březen 2017

Gruesome Gliders

Nechytejte se za nos a pochvalte si tolik opovrhované, ale velmi hodné supy.

Dale Weisman

„Supi krouží.“

Vsadím se, že si představujete starý western, kde se žízní zmožený kovboj plazí rozpálenou pouští, zatímco nad ním pomalu krouží supi a trpělivě čekají, až vydechne naposledy, a pak se snesou na hostinu.

Supi trpí vážně špatnými vztahy s veřejností, které začaly už dávno. Starozákonní verš odsuzuje supy jako „ohavnost mezi ptáky“. Když Charles Darwin v roce 1835 při své cestě do Ameriky spatřil „krocana“, označil ubohého tvora za „odporného ptáka s lysou šarlatovou hlavou zformovanou tak, aby se utápěl v hnilobě“.

Nejsou sladcí jako zpěvní ptáci ani majestátní jako orli, možná se supi zdají být příliš oškliví na to, abychom je milovali. Mnozí z nás si je spojují se smrtí, nemocemi a rozkladem a považují je za zlověstné, groteskní mrchožrouty, za spodinu ptačího světa, která je příliš líná na to, aby si ulovila čerstvé maso.

Moje přítelkyně Carol, „supí dáma“, tyto ošklivé stereotypy důrazně odmítá. Zatímco mnozí sousedé v její nóbl severozápadní čtvrti Austinu rozvěšují kolem svých domů krmítka, aby přilákali pestrobarevné pěnkavy a kardinály, Carol kdysi na terasu na svahu vypouštěla rozmražená kuřata, aby nakrmila supy černé a supy krocanovité – jediné dva druhy supů, které se vyskytují v Texasu.

„Supi jsou tak nepochopení,“ říká Carol, zatímco obdivujeme výhled na kaňon z její terasy a vzpomínáme na její supí přátele. „Mají tak milou povahu. Kdyby jen lidé věděli, jaký mají charakter a jak jsou chytří, více by si jich vážili.“

Carolin klan supů se před několika lety rozplynul, i když pár jich k ní občas zavítá.

„Opravdu mi chybí,“ povzdechne si Carol a ukazuje mi fotografie svých oblíbených supů černých. „Je úžasné, jak se tito ptáci vyvinuli. Supi černí a supi krocanovití spolupracují. Žijí vedle sebe a nesoupeří o potravu. Supi černí se nejdřív nažerou a pak přiletí supi krocanovití a vyčistí mršinu jako nikdo jiný.“

Hrůzostrašný

V Texasu se hojně vyskytují supi krocanovití a supi černí, nejpočetnější ze sedmi druhů supů Nového světa. Vidíme je všude: krouží v termice, hnízdí na stromech a věžích a shromažďují se u silničních výtluků. Stejně jako všech 23 druhů supů na světě jsou i supi krocanovití a černí obligátními mrchožrouty, kteří se živí převážně mršinami, tedy masem uhynulých zvířat.

Ačkoli supi Nového světa v Americe a supi Starého světa v Evropě, Asii a Africe mají podobné mrchožroutské chování i vzhled (lysé hlavy, hákovité zobáky a velká křídla), biologicky nejsou příbuzní. Testy DNA ukazují, že supi Nového světa jsou blízce příbuzní čápům, zatímco supi Starého světa jsou příbuzní dravcům, jako jsou orli a jestřábi.

Slovo „sup“ pochází z latinského slova vuellere, což znamená škubat a trhat, čímž se živí svými dlouhými hákovitými zobáky. Supi sice dávají přednost čerstvému masu, ale sežerou i mršinu v různém stadiu rozkladu (s výjimkou extrémního hnilobného rozkladu).

Vybaveni výkonným trávicím ústrojím a žíravými žaludečními kyselinami, které ničí mikroorganismy a toxiny, jsou supi schopni konzumovat mršiny, aniž by se nakazili nemocemi. Supi jsou dokonalí recyklátoři – jsou to v podstatě přírodní tým pro likvidaci škodlivin – a hrají důležitou roli v potravním řetězci tím, že zbavují krajinu rozkládajících se mršin, které by mohly být zdrojem choroboplodných zárodků.

Létejte jako supi

Supi vynikají ve vznášení i v hygieně. Na zemi působí neohrabaně, poskakují neohrabanou chůzí. Když se však supi vznesou pod křídla, jsou ve svém živlu, vládci vzduchu. Chytají stoupající termiku a plachtí na vzdušných proudech, vznášejí se stejně ladně jako jestřábi a orli. Mohou se držet ve vzduchu celé hodiny a uletět desítky kilometrů, přičemž spotřebovávají jen velmi málo energie na průzkum krajiny a hledání další potravy.

