Pan LINCOLN četl méně a přemýšlel více než kterýkoli jiný muž v jeho oboru v Americe. Žádný člověk v této 7události neoznačil prstem žádnou velkou knihu napsanou v minulém nebo tomto století, kterou by vykreslil. V mládí četl Bibli, a když byl plnoletý, četl Shakespeara. Tuto druhou knihu sotva kdy pustil z hlavy. Uznává se, že pan LINCOLN byl velkým mužem, ale otázka zní, co ho učinilo velkým? Opakuji, že četl méně a myslel více než kterýkoli muž jeho postavení v Americe, ne-li na světě. Měl originalitu a sílu myšlení ve vynikající míře. Byl opatrný, chladný, soustředěný, s kontinuitou úvah; byl trpělivý a vytrvalý. To jsou některé z důvodů jeho obdivuhodného úspěchu.
Nejvýrazněji byl neúprosným analyzátorem faktů, věcí a principů. Když všechny tyto procesy dobře a důkladně prošel, dokázal si vytvořit názor a vyjádřit ho, ale ne dříve. Všichni odpůrci se ho báli v jeho originalitě myšlenek, odsouzení, definování a síle vyjádření; a my člověku, který objímal na prsou tajný omyl, pokud se pan LINCOLN dostal na jeho stopu. Já mu říkám wo. Čas nemohl chybu ukrýt v žádném zákoutí prostoru, v němž by ji neodhalil a neodhalil. Abychom vyjádřili obecnou představu, můžeme zde prohlásit, že pan LINCOLN byl samostatný člověk.
Mysl pana LINCOLNA byla spíše pomalá, hranatá a těžkopádná než rychlá a jemně rozlišující; a časem by jeho velké rozumové schopnosti o plechovkách a účincích, o stvoření a vztazích, o podstatě a pravdě vytvořily návrh, názor, moudrý a dobrý, který žádná lidská bytost nemůže popřít. Když jeho rozum nedokázal uchopit premisy, z nichž by mohl argumentovat, byl slabší než dítě, protože neměl dětskou intuici – rychlý, jasný záblesk duše nad rozptýlenými a neuspořádanými fakty. Pozorně jsem sledoval lidi, pokud jde o jejich přístup k panu LINCONOVI. Ti, kteří k němu přistupovali po jeho soudné stránce, se k němu chovali něžně – někdy uctivě, ale vždy jako ke slabomyslnému člověku. Tato třída lidí považuje úsudek za měřítko rozumu.
Viděl jsem jinou třídu lidí, kteří k němu přistupovali po jeho rozumové stránce a vždy se krčili nízko a trucovitě, jako by chtěli říci: „skvělé“. ‚velkolepý.‘ ‚všemohoucí‘, Obě tyto třídy měly pravdu. Jedna brala za měřítko člověka soudnost a druhá rozum. Obě třídy se však mýlily v tomhle – jednu stranu pana LINCOLNA utopily ve výhledu. Třetí třída ho dobře znala a vždy se k němu chovala s lidskou úctou; ne s tou bázní a úctou, s jakou pohlížíme na Nejvyšší bytost; ne s tou povýšeneckou povýšeností, kterou velikost projevuje malosti. Tyto tři třídy lidí jsou dnes večer v této místnosti. Každá z nich ať se prosím podívá sama na sebe a pak posoudí, co říkám. Přistupoval jsem k panu LINCOLNOVI ze všech stran, což nyní s lítostí konstatuji, a jednal jsem s ním podle toho, z jakého úhlu jsem k němu přistupoval.
Ohledně srdce a lidskosti pana LINCOLNA existují protichůdné názory. Abych použil obecný výraz, jeho celkový život byl chladný, Měl však silnou latentní schopnost milovat, ale objekt musí přijít nejprve jako princip, za druhé jako správný a za třetí jako milý. Miloval abstraktní lidstvo, když bylo utlačováno. Byla to láska abstraktní, nikoliv konkrétní v jednotlivostech, jak někteří tvrdí. Zřídka používal výraz láska, přesto byl něžný a jemný. Dal klíčovou notu své vlastní povaze, když řekl, že „se zlobou vůči nikomu a s láskou ke všem“ dělal to, co dělal. Neměl žádné intenzivní lásky, a tudíž ani nenávisti a zloby. Ho měl širokou lásku k nedokonalému člověku a v tom napodobujme jeho velký život. Mějme ‚zlobu k nikomu a lásku ke všem‘.“
Ale nebyl pan LINCOLN mužem velkého lidství?“ ptá se trochu rozzlobeně muž u mého lokte; na to odpovídám: „Nebyla tato otázka již zodpovězena? Předpokládejme, že ne. Musíme si rozumět. Co myslíte tou lidskostí? Myslíte tím, že měl v sobě hodně lidské povahy? Pokud ano, pak připouštím, že to byl člověk lidský. Myslíte tím, že pan LINCOLN byl něžný a laskavý? Pak s vámi souhlasím. Chcete-li však říci, že miloval člověka natolik, že by pro něj z lásky obětoval pravdu a právo, pak to nebyl člověk lidský. Chcete říci, že tak miloval člověka kvůli lásce – že ho jeho srdce vyvedlo ze sebe a nutilo ho jít hledat objekty své lásky kvůli nim? Pokud je mi známo, nikdy neprojevil tuto stránku své povahy.“