Historické změny ve struktuře rodiny
Z historického hlediska se struktura rodiny měnila. Tyto pozoruhodné změny jsou ovlivněny dalšími změnami v populaci: méně a pozdějších sňatků, kratší doba trvání manželství, více rozvodů s následným opětovným vstupem do partnerství nebo novým sňatkem, více nesezdaných svazků (kohabitací), více dětí narozených mimo manželství a více žen zaměstnaných mimo domov i s velmi malými dětmi (viz Cherlin 2010). Například od roku 1950 se počet dětí žijících s manželským párem snížil z mírně přes 90 % na přibližně 74 %. Současně se v tomto období zvýšil počet rodin pouze s matkou i pouze s otcem, přičemž rodiny pouze s matkou převažují. Struktura rodiny souvisí s rasou, takže u černošských dětí je mnohem menší pravděpodobnost, že budou žít se dvěma rodiči, než u všech ostatních dětí, přičemž v roce 2010 se odhadovalo, že to bude přibližně 50 %. Navíc ze všech dětí žijících v rodinách pouze s matkou se přibližně polovina matek nikdy nevdala a přibližně 30 % dětí žilo s rozvedenými matkami.
Další příklad změn struktury rodiny v čase ukazuje, že před rokem 1900 byly rozvody neobvyklé, takže po smrti manžela běžně vznikaly nevlastní rodiny. Takové nově vzniklé nevlastní rodiny se nesetkávaly s komplikací v podobě žijícího rodiče bez trvalého bydliště, takže se neočekávalo, že děti budou přecházet mezi oddělenými domácnostmi svých rodičů, jako tomu bylo v případě dohod o styku. Termín „binukleární rodina“ byl zaveden v 70. letech 20. století pro označení rozvedených rodin, kde děti patřily do dvou domácností. Další příklad změny struktury rodiny vyplývá z odkladu sňatků a nárůstu rozvodovosti. Jsme svědky nárůstu nesezdaných svazků a není neobvyklé, že se na těchto svazcích podílejí i děti. Jednoduché označení jedno- a dvourodičovských rodin tedy nesděluje složitost, která je těmto dvěma kategoriím vlastní a která zahrnuje průnik počtu přítomných rodičů a rodinného/partnerského stavu. Do jednorodičovských rodin jsou zahrnuty rozdíly mezi nikdy nesezdanými rodiči a rozvedenými rodiči, jakož i rodičem žijícím ve společné domácnosti (jak nikdy nesezdaným, tak rozvedeným) a současným partnerem. Podobně lze dvourodičovské rodiny použít pro označení dvourodičovských biologických rodin (sezdaných či nesezdaných) nebo některé formy nevlastních rodin (sezdaných či nesezdaných).
Typické vykazování bydlení dětí prostřednictvím údajů CPS poskytuje řadu informací o dítěti i jeho životním kontextu, ať už jde o bydlení s oběma rodiči a jejich rodinný stav, bydlení pouze s matkou a její rodinný stav, bydlení pouze s otcem a jeho rodinný stav nebo bydlení bez přítomnosti rodiče (viz US Census Bureau 2013a). Poskytují se například informace o: pohlaví, věku a rase dítěte (pouze běloch, pouze černoch, pouze Asiat a všechny ostatní kombinace); přítomnosti a počtu sourozenců; přítomnosti nesezdaného partnera rodiče; nejvyšším dosaženém vzdělání rodičů; rodišti dítěte i rodičů; přítomnosti prarodičů; přítomnosti dalších dospělých osob; pobírání výživného na dítě; rodiči, který zůstává v domácnosti; zapojení dítěte a rodičů do pracovního procesu; příjmu rodiny; zdravotním pojištění a chudobě. Nejnovější údaje z roku 2012 (US Census Bureau 2013c) ukazují, že 68,1 % dětí mladších 18 let žilo se dvěma rodiči (biologickými a/nebo nevlastními) a že téměř všechny tyto páry byly sezdané. Z dětí žijících s jedním rodičem žilo 94,7 % s alespoň jedním biologickým rodičem (28,3 % s jedním rodičem a 61,8 % s oběma rodiči), 5,8 % žilo s nevlastním rodičem (4,1 % z těchto 5,8 % tvořily nevlastní rodiny), 1,5 % žilo s alespoň jedním adoptivním rodičem a 3,6 % žilo bez přítomnosti žádného rodiče. Údaje nám bohužel neumožňují zjistit, zda děti, které žijí s osamělými matkami, žijí po určitou dobu také se svým otcem, který může být znovu ženatý nebo vdaný, a nejsou k dispozici ani informace o domácnosti otce a jeho rodinném stavu v těchto případech. Děti v těchto domácnostech jsou označeny jako žijící s osamělým rodičem, pokud jsou zároveň členem nevlastní rodiny. Také pokud jsou v domácnosti dospělé nevlastní děti, nejsou zahrnuty do žádných odhadů. Děti žijící bez přítomnosti rodičů zahrnují několik kategorií: pouze prarodiče, pouze jiní příbuzní, pouze nepříbuzní a jiné uspořádání.
Existují také informace o vícegeneračních domácnostech, které zahrnují prarodiče, a tyto informace rozlišují mezi dětmi žijícími s oběma rodiči, jedním rodičem a bez rodičů, bez ohledu na to, zda jsou rodiče sezdaní, žijící v nesezdaném soužití nebo svobodní. K dispozici jsou také informace o tom, zda domácnost zahrnuje babičku i dědečka, nebo pouze babičku či dědečka. Například nedávné odhady Úřadu pro sčítání lidu Spojených států ukazují, že v roce 2012 žilo 3,7 % dětí mladších 18 let s babičkou i dědečkem, zatímco 5 % žilo pouze s babičkou a 0,9 % pouze s dědečkem (Lofquist et al. 2012). Z dalších informací vyplývá, že děti žijící alespoň s jedním prarodičem jsou méně časté, pokud žijí také s oběma rodiči, než když žijí pouze s matkou, pouze s otcem nebo s žádným z rodičů.
Podobné vzorce lze pozorovat v rodinných strukturách celosvětově. Zatímco dvourodičovských rodin ubývá, zůstávají ve světě většinovou strukturou. Jsou častější v Asii a na Blízkém východě ve srovnání s Amerikou, Evropou, Oceánií a subsaharskou Afrikou. Soužití je častější v Evropě, severoamerické Oceánii a zejména v Jižní Americe. Početí dětí mimo manželství je nejčastější v Jižní Americe a Evropě, nejméně časté v Asii a na Blízkém východě. Rozšířené rodiny jsou nejčastější v Jižní Africe (70 % dětí) a v ostatních regionech (subsaharská Afrika a část Jižní Ameriky).
.