Průběh změny lebeční kapacity hominidů v čase je popsán pro období 3200-15 ky B P. Analýza rozptylu i fitování regresních křivek provedené na vzorku 144 jedinců ukazují na plynulou postupnou změnu s rostoucí rychlostí. Zbytkové rozptyly kolem empirických a teoretických regresních přímek jsou menší než celkový vnitrodruhový rozptyl u moderníhoH sapiens, což svědčí o dobré shodě. Předpokládá se, že postupný charakter evolučního procesu je výsledkem působení typického darwinovského mechanismu směrového výběru. Míra samotné selekce se zvyšuje v důsledku sebeposilující povahy evoluce hominidů, která je výsledkem pozitivních zpětných vazeb mezi vyvíjejícími se prvky biokulturního komplexu. Teoretická regrese má tedy dvojnásobně exponenciální podobu: exponenciální nárůst lebeční kapacity s časem při rychlostech, které samy exponenciálně rostou. Vzhledem k tomu, že změna je postupná a rozptyl kolem regresní přímky nepřesahuje rozptyl pozorovaný v rámci jednoho druhu, lze z hlediska lebeční kapacity evoluci hominidů popsat jako souvislou řadu špatně oddělených chronospecií.