Málokterý film z poslední doby je ve svém zobrazení zdravotního postižení tak znepokojivý jako film 300 z roku 2007. Tento film je bizarní a někdy i rozporuplný hned v několika ohledech.
Film 300, který režíroval Zack Snyder, je adaptací grafické série Franka Millera a Lynn Varleyové. Stejně jako grafika Miller-Varley je film vysoce fiktivním a fantaskním převyprávěním skutečné historické události, bitvy u Thermopyl, v níž se vojenská aliance řeckých městských států pokusila odrazit invazi vedenou perským králem Xerxem.
Film začíná voiceoverem vyprávějícím příběh krále Leonida ,panovníka, který povede Spartu. Vypravěč říká: „Když se chlapec narodil, byl jako všichni Sparťané kontrolován. Kdyby byl mrňavý nebo znetvořený, byl by zavržen“. Po tomto oznámení následuje pohled na malý kopec dětských lebek – pravděpodobně lebek „mrňavých či znetvořených“ spartských dětí, které byly zabity v souladu s tradicí společnosti vyřizovat smrt svým postiženým.
Vidíme, jak se malý Leonidas učí bojovat s mečem a v sedmi letech opouští matku, aby se vyučil způsobům válečníka. Vypravěč vypráví: „Byl nucen bojovat, krást a zabíjet. Byl trestán prutem a bičem.“ Vidíme obrazy chlapce, který je brutálně bičován. Vidíme ho bojovat s divokými zvířaty.
A vidíme ho jako dospělého: Král Leonidas (Gerard Butler). Panovníka Sparty navštíví posel perského krále Xerxa. Informuje krále Leonida, že od něj Xerxes očekává oběť „země a vody“ svědčící o jeho poddanosti perskému králi. Král Leonidas vykřikne: „To je Sparta!“. Pak perského posla brutálně zavraždí tím, že ho kopne do obrovské studny. Podobně jsou zavražděni i perští agenti, kteří posla doprovázeli. Očekáváme tedy, že Persie zahájí invazi do Sparty.
Mnoha komentátorům vadí zdánlivě zjevné paralely mezi antickým konfliktem, jak je zobrazen v tomto filmu, a současnými konflikty mezi Spojenými státy a Íránem nebo Spojenými státy a blízkovýchodními teroristy různého ražení. Těžko si takových paralel nevšímat, když spartská královna Gordo (Lena Headey) skutečně říká taková současná klišé jako „svoboda není zadarmo.“
Skutečnou zvláštností filmu je jeho zmatený postoj k homosexualitě. V jednu chvíli je řečeno, že Sparťané musí Xerxovi vzdorovat, protože Athéňané už tak učinili – Athéňané, kteří jsou popisováni jako „filozofové a milovníci chlapců“. Posledně jmenovaná pohrdavá charakteristika nemůže být historicky ironičtější, protože Sparta očekávala, že dospělí muži a dospívající chlapci budou navazovat sexuální vztahy. Film dokáže být zároveň homofobní i homoerotický. Spolu s výše uvedeným citátem je podivné i ztvárnění krále Xerxa (Rodrigo Santoro). Mnohonásobně propíchnutý, silně nalíčený a bohatě ověšený drahokamy je zlotřilý nepřítel našich řeckých hrdinů zobrazen jako divoce zženštilý a pravděpodobně homosexuální. Zároveň kamera láskyplně přejíždí po vypracovaných bicepsech a prsních svalech i břišních svalech – vše čistě zbaveno ochlupení – spartské armády.
Na začátku filmu se dozvídáme, že spartský král si má předtím, než vyrazí se Spartou do války, vyžádat požehnání „eforů“. Král Leonidas podniká výpravu k eforům – o nichž vidíme, že jsou všichni postižení a groteskně deformovaní. Ačkoli důvody jejich vad nejsou nikdy upřesněny, pravděpodobně se máme domnívat, že tito fyzicky odpudiví muži trpí leprou. Efoři zaměstnávají „věštkyně“, což jsou půvabné spartské ženy – od nichž se vyžaduje, aby efory sexuálně obsluhovaly. Zobrazení Eforů silně spojuje postižení s tím, co je zkažené a odpudivé.
Toto neblahé spojení je mnohem silnější prostřednictvím klíčové postavy Efialta (Andrew Tiernan). Je třeba poznamenat, že existoval historický Efialtes. Stejně jako postava ve filmu 300 to byl Řek, který Peršanům prozradil tajemství skryté cesty.
Historická postava však nebyla Sparťan, ale Malijka. Ještě významnější je, že historický Efialtes byl zdatný, zatímco Efialtes z je těžce postižený. Je zobrazován s extrémním zakřivením páteře i dalšími deformacemi.
V roce 300 se postižený Efialtes blíží ke králi Leonidovi. Při příchodu shrbeného muže Leonidův pomocník zvolá: „Zrůdo!“
Leonidas je zřejmě milejší než jeho pomocník a nechá postiženého muže promluvit. Samotný začátek filmu 300, v němž hlasové vyprávění prozrazuje, že Leonidas by byl zabit už jako nemluvně, kdyby byl „mrňavý nebo znetvořený“, je připomenut, když Efialtes vypráví svůj životní příběh spartskému králi. Efialtovi rodiče utekli ze Sparty, když se jejich syn narodil s deformací páteře, aby jejich dítě nebylo zabito. Postižený muž vypráví, že ho otec naučil zacházet se zbraněmi. Efialtes předvádí jemný úder mečem.
Leónidás však poukazuje na to, že deformace páteře brání Efialtovi zvednout štít tak, jak se to vyžaduje od spartských vojáků. Leonidas navrhuje, že by Efialtes mohl „vyčistit bojiště od mrtvých“ a „ošetřit raněné“, ale říká, že nemůže bojovat. Ephraim Lytle to v listu The Toronto Star komentoval slovy: „Je to průhledná obhajoba spartské eugeniky a směšně příhodná vzhledem k tomu, že infanticidu mohlo stejně snadno urychlit špatné mateřské znaménko.“
Leonidas odchází od frustrovaného a zklamaného Efialta.
Bitevní scény v 300 naznačují souvislost mezi padoušstvím a handicapem. Pouze Peršané zaměstnávají vojáky, kteří nevypadají, že by měli být reklamou na cvičební stroje. Peršané přivedou do bitvy obra se špičatými zuby; Leonidas mu setne hlavu. Stětí na bojišti provede i voják Peršanů – zdeformovaný muž, jehož ruce mají tvar pily. Jak trefně poznamenává Lytle, „Peršané v 300 jsou ahistorická monstra a zrůdy.“
Film ukazuje Efialta poté, co ho Leonidas odmítl, v něčem, co vypadá jako harém krále Xerxa. Harém je plný krásných žen ve smyslných šatech. Jedna z krásek má částečně zjizvenou tvář. Efialtés se s rozkoší rozhlíží kolem sebe, jako by mu poprvé bylo dovoleno zúčastnit se sexuální rozkoše. Při rozhovoru s Efialtem Xerxes říká: „Sparťané byli krutí, když tě odmítli – já jsem však laskavý.“
Efialtés, oslněn tělesnou odměnou, kterou mu Xerxes nabízí, dychtivě zradí Spartu a informuje Xerxe o tajné cestě, po níž mohou Peršané zaútočit na Sparťany.
V bitvě Leonidas spatří postiženého Efialta v perské čepici. Leonidas hrbáčovi řekne: „Ty tam, Efialte, ať žiješ navěky!“. Nezdá se, že by šlo o dobré přání nesené odpuštěním, ale o svéráznou kletbu vztahující se k předpokládané nemožnosti, aby Efialtés zemřel čestně, jak bylo nejvyšší slávou ve válečné Spartě.
Po celý rok 300 je postižení zavrhováno. Efesané jsou odpudiví, protože jsou zjizvení, zřejmě malomocenstvím. Nepřátelští Peršané zaměstnávají postižené a znetvořené vojáky. A konečně v postavě Efialta je postižení neodvolatelně spojeno se zradou.
Je třeba poznamenat, že Efialtés nevyhnutelně vzbuzuje v divákovi jisté sympatie (i když je to jediná postava s postižením). Je to vyděděnec, někdo, kdo chce pomáhat, kdo chce jednat vlastenecky, ale nemůže. To však neomlouvá pravdu, že je ve filmu nakonec symbolem zrady a zrady.
Historický Efialtés nebyl postižený. Frank Miller si však zřejmě myslel, že umístění postižení na zrádce dodá příběhu na dramatičnosti. Miller své zacházení s Efialtem obhajoval slovy: „Nechal jsem krále Leonida velmi jemně sdělit hrbáči Efialtovi, že ho kvůli jeho znetvoření nemohou použít. Bylo by mnohem klasičtější spartské, kdyby se mu Leonidas vysmál a skopnul ho ze skály“. To může být klidně pravda. Nicméně to, že Efialtés z grafického seriálu je postižený, zatímco historický Efialtés postižený nebyl, se zdá být záměrným popíchnutím postižených lidí. Michael M. Chemers v časopise Disability Studies Quarterly bystře tvrdí, že „zobrazení postižení v tomto filmu je děsivě zpátečnické jako nic, co se v poslední době dostalo do americké kinematografie.“
300 se sice odehrává ve starověku, ale je to současný film. To, že současný film tak důsledně a silně asociuje tělesné postižení, je velmi nechutné a v konečném důsledku neomluvitelné.