do dostatečně velkých rozměrů, aby mohla být destruktivní, jako v případě destrukce mostu Tacoma Narrows Bridge (q.v.) v roce 1940. Kosmické lodě, letadla a pozemní vozidla musí být konstruovány tak, aby vibrace způsobené jejich motory nebo pohybem ve vzduchu byly omezeny na bezpečné minimum.
Resonance v elektrických systémech je poněkud jiné povahy. Její výskyt v obvodech citlivých na frekvenci (střídavý proud) umožňuje komunikačním zařízením vybaveným takovými obvody přijímat signály určitých frekvencí a odmítat jiné. Například v televizním přijímači dochází k rezonanci, když se frekvence jednoho z příchozích signálů, které do obvodu přicházejí, blíží přirozené frekvenci obvodu, který pak reaguje tím, že absorbuje maximum energie ze signálu, protože proud v obvodu prudce stoupá sem a tam v souladu s velmi slabým proudem v anténě.
V jaderném měřítku byla zjištěna forma rezonance, která je do jisté míry analogická určitému druhu mechanické rezonance. Tento jev, nazývaný magnetická rezonance, nastává, když atomy nebo jejich jádra reagují na působení různých magnetických polí vyzařováním nebo pohlcováním elektromagnetického záření rádiových a mikrovlnných frekvencí. Viz také magnetická rezonance.