Supi turečtí, nejrozšířenější supi Nového světa, létají ve velkých migracích a vyskytují se od jižní Kanady až po cíp Jižní Ameriky. Jejich vědecké jméno – Cathartes aura – znamená „očistný vánek“ nebo „očistný vítr“, z řeckých slov cathartes (katarze nebo očistná očista) a aura (vánek).

Supi krocanovití, zahalení v černohnědém opeření, mají rudě zbarvenou hlavu bez peří a vrásek, podobnou divokým krocanům – odtud jejich obecné jméno. Další často používaný název, „krůtí káně“, je nesprávné pojmenování. Ve Starém světě jsou káňata dravci z rodu Buteo, v USA jim říkáme jestřábi. Když se Evropané usadili v Severní Americe, mylně považovali supy krocanovité za velké jestřáby a říkali jim káňata.

S lehkým tělem (do 5 kg), dlouhým ocasem a rozpětím křídel až 6 stop jsou supi krocanovití aerodynamicky stavěni pro let. Ve vzduchu drží křídla v mělkém V nebo dihedrálním tvaru, mírně nad rovinou těla. Při letu blízko země supi krocanovití naklánějí křídla zdánlivě nestabilním pohybem, což jim pomáhá udržovat stabilitu v nižších výškách.

Supi černí také vynikají ve stoupání, přestože mají velmi krátký ocas a těžší, podsaditější tělo a kratší rozpětí křídel (až 5 stop) než jejich bratranci krocani. Jejich neohrabané vzlety začínají přívalem namáhavých úderů mávajících křídel. Jakmile se vznesou do vzduchu, krouží v termice výše než níže letící supi krocanovití a křídla drží téměř naplocho jako orli a jestřábi. Ačkoli se supi krocanovití vyskytují na většině území Texasu celoročně, mnoho jedinců je poněkud stěhovavých. Supi černí se celoročně zdržují ve východních, středních a pobřežních oblastech Texasu (méně častí jsou však v západním Texasu).

Vědecký název supa černého, Coragyps atratus, výstižně znamená „sup oblečený v černém“, jakoby ve smutku. Svým sazemi černým opeřením a holou, šedočernou hlavou připomínají supi černí ponuré ptačí hrobníky.

Supi krocanovití vs. supi černí

Nejvýraznější rozdíl mezi supy krocanovitými a supy černými je smyslový, ovlivňuje způsob, jakým nacházejí mršinovou potravu. „Supi krocanovití mají vynikající čich a dokážou odhalit několik molekul hnijícího masa na velkou vzdálenost,“ říká Ian Tizard, profesor na Vysoké škole veterinární medicíny na Texaské A&M univerzitě.

Jedním ze tří druhů Nového světa z rodu Cathartes s vysoce vyvinutou čichovou schopností jsou supi krocanovití schopni detekovat pach hnijícího masa v koncentraci pouhých několika částic na miliardu. Stahují se na štiplavý zápach ethylmerkaptanu, plynu vznikajícího při rozkladu masa.

Supi černí mají slabý čich, místo toho se spoléhají na svůj ostrý zrak, aby rozpoznali mrtvá nebo umírající zvířata. Když výše letící supi černí spatří supy krocanovité, kteří se slétají za potravou, často se snesou dolů a zaženou méně průbojné a osamělejší supy krocanovité.

„Supi černí jsou agresivnější, když se jejich hejna snesou na mršinu,“ říká Tizard. „Supi krocanovití se stahují, když jde o konkurenci.“

Obranné mechanismy

Ačkoli supi krocanovití a supi černí mají jen málo přirozených predátorů, mají společnou účinnou obranu: obsah žaludku.

„Supí zvratky jsou neuvěřitelně kyselé a bodají,“ říká Tizard. „Pokud jsou pronásledováni, vyprazdňují žaludky, aby snížili svou hmotnost, když vzlétají, aby získali výšku.“

Supi krocanovití a černí nemají syrinx (hlasový orgán), proto při vyrušení syčí a vrčí.

Stejně jako ostatní supi Nového světa i jejich příbuzní čápi krocanovití a černí kálí na nohy a chodidla. Toto chování – forma termoregulace zvaná urohydróza – supům pomáhá nejen dezinfikovat nohy tím, že ničí bakterie vysoce kyselými exkrementy, ale také se díky němu v horkém počasí ochlazují odpařováním.

S supy krocanovitými a černými se místo hnízdění snášejí vejce přímo na zem a do hromad křovin, dutých kmenů, mělkých jeskyní a opuštěných budov. Tito rodinně orientovaní ptáci udržují dlouhodobé monogamní párové svazky. Supí matky krmí svá mláďata až osm měsíců po vylétnutí. Oba druhy jsou společenské a přespávají na stromech, elektrickém vedení a rádiových stožárech. Pokud velké hnízdiště v obytných oblastech působí nepříjemnosti, některé obce praktikují „hazing supů“ – vypouštění hlasité pyrotechniky, aby je odehnaly.

Přítel, nebo nepřítel?

Podle Tizarda venkovské obce kdysi tolerovaly supy černé a supy krocanovité jako do značné míry prospěšné mrchožrouty.

„Koncem 19. a počátkem 20. století se venkovský lid díval na supy pozitivně a považoval je za užitečné, když byli nablízku, aby odklízeli vnitřnosti z porážky nebo uhynulých hospodářských zvířat,“ říká Tizard. „Postoj se změnil po roce 1900 v důsledku rozvoje mikrobiologie a mylného pohledu na supy jako na špinavou havěť šířící nemoci a supi byli pronásledováni.“

V dnešní době mnozí chovatelé nemají černé supy rádi a stěžují si, že loví novorozená nebo slabá telata a ovce. Od přírody agresivní supi černí se někdy stávají dravci a zabíjejí drobné savce a jiné ptáky. Přestože jsou supi černí, stejně jako supi krocanovití, chráněni americkým zákonem o ochraně stěhovavých ptáků, mohou rančerové získat povolení k odchytu, odstřelu a trávení supů, o nichž se domnívají, že zabíjejí hospodářská zvířata.

Do 70. let 20. století byli krocanovití a černí supi stejně jako mnozí dravci kontaminováni účinkem DDT, které snižovalo počet vajec. Přestože jsou populace supů černých a krocanovitých v USA stále citlivé na úbytek biotopů a olověné broky v mršinách, jsou stabilní, dokonce se zvyšují. Supi černí jsou přizpůsobivější než supi krocanovití, snášejí lidskou přítomnost a tlak a v posledních několika desetiletích rozšířili svůj areál a postupně se rozšířili na sever a východ od států Perského zálivu do Nové Anglie a až do Ontaria.

Odborníci na ptactvo spekulují, že supi černí sledují rozšiřování dálnic a s tím související stopy po zabíjení na silnicích. Podle odhadů Humane Society zabijí vozidla v USA milion zvířat týdně.

„O zabíjení na silnicích není nouze,“ říká Tizard. „V dnešní době zabíjení na silnicích a nárůst populace jelenů poskytují supům velkou část potravy.“

Bez supů

Zatímco supům krocanovitým a černým se v Americe daří, téměř čtvrtina světových druhů supů má velké problémy a některým hrozí vyhynutí. Odhaduje se, že v posledních desetiletích vyhynulo 97 % supů v Indii, kteří se otrávili veterinárním lékem proti bolesti (diklofenakem), jímž byla kontaminována mrtvá těla dobytka. Otravy a pytláctví zdecimovaly populace supů v mnoha afrických zemích. V Americe se kondor kalifornský pohybuje na pokraji vyhynutí a kondor andský také čelí hrozivému nebezpečí.

Významný ekolog David Brower moudře poznamenal: „Když supi, kteří sledují vaši civilizaci, začnou padat mrtví, je čas se zastavit a zamyslet se“. Aby se zvýšilo povědomí veřejnosti o osudu supů v mnoha částech světa, slaví nyní ptačí nadšenci Mezinárodní den supů, který se od roku 2009 každoročně koná první sobotu v září. Supi krocanovití se těší rostoucímu počtu příznivců prostřednictvím organizace Turkey Vulture Society (turkeyvulturesociety.wordpress.com), která se věnuje propagaci přínosu těchto zrzavých supů pro životní prostředí.

Thom Van Dooren, autor knihy Vulture a přední osobnost v oblasti studia vymírání ptáků, navrhuje: „Možná, že jednou z věcí, které by nám supi mohli nakonec ukázat, je to, že všichni tvorové – dokonce i ti, kteří se mohou zdát trochu děsiví nebo nechutní – se podílejí na udržení příliš křehké spleti života na této planetě.“

Přemýšlejte o této myšlence na rozloučenou, až příště uvidíte supy vznášet se na letní obloze nebo se choulit nad