THE LIFE OF PETER.
První pohled na něj jsme měli, když ho Ondřej zavolal. Poprvé byl povolán jako učedník, ne jako apoštol. Druhé povolání -bylo, když byl povolán k dílu služby. Další záblesk, který jsme měli, se vypráví v 5. kapitole Lukášova evangelia, když Pán mluvil k lidem Boží slova z loďky na břehu moře, a pak následuje zázračný tah ryb. Tehdy Petr řekl: „Odejdi ode mne, neboť jsem hříšný člověk, Bože.“ Pak Ježíš řekl, že poté bude Petr chytat lidi. Myšlenka, na kterou chtěl upozornit, byla, že když byl Petr povolán, neopustil svou práci, dokud nebyl povolán dvakrát. V Pánově díle bylo příliš mnoho nepřipravených mužů, v dnešním světě bylo příliš mnoho mužů, kteří se stali služebníky. Řekl to proto, že bylo mnoho mladých mužů, mladých obrácených, kteří se dívali na dílo služby a mysleli si, že jsou k tomu povoláni. John Wesley říkával mladým mužům, kandidátům na službu, když kázali: „Rozzuřil jsi někoho?“ u Ne.“ „Obrátil jsi někoho na víru?“ A oni pak říkali: „Ne“. „Pak,“ říkal Wesley, „je to velmi dobrý důkaz toho, že nejste povoláni“. Lidé potřebují mít duši, než se pustí do této práce. Pán nejprve přiměl tyto muže, aby šli k jezeru a nabrali velký úlovek ryb, a pak, když byli povoláni, měli co zanechat. Neměli toho moc, co by mohli zanechat, ale zanechali to, co měli. Co měli zanechat? Několik rozbitých sítí a úlovek ryb. A tak je to s velkým množstvím dnešních křesťanů; nechtějí opustit svůj malý úlovek ryb a své rozbité sítě. Příště se s Petrem setkáváme ve 14. kapitole Matoušova evangelia, kde Pán říká Petrovi, aby šel po vodě. Zde nacházíme Petra v „hradu pochybností“. Právě tam Petr spustil oči z Pána a viděl vlny a slyšel vítr; pak jeho oči zabloudily od Krista. Ale Petrova modlitba byla k věci; nezačínala dlouhou předmluvou, kvůli které by se ocitl čtyřicet stop pod vodou, než by ji Pán uslyšel Ale byla k věci: „Pane, zachraň mě, zahynul jsem“. V
16. kapitole zase vidíme, že se Kristus ptá: „Za koho mě lidé pokládají?“ A pak se zeptal Petra a ten odpověděl: „Ty jsi Kristus, Syn živého Boha.“ „Kdo jsi?“ odpověděl Petr. To ukazuje, jakou moc mělo vyznání Krista. Petr byl skutečný trinitář; postavil se přímo na skálu. Opět ho nacházíme, jak se oddává uctívání člověka, což jsou první počátky Říma. Bylo to na hoře Proměnění Páně. Petr řekl: „Udělejme tři stánky.“ A jakmile to řekl, proč, Bůh právě vytrhl Mojžíše a Eliáše a nechal jim jen Ježíše. Toho uctívání služebníků, toho uctívání církve bylo v dnešní době příliš mnoho. To bylo znázorněno ve dvaadvacáté kapitole Zjevení, v devátém verši; tam anděl řekl: „Klanějte se Bohu.“ To se stalo. Pokud Kristus nebyl Synem Božím, pak byli křesťané největšími modloslužebníky, jací kdy žili. Znovu jsme Petra našli ve 26. kapitole Matoušova evangelia, ve 23. verši, kde byl přednesen Petrův pád. Stal se sebevědomým a duchovně pyšným. Pán si ho nemohl použít, dokud se neponížil, a tu se postavil mezi Pánovy učedníky, jako by byl všemocný. Tuto lekci pokory se musí naučit každý člověk, kterého si Bůh používá. „Kdo stojí, ať si dává pozor, aby nepadl.“ Největší biblické postavy padly, protože selhaly ve svých nejsilnějších stránkách. Mojžíšovi, nejpokornějšímu člověku, nebylo dovoleno spatřit zaslíbenou zemi, a byli tu Saul, David, Jákob a Petr, a to právě v době, kdy se chlubil svou mocí. Vždycky si byl jistý, že mladí konvertité, kteří říkají, že jsou v bezpečí, jsou tam, kde jim ďábel podrazí nohy. Petr opět spal v zahradě, když jim Pán řekl, aby bděli. To byla doba, kdy satan nechal tyto křesťany v církvích spát, a pak přišly do církví potíže. Pak přišel další krok – „sledoval ho zdaleka.“ A to byl postupný sestup. Nikdo by nenašel křesťana v divadle; ti křesťané, kteří jsou na takových místech, všichni spí. Muži ze světa říkali, že mají rádi „liberální křesťany“, ale tyto muže umírající lidé nikdy neposílali. Nikdy by nenašli křesťana hrajícího karty, kouřícího a žvýkajícího, závodícího na koni a tančícího, který by někdy za něco stál. Dalším krokem pak bylo, když Petr vytáhl meč a usekl ucho veleknězovu sluhovi; a pak zase Petr zapřel Pána – nejprve mladé služce a pak jinému sluhovi. Ale tak tu byla dvě zapření od toho samého muže, který ještě před několika hodinami tvrdil, že Pána nikdy nezradí ani neopustí. Potřetí zase služebník řekl: „Tvá řeč tě zrazuje.“ Petr však přísahou odpověděl, že ho nikdy neznal. Pro křesťana je těžké zapomenout na řeč Pánova lidu i poté, co osamoceně sešel z cesty Boží a Kristovy. Ale jediný pohled vrátil Petra zpět, jediné slovo zrušilo vše, co satan dělal celé hodiny, a on vyšel ven a hořce zaplakal. Jedno z prvních slov, které Kristus po ukřižování a vzkříšení řekl, bylo: „Řekni to učedníkům a Petrovi.“ Petr měl s Pánem osobní rozhovor. Když ho pak Kristus opouštěl, zeptal se ho: „Miluješ mě víc než tito? „1′ Netopýr Petr neodpověděl; naučil se pokoře, a když se ho Pán zeptal znovu, Petr, nyní pokorný, již vhodný pro Mistrovu potřebu, řekl: „Pane, ty víš.“
.