O Vātsjájanovi není z pramenů mimo samotnou Kámasútru známo téměř nic. Někteří se domnívají, že jeho žáci se na jeho pokyn vydali na žádost hinduistických králů do himálajského pohoří, aby ovlivnili horské kmeny, aby se vzdaly pohanského kultu obětí. Podle jiných vytvořil mezi horskými kmeny legendu o Taře jako tantrické bohyni. Později, když se uctívání Tary rozšířilo do východních hor Garo, někdo vytvořil projev bohyně „joni“ bohyně Kamakhyi. Vātsjánův zájem o rafinované lidské, včetně sexuálního, chování jako prostředku naplnění byl zaznamenán v jeho traktátu Kámasútra.
V závěru Kámasútry o sobě píše toto:
Po přečtení a zvážení děl Bábhravjy a jiných starověkých autorů a po přemýšlení o významu jimi daných pravidel sepsal Vatsjájana toto pojednání podle příkazů Písma svatého ku prospěchu světa, když vedl život náboženského studenta v Benáresu a zcela se věnoval kontemplaci Božství. Toto dílo nemá sloužit pouze jako nástroj k uspokojení našich tužeb. Člověk obeznámený s pravými zásadami této vědy, který si zachovává dharmu (ctnost neboli náboženské zásluhy), arthu (světské bohatství) a kamu (rozkoš neboli smyslové uspokojení) a který bere ohled na zvyky lidí, jistě získá vládu nad svými smysly. Stručně řečeno, inteligentní a vědoucí člověk, který dbá na Dharmu a Arthu a také na Kamu, aniž by se stal otrokem svých vášní, dosáhne úspěchu ve všem, co může dělat.
Někteří se domnívají, že musel žít mezi 1. a 6. stoletím n. l., a to z následujících důvodů: Zmiňuje se o tom, že Satakarni Satavahana, král Kuntalu, zabil svou ženu Malajevatí nástrojem zvaným Katamari tím, že ji v milostné vášni udeřil. Vatsjájana cituje tento případ, aby varoval lidi před nebezpečím plynoucím z některých starých zvyků, kdy se pod vlivem sexuální vášně bijí ženy. Předpokládá se, že tento král Kuntal žil a vládl, tudíž Vatsjájana musel žít až po něm. Na druhé straně jiný autor, Varahamihira, v osmnácté kapitole svého díla „Brihatsanhita“ pojednává o nauce o lásce a zdá se, že si v tomto ohledu od Vatsjájany do značné míry vypůjčil. Někteří se domnívají, že Varahamihira žil v průběhu 6. století, a proto musel Vatsjájana napsat své dílo před 6. stoletím.
.