Život a služba svatého Jana Pavla II.
Převzato z knihy From Pope John Paul II to Benedict XVI, by Sister Mary Ann Walsh, RSM with Catholic News Service
© 2005, United States Conference of Catholic Bishops, all rights reserved.
Karol Wojtyla, budoucí papež Jan Pavel II., prožil před svým kněžským svěcením neobvykle pestrý život. Jako teenager štípal kámen v kamenolomu, psal poezii a podporoval síť, která během německé okupace Polska pašovala Židy do bezpečí.
Jako mladý kněz byl oblíbený mezi studenty Lublinské univerzity, kteří se hrnuli na jeho hodiny a účastnili se s ním tábornických, turistických a vodáckých výletů. Jako druhý nejmladší kardinál, kterého kdy Vatikán jmenoval, vedl neformální kancelář a slavil svátky s krakovskými herci.
Nemělo by být překvapením, že nově definoval tradiční roli a chování papeže tím, že hodně cestoval, nadále se věnoval aktivitám v přírodě a zabýval se širokou škálou politických a morálních otázek.
Jako středoškolák v rodných Wadowicích na jihu Polska Wojtyla na spolužáky zapůsobil intenzivním způsobem modlitby v kostele, což byl zvyk hluboké meditace, který mu zůstal po celý život
„Už jako chlapec byl výjimečný,“ řekl RafatTatka, soused, který mladého chlapce znal jako Loleka, což je přezdívka, která se překládá jako Chuck.
Převzetí Polska nacisty v září 1939 znamenalo oficiální konec veškerého náboženského vzdělávání a kulturních aktivit, Wojtyla však navštěvoval podzemní univerzitu v Krakově a pomohl založit tajnou divadelní skupinu, která vystupovala v obchodech a domácnostech. Kromě kamenolomu pracoval v chemické továrně – zkušenosti, které mu poskytly materiál pro jeho poezii a papežské spisy o práci.
Denně se účastnil mše, duchovních cvičení, mariánské pobožnosti a studiaBible. Přátelé říkali, že když v roce 1941 zemřel jeho otec, klečel Karol dvanáct hodin v modlitbě u otcovy postele.
Brzy poté vystoupil z divadelního souboru a začal studovat na kněze, což překvapilo mnoho jeho přátel, kteří se ho snažili přesvědčit, že jeho talent spočívá v divadle. Studoval v tajném semináři provozovaném v krakovské rezidenci kardinála Adama Sapiehy navzdory nacistickým příkazům zakazujícím náboženské vzdělávání.
Arcibiskup v něm viděl budoucího církevního představitele. Přesto mladého muže, který psal básně a doktorskou disertaci o mystice svatého Jana odKříže, přitahovala klášterní kontemplace. Dvakrát se během těchto let pokusil vstoupit k bosým karmelitánům, ale byl odmítnut s radou: „Jste předurčen k větším věcem.“
Byl vysvěcen 1. listopadu 1946, právě když komunistický režimna konci války vystřídal Němce.
.