Velkou část severského regionu spojují jazyky tak blízce příbuzné, že si většina lidí při troše snahy rozumí.
Další jazyky, kterými se v regionu mluví, jsou méně příbuzné a v profesním i kulturním kontextu se stále více prosazuje angličtina, což představuje výzvu pro naše porozumění sousedním jazykům.
Jazykové společenství dánských, norských a švédských mluvčích je ohroženo i jinak. Naše očekávání a postoje k míře vzájemného porozumění ovlivňují způsob, jakým komunikujeme s lidmi ze sousedních severských zemí.
Tato očekávání a postoje vycházejí mimo jiné z toho, jak často se se sousedními jazyky setkáváme v každodenním životě. Například v roce 2016 vyvolalo norské online drama SKAM (Hanba) značný zájem o severskou jazykovou komunitu mezi mladými i méně mladými lidmi v celém regionu.
Některá slova a slovní spojení z filmu SKAM dosáhla mezi fanoušky téměř kultovního statusu. Čas ukáže, zda některá z těchto výpůjček ze SKAMu přetrvají jako slangové nebo dokonce běžné výrazy v jiných severských jazycích.
Učitelé středních škol v celém Kraji využili seriál k tomu, aby se zaměřili na sousední jazyky a práci s nimi a prozkoumali společné severské kulturní a společenské odkazy. Bude zajímavé sledovat, jaký dopad bude mít fenomén kultury mládeže, jako je SKAM, na výuku sousedních jazyků v dlouhodobém horizontu.
SKAM změnil očekávání mnoha fanoušků ohledně toho, zda budou schopni porozumět norštině. To je stejně důležité jako formální výuka sousedních jazyků, která by jinak mohla mít z dlouhodobého hlediska poněkud omezený účinek. Naopak představa, že naučit se norsky je snadné – nebo dokonce zábavné – bude mít na generaci SKAM trvalý vliv.
Jazyky v severském regionu
Historicky se mnozí obyvatelé severských zemí dokázali dorozumět. Toto jazykové společenství překračovalo hranice a pomáhalo region kulturně spojovat.
Smysl pro společenství v regionu je výsledkem jazykových a historických podmínek.
Po staletí byly severské státy a autonomní území součástí různých svazů a jiných formálních společenství, v důsledku čehož mají Dánsko, Norsko a Island úzké kulturní vazby – stejně jako Finsko a Švédsko. Tyto vztahy se propletly – a dále posílily – norsko-švédskou unií a tím, že Grónsko a Faerské ostrovy jsou autonomní součástí Dánského království a Alandy jsou autonomní součástí Finské republiky. Norsko získalo nezávislost v roce 1905, Finsko v roce 1917 a Island v roce 1944. Dříve byla správním, vzdělávacím a církevním jazykem těchto zemí dánština nebo švédština. Měly také společnou literární historii a jazykové a kulturní společenství, které přetrvávalo – alespoň do té míry, do jaké to severské národy a obyvatelé považovali za vhodné zachovat.
Většina severských jazyků patří do indoevropské rodiny. Faerština, islandština, norština, dánština a švédština jsou severogermánské jazyky, které vycházejí ze stejného společného jazyka, jímž mluvili Vikingové. Od té doby se tyto jazyky od sebe oddělily a rozdělily se na západní a východní větev, přičemž na jedné straně stojí dánština a švédština a na druhé norština, faerština a islandština. Faerština a islandština tvoří skupinu ostrovních jazyků. Nejsou vzájemně srozumitelné s tzv. pevninskými severskými jazyky, tj. skandinávskými jazyky dánštinou, norštinou a švédštinou. Důvodem je mimo jiné odlišný vývoj výslovnosti. Jinými slovy, mají odlišné zvukové systémy.
Rozdílnost výslovnosti je největší příčinou problémů při dorozumívání sousedních jazyků. V současné době je možná překvapivě větší míra porozumění mezi norštinou a švédštinou než mezi dánštinou a švédštinou.
Finština a jazyky Sámů patří do ugrofinské jazykové rodiny. Sámštinou se mluví na severu severské oblasti, v Norsku, Švédsku a Finsku. Malé menšiny hovoří také karelštinou ve Finsku; kvenštinou v Norsku a meänkieli i ve Švédsku, tedy jazyky, kterým mluvčí hlavních severských jazyků snadno nerozumějí.
Grónština (neboli kalaallisutština) patří do eskymácko-aleutské větve eskymáckých jazyků, tedy do třetí jazykové rodiny, a hovoří se jí v Grónsku. Je příbuzná s řadou jazyků, kterými se mluví v severní Kanadě a na Aljašce.
Kromě hovorových jazyků mají severské země také své národní varianty znakového jazyka, které se opět dělí na východní a západní větev. Finský, finsko-švédský a švédský znakový jazyk jsou si blízce příbuzné, stejně jako dánština, norština a islandština. Grónský a faerský znakový jazyk vychází z dánštiny s některými národními odchylkami.
V severských zemích se mluví také řadou přistěhovaleckých jazyků
.