Téma filmu Čelisti je jednou z nejděsivějších hudebních partitur ve filmu. Soundtrack, kterému dominují dva tóny hrané stále dokola a signalizující, že se monstrózní žralok blíží ke své oběti, se zdá být dost jednoduchý, ale přesto je geniální. Za hudbou samozřejmě stojí legendární skladatel John Williams. V Čelistech se Williamsovi něco povedlo. Od té doby vydával jeden hudební hit za druhým a v rychlém sledu následovaly nezapomenutelné soundtracky k filmům Star Wars, Superman – The Movie a Indiana Jones. V roce 1974 však 42letý Williams ještě nevytvořil žádný z nich, ani žádnou pamětihodnou hudbu.
O rok dříve složil Williams hudbu k prvnímu celovečernímu filmu Stevena Spielberga The Sugarland Express. Oba muži byli se spoluprací na tomto filmu spokojeni, což odstartovalo jejich trvalou spolupráci na 28 dosavadních filmech (chyběl pouze u čtyř Spielbergových filmů). Když přišel čas na hudbu k Čelistem, Spielberg navrhl Williamsovi složit rozmáchlé, romantičtější téma. Pak odjel natáčet na Martha’s Vineyard a nechal skladatele na holičkách.
Spielberg mu důvěřoval. Po náročných chvílích na place, kdy se snažil zprovoznit mechanické žraloky a bojoval s podmínkami natáčení na otevřeném moři, což vše ztrojnásobilo dobu výroby a rozpočet filmu, si myslel, že Williams složí alespoň hudbu, která se mu bude líbit. Když však Spielberg konečně usedl k poslechu Williamsovy partitury, nebylo to úplně to, co očekával.
Když William zahrál známé dvouhlasé téma, které je různě označováno jako „E a F“ nebo „F a F Sharp“, Spielberg si myslel, že jde o vtip. „Ha, máš to,“ zasmál se. Williams‘ Spielberga rychle ujistil, že o žádný vtip nejde. Vysvětlil mu, že nejsilnější věc, je ta nejjednodušší myšlenka.
Na Spielbergovu obranu dodal, že ty dva tóny slyšel pouze na svém klavíru, který postrádal sílu plného orchestru.
Dva jednoduché tóny, jedna nezdolná hrozba
Dva tóny se staly synonymem blížícího se nebezpečí. Williams popsal opakování těchto dvou tónů jako „drcení, jako by to dělal žralok, instinktivní, neúprosné, nezastavitelné“. Každý dobrý skladatel rozumí psychologické síle hudby, což Williams rozhodně věděl. Proto se rozhodl napsat téma ve vysokém rejstříku a rozhodl se, že ho bude hrát tuba, a ne vhodnější lesní roh. Díky této kombinaci podle něj znělo „trochu hrozivěji“.
Williamsovu partituru není třeba představovat, ale vždy si zaslouží další poslech.
První, čeho si všimnete, je, že ačkoli tématu dominují dva tóny, v aranžmá je toho mnohem víc. Williams viděl podobnost mezi piráty a Čelistmi, a tak na některých místech do tématu zakomponoval „pirátskou hudbu“, kterou nazval „prvoplánovou, ale zábavnou a veselou“.
Těch několik prvních tónů, které téma otevírají, pochází z Ravelovy skladby La Vaise. V rychlé, úderné hře smyčců se objevují také odstíny La Mer Clauda Debussyho a Svěcení jara Igora Stravinského.
Tlukot žraločího srdce nebo lidské dýchání?“
Williamovo téma je psychologické a inspirovalo řadu interpretací hudebních vědců. Josephu Cancellarovi připomíná dvoutónové téma tlukot žraločího srdce, zatímco Alexandre Tylski se domnívá, že dvoutón napodobuje zvuk lidského dýchání, což přirovnává k tématům Bernarda Hermanna k filmům Taxikář, Na sever severozápadní linkou a zejména Tajuplný ostrov.
Dále tvrdí, že „rozštěp, prasknutí“, které po úderu žraloka dramaticky protne mrtvou partituru, signalizuje zánik oběti, a tím i náhlý konec jejího dýchání. Sám Spielberg později přirovnal Williamsovu hudbu k Psychu (1960), tedy k jiné hudbě Bernarda Herrmanna. Herrmann,který je často považován za nejlepšího skladatele v historii filmu a televize, je dost pravděpodobně ovlivnil, protože Williams byl jeho žákem.
Spielberg připouští, že bez Williamsovy hudby by Čelisti byly jen z poloviny tak úspěšné. Pravdou je, že oba muži byli při vytváření napětí ve filmu stejně důležití. Spielbergův mistrovský tah – převedení kamery do žraločího pohledu – je výrazně umocněn Williamsovou hudbou. Dva tóny dodávají tempu filmu slyšitelnou vrstvu. Jako by oba muži spolupracovali na výstavbě každé scény útoku.