Lokalitu mobilního telefonu lze určit několika způsoby.
Síťový
Polohu mobilního telefonu lze určit pomocí síťové infrastruktury poskytovatele služeb. Výhodou technik založených na síti je z pohledu poskytovatele služeb to, že je lze implementovat neintruzivně, aniž by byly ovlivněny telefony. Síťové techniky byly vyvinuty mnoho let před širokou dostupností GPS v telefonech. (Viz US 5519760, vydaný 21. května 1996, kde je uvedena jedna z prvních prací týkajících se této problematiky.)
Technologie lokalizace je založena na měření úrovně výkonu a anténních vzorů a využívá koncepci, že napájený mobilní telefon vždy bezdrátově komunikuje s jednou z nejbližších základnových stanic, takže znalost polohy základnové stanice znamená, že mobilní telefon je poblíž.
Pokročilé systémy určují sektor, ve kterém se mobilní telefon nachází, a zhruba odhadují také vzdálenost k základnové stanici. Další aproximaci lze provést interpolací signálů mezi sousedními anténními věžemi. Kvalifikované služby mohou dosáhnout přesnosti až 50 metrů v městských oblastech, kde je mobilní provoz a hustota anténních věží (základnových stanic) dostatečně vysoká. Ve venkovských a opuštěných oblastech mohou být mezi základnovými stanicemi kilometry, a proto je určení polohy méně přesné.
Lokalizace GSM používá multilateraci k určení polohy mobilních telefonů GSM nebo vyhrazených sledovacích zařízení, obvykle se záměrem lokalizovat uživatele.
Přesnost technik založených na síti se liší, přičemž identifikace buněk je nejméně přesná (kvůli transpozici diferenčních signálů mezi věžemi, jinak známé jako „odskakující signály“), triangulace je středně přesná a novější časové metody „pokročilé trilaterace dopředného spoje“ jsou nejpřesnější. Přesnost technik založených na síti závisí jednak na koncentraci základnových stanic, přičemž městské prostředí dosahuje nejvyšší možné přesnosti z důvodu vyššího počtu věží, jednak na implementaci nejnovějších metod časování.
Jedním z klíčových problémů technik založených na síti je požadavek na úzkou spolupráci s poskytovatelem služeb, protože zahrnuje instalaci hardwaru a softwaru v rámci infrastruktury operátora. Často je před nasazením řešení ze strany poskytovatele služeb vyžadováno donucení spojené s legislativním rámcem, jako je například rozšířená služba 9-1-1 (Enhanced 9-1-1).
V prosinci 2020 vyšlo najevo, že izraelská sledovací společnost Rayzone Group mohla v roce 2018 získat přístup k signalizačnímu systému SS7 prostřednictvím poskytovatele mobilní sítě Sure Guernsey, a být tak schopna sledovat polohu jakéhokoli mobilního telefonu na celém světě.
Handset-basedEdit
Polohu mobilního telefonu lze určit pomocí klientského softwaru nainstalovaného v telefonu. Tato technika určuje polohu sluchátka tak, že jeho polohu stanoví podle identifikace buňky, síly signálu domovské a sousedních buněk, která je průběžně odesílána operátorovi. Pokud je navíc sluchátko vybaveno také GPS, lze pak ze sluchátka operátorovi zasílat podstatně přesnější informace o poloze.
Dalším přístupem je použití techniky založené na otiscích prstů, kdy se „podpis“ síly signálu domovské a sousedních buněk na různých místech v zájmové oblasti zaznamenává pomocí war-drivingu a porovnává se v reálném čase za účelem určení polohy sluchátka. To se obvykle provádí nezávisle na operátorovi.
Klíčovou nevýhodou technik založených na sluchátkách je z pohledu poskytovatele služeb nutnost instalace softwaru do sluchátka. Vyžaduje aktivní spolupráci mobilního účastníka a také software, který musí být schopen pracovat s různými operačními systémy telefonů. Typicky chytré telefony, např. založené na systémech Symbian, Windows Mobile, Windows Phone, BlackBerry OS, iOS nebo Android, by měly být schopny spustit takový software, např. Google Maps.
Jedním z navrhovaných řešení je instalace vestavěného hardwaru nebo softwaru do telefonu ze strany výrobců, např. vylepšeného pozorovaného časového rozdílu (E-OTD). Tato cesta zatím výrazně nepokročila, protože je obtížné přesvědčit různé výrobce ke spolupráci na společném mechanismu a vyřešit otázku nákladů. Dalším problémem by bylo řešení otázky zahraničních telefonů, které jsou v síti v roamingu.
SIM-basedEdit
Pomocí modulu SIM (subscriber identity module) v telefonech GSM a UMTS (Universal Mobile Telecommunications System) je možné získat surová rádiová měření z telefonu. Mezi dostupná měření patří ID obsluhující buňky, doba přenosu a síla signálu. Typ informací získaných prostřednictvím karty SIM se může lišit od informací dostupných ze sluchátka. Například nemusí být možné získat žádná nezpracovaná měření přímo ze sluchátka, ale přesto je možné získat měření prostřednictvím karty SIM.
Wi-FiEdit
K identifikaci polohy sluchátka lze použít také data Wi-Fi získaná z hromady zdrojů. Špatný výkon metod založených na GPS ve vnitřním prostředí a rostoucí popularita Wi-Fi podnítily společnosti k návrhu nových a proveditelných metod pro provádění určování polohy ve vnitřním prostředí pomocí Wi-Fi. Většina chytrých telefonů kombinuje globální navigační satelitní systémy (GNSS), jako jsou GPS a GLONASS, se systémy určování polohy pomocí Wi-Fi.
Hybridní systém určování polohyEdit
Hybridní systémy určování polohy využívají k určení polohy kombinaci technologií založených na síti a na sluchátkách. Příkladem mohou být některé režimy asistované GPS, které mohou k výpočtu polohy využívat jak GPS, tak informace ze sítě. Telefon tedy využívá oba typy dat ke zpřesnění polohy (tj. A-GPS). Alternativně může sledování pomocí obou systémů probíhat také tak, že telefon získá svou polohu GPS přímo ze satelitů a poté se informace odešle prostřednictvím sítě osobě, která se snaží telefon lokalizovat. Mezi takové systémy patří Google Maps a také OTDOA a E-CellID LTE.
Existují také hybridní systémy určování polohy, které kombinují několik různých přístupů k určování polohy mobilních zařízení pomocí Wi-Fi, WiMAX, GSM, LTE, IP adres a údajů o prostředí sítě.
.