Autorský tým vědců z kalifornské neziskové organizace Autoimmunity Research Foundation v článku dále poukazuje na to, že molekulární biologové již dlouho vědí, že forma vitaminu D získávaná z potravin a doplňků stravy, 25-hydroxyvitamin D (25-D), je spíše sekosteroid než vitamin. Stejně jako kortikosteroidní léky může vitamin D přinést krátkodobou úlevu snížením zánětu, ale z dlouhodobého hlediska může zhoršit příznaky onemocnění.
Poznatky vycházejí z molekulárního výzkumu, který ukazuje, že 25-D spíše inaktivuje než aktivuje svůj nativní receptor – jaderný receptor pro vitamin D neboli VDR. Kdysi byl VDR spojován pouze s metabolismem vápníku, nyní je známo, že přepisuje nejméně 913 genů a do značné míry řídí vrozenou imunitní odpověď tím, že exprimuje většinu antimikrobiálních peptidů v těle, přírodních antimikrobiálních látek, které jsou zaměřeny proti bakteriím.
Příspěvek, který vznikl pod vedením profesora Trevora Marshalla z Murdochovy univerzity v západní Austrálii, tvrdí, že působení 25-D je třeba posuzovat ve světle nedávného výzkumu lidského mikrobiomu. Tento výzkum ukazuje, že bakterie jsou mnohem rozšířenější, než se dříve předpokládalo – odhaduje se, že 90 % buněk v těle není lidských – což zvyšuje pravděpodobnost, že autoimunitní onemocnění jsou způsobena přetrvávajícími patogeny, z nichž mnohé dosud nebyly pojmenovány ani nebyla charakterizována jejich DNA.
Marshall a tým vysvětlují, že deaktivací VDR a následně imunitní reakce 25-D snižuje zánět způsobený mnoha z těchto bakterií, ale umožňuje jim dlouhodobě se snadněji šířit. Nastiňují, jak byly dlouhodobé škody způsobené vysokými hladinami 25-D přehlíženy, protože bakterie, které se podílejí na autoimunitních onemocněních, rostou velmi pomalu. Například vyšší výskyt mozkových lézí, alergií a atopie v reakci na suplementaci vitaminem D byl zaznamenán až po desítkách let suplementace tímto secosteroidem.
Nadto jsou u pacientů s autoimunitním onemocněním často zaznamenány nízké hladiny 25-D, což vede k současnému konsenzu, že nedostatek tohoto secosteroidu může přispívat k procesu autoimunitního onemocnění. Marshall a kolektiv však vysvětlují, že tyto nízké hladiny 25-D jsou spíše důsledkem než příčinou procesu onemocnění. Marshallův výzkum totiž ukazuje, že u autoimunitních onemocnění jsou hladiny 25-D přirozeně sníženy v reakci na dysregulaci VDR chronickými patogeny. Za takových okolností je suplementace dodatečným vitaminem D nejen kontraproduktivní, ale i škodlivá, protože zpomaluje schopnost imunitního systému vypořádat se s takovými bakteriemi.
Tým poukazuje na důležitost zkoumání alternativních modelů metabolismu vitaminu D. Na základě těchto modelů je možné zjistit, zda je vitamin D v organismu přítomen. „Vitamin D je v současné době doporučován v historicky bezprecedentních dávkách,“ uvádí Amy Proalová, jedna ze spoluautorek článku. „Současně se však stále stupňuje výskyt téměř všech autoimunitních onemocnění.“
.