Byla to silnice, která spojovala Chicago s Los Angeles. Pro mnohé to byla cesta ke spáse. Kdysi byla souborem menších dálnic spojujících města, v roce 1926 však Route 66 nakreslila čáru až k pobřeží. Vyasfaltovali jsme ji až v roce 38, ale plán byl stanoven už ve 20. letech.
(zdroj: idea-sandbox.com)
Pokud jste vyrůstali v 70. letech nebo později, o Route 66 jste toho moc nevěděli. V 80. letech jsme ji vyřadili z provozu. V té době už byla Route 66 dávno pohřbena pod nánosem prachu z rozrůstající se sítě mezistátních dálnic.
Přesto jste o této slavné Route slýchali v písních a filmech a možná jste se časem dozvěděli, že 66 je mateřskou silnicí do Ameriky. Byla to první silnice, po které lidé hromadně cestovali, aby unikli před prašnou mísou 30. let.
Možná jste dokonce náhodou narazili na historické značení, které vás upozorňovalo, že jste se ocitli na kousku americké hlavní ulice kdesi uprostřed ničeho, ale vždycky jste si říkali, když byla tak skvělá, co se s ní stalo?“
Přes snahu zachovat mystiku 66 jsme na ni zapomněli, jakmile jsme mohli cestovat bez stopek po víceproudých závodních silnicích. Americké dálniční systémy znamenaly, že pokud jste nebyli šíleně nostalgičtí, znamenala jízda po 66 bolesti hlavy a riziko, které nestálo za námahu.
Ne vždy tomu tak ale bylo. Když Route 66 začínala, rozbíjela monotónnost železnice, spojovala města, ale hlavně hýbala národem.
Před 66
(zdroj: pinterest.com)
Existovaly silnice, některé dost velké na to, aby se daly nazvat dálnicemi, jistě. Spojovaly města. Pro většinu lidí, pokud chtěli cestovat na západ, byla cesta vlakem.
Vlak byl spolehlivý. Bylo to snadné. Byl levný. Pokud se vlak porouchal, nebyl váš problém ho opravit. Ve vlaku bylo pohodlí, jako je jídlo, chlast a dokonce i místa na spaní nebo hraní her.
Vlak znamenal bezproblémové cestování. Silnice už tak hladké nebyly. Zejména Route 66 byla místy jen hlína.
Dlouhé úseky silnic, které bychom jednoho dne vydláždili na 66, byly jen o málo víc než vozové cesty podél 35. rovnoběžky, pozůstatek projektu námořnictva z 50. let 19. století.
The Heyday
(zdroj: thelostadventure.com)
V porovnání s alternativami byla Route 66 snadnou jízdou. Zpočátku to byla směs štěrku a asfaltu, ale byla to první dálnice, kterou jsme celou cestu zpevňovali.
Cesta se stáčela na jih, procházela krásnou krajinou, ale většinou po rovině. Pokud máte auta, potřebujete čerpací stanice a místa k jídlu. Po celé délce 66 vzkvétaly podniky. Podle některých údajů se zde poprvé prosadil průmysl rychlého občerstvení.
Prvním lidem, kteří cestovali po 66, se říkalo „Oakies“ nebo „Arkies“, protože pocházeli z Oklahomy nebo Arkansasu. Za druhé světové války se 66 stala skvělým průjezdem pro přesun vojenské techniky. V 50. letech využívaly 66 rodiny pro dovolenou do Los Angeles.
Zákon o mezistátních dálnicích
(zdroj: blog.wilvaco.com)
Psal se rok 1956. Prezident Dwight D. Eisenhower pod vlivem německých dálnic podepsal zákon o mezistátních dálnicích. Byl známý také jako Federal-Highway Act nebo National Interstate and Defense Highways Act.
To je pravda; byl to vojenský krok. Dálniční systém měl umožnit snazší dopravu ve jménu národní bezpečnosti.
Tento zákon nezlikvidoval Route 66 okamžitě, ale postupem času, jak se budovala síť dálnic, kterou lidé využívají dodnes, rozpadající se části 66 odpadly.
S výstavbou Turner Turnpike, vedoucí z Tulsy do Oklahoma City, vznikl první obchvat 66.
Turner Turnpike byl postaven v roce 1919. Tato dálnice vedla souběžně s 66 v délce 88 mil.
Dnes
(zdroj: aaroads.com)
V Illinois a Kalifornii, na obou koncích 66, jsou v provozu dálnice, které dojíždějící využívají dodnes. Samozřejmě vůbec nevypadají jako stará Mother Road.
Pasadenská dálnice v Los Angeles byla kdysi součástí 66. Dálnice v Pasadeně je součástí dálniční sítě. Veteran’s Parkway v Illinois prochází tímto koncem Dráhy.
Úseky 66 jsme přeměnili na mnoho průjezdů, z nichž některé už ani nelze projet. Jsou buď příliš drsné, nebo určené pro nemotorovou dopravu, například pro cyklisty.
Památkáři označili úseky silnice jako historické. Jiní se pokoušeli silnici vrátit její starou slávu. Pravděpodobně k tomu nedojde, především kvůli rozvoji, který od té doby nastal, ale také proto, že náklady na obnovu by nedávaly smysl.
(zdroj: flickr.com)
Cesta 66 časem zanikne, stejně jako zanikla skutečná silnice. Takový je osud všech věcí. Nic netrvá věčně.
V době, kdy generace dětí ze 70. let bude dost stará na to, aby odešla do důchodu, o ní lidé pravděpodobně nebudou mluvit, pokud nebudou bydlet poblíž zachovalého úseku.
Bude to pasáž, o které budou mluvit jen historici, lidé, kteří surfují na stránkách, jež pojednávají o zapomenuté historii, na stránkách jako History Garage.
.