Dr. Muzyk je klinický farmaceut, Duke University Medical Center, a Dr. Galiardi je docent psychiatrie a behaviorálních věd a docent klinické medicíny, Duke University School of Medicine, Durham, NC.
Původní zdroj: van Melle JP, Verbeek DEP, van den Berg MP, et al. Beta-blokátory a deprese po infarktu myokardu: multicentrická prospektivní studie. J Am Coll Cardiol. 2006;48(11):2209-2214.
- Přestože pacienti s kardiovaskulárním onemocněním mají zvýšené riziko vzniku deprese, neexistují přesvědčivé důkazy, že přidání betablokátorů jejich riziko ještě zvýší.
- Zahájení léčby beta-blokátory v nejnižší možné dávce a pomalá titrace dávky v průběhu času by mohla minimalizovat nežádoucí účinky, jako je únava a sexuální nežádoucí účinky.
- Pokud se u pacienta užívajícího beta-blokátory objeví příznaky závažné deprese, je třeba pečlivě vyhodnotit a léčit příznaky pomocí vhodné psychoterapie, psychotropních látek a sledování.
Kromě jejich dobře známé role při léčbě kardiovaskulárních onemocnění se antagonisté beta adrenergních receptorů – beta blokátory – používají u řady onemocnění, včetně ischemické choroby srdeční, hypertenze, migrény a třesu. Jejich užitečnost z nich činí 1 z nejčastěji předepisovaných skupin léků. Bohužel jejich zvýšené užívání je spojeno se zvýšeným počtem hlášení o depresích. Schopnost třídit fakta od fikce vám pomůže řídit péči o pacienty užívající betablokátory, kteří hlásí nové nebo zhoršující se depresivní příznaky.
Potvrzuje výzkum souvislost?
Poprvé byla deprese vyvolaná betablokátory popsána v 60. letech 20. století a předpokládalo se, že je důsledkem antagonistického účinku těchto léků na noradrenalin na ß1 postsynaptických mozkových receptorech. Na popud kazuistik o možné souvislosti mezi beta-blokátory a depresí bylo ve 2 přehledech databází receptů zjištěno, že u pacientů užívajících beta-blokátory byla vyšší pravděpodobnost současného předepsání antidepresiv než u pacientů, kterým byly předepsány jiné kardiovaskulární a diabetické léky.1,2 Tyto přehledy však měly zásadní omezení, např. nedostatečně definované metody pro definici deprese a nedostatečnou kontrolu potenciálních matoucích faktorů.
Mechanicky vedou periferní účinky betablokátorů na srdce a ledviny ke snížení chronotropie a inotropie a také ke snížení krevního tlaku. Tyto kardiovaskulární a hemodynamické změny by mohly způsobit únavu, snížení energie a sexuální dysfunkci, které mohou být interpretovány jako příznaky nově vzniklé deprese.
Výzkumníci zjistili, že užívání beta-blokátorů nebylo spojeno s depresí ve studii případů a kontrol, která zkoumala 4 302 záznamů z New Jersey Medicaid.3 Také proto, že většina pacientů v této studii dostávala propranolol, nemohli autoři potvrdit dlouhodobě zastávaný názor, že vysoce lipofilní beta-blokátory (jako jsou propranolol, metoprolol a timolol) mají větší pravděpodobnost vzniku deprese než hydrofilní beta-blokátory, jako je atenolol.
Retrospektivní kohortová studie analyzovala 381 pacientů ze 2 studií infarktu myokardu (IM), u kterých byly hodnoceny depresivní příznaky a závažnost.4 Výzkumníci porovnali 254 subjektů užívajících betablokátory během hospitalizace pro infarkt myokardu se 127 subjekty, které betablokátory neužívaly. Pacienti ve studii byli dobře vyrovnaní z hlediska mnoha výchozích charakteristik, včetně demografických údajů, anamnézy deprese a ejekční frakce levé komory, ačkoli ti, kteří beta-blokátory neužívali, měli významně vyšší výskyt chronické obstrukční plicní nemoci, užívání digoxinu a užívání beta-blokátorů před infarktem. Výzkumníci hodnotili depresivní symptomy pomocí Beckova dotazníku deprese (BDI) na začátku a 3, 6 a 12 měsíců po IM a identifikovali pacienty s depresí pomocí složeného mezinárodního diagnostického rozhovoru. Nezjistili žádný statisticky významný rozdíl ve skóre BDI mezi uživateli a neuživateli betablokátorů při propuštění a 3, 6 a 12 měsíců po IM po zohlednění potenciálních matoucích faktorů, včetně:
- kontraindikací pro užívání betablokátorů (jiných než deprese v anamnéze)
- indikátorů a rizikových faktorů srdečního onemocnění
- výchozích depresivních symptomů
- užívání benzodiazepinů.
Vědci totiž po kontrole výchozí deprese zjistili, že uživatelé beta-blokátorů vykazovali 3 měsíce po infarktu myokardu významně nižší skóre BDI než neuživatelé. Na základě těchto výsledků autoři dospěli k závěru, že lékaři by se neměli nechat odradit od předepisování betablokátorů, protože přínos těchto léků pro snížení morbidity a mortality při kardiovaskulárních onemocněních výrazně převyšuje riziko – pokud vůbec nějaké – nově vzniklé deprese spojené s užíváním betablokátorů.
Dvě další studie nezaznamenaly žádný významný rozdíl ve výskytu deprese mezi pacienty, kteří dostávali betablokátory, a těmi, kteří dostávali jiná antihypertenziva nebo placebo.5,6 Budoucí studie hodnotící depresi u osob randomizovaných k léčbě betablokátory oproti placebu by byly užitečné, ačkoli zadržování betablokátorů u některých kardiálních stavů není odůvodnitelné a takové studie nemusí být proveditelné.
Léčba psychiatrických pacientů
Důkazy podporují používání betablokátorů u ischemické choroby srdeční a městnavého srdečního selhání. Přestože pacienti s těmito onemocněními mají zvýšené riziko vzniku deprese,7 existuje jen málo důkazů o tom, že se jejich riziko přidáním betablokátorů ještě zvýší (tabulka),3-6 Přestože pacienti užívající betablokátory uvádějí vyšší výskyt únavy a sexuálních nežádoucích účinků – což by mohlo být interpretováno jako souvislost s depresí – studie nepotvrzují souvislost mezi těmito léky a depresí. Stejně jako u jiných léků zahajte léčbu beta-blokátory nejnižší možnou dávkou a titrujte ji pomalu, abyste minimalizovali nežádoucí účinky. Každý pacient, u kterého se objeví známky a příznaky závažné deprese, by měl být důkladně vyšetřen a léčen vhodnou psychoterapií, psychotropními látkami a pečlivým sledováním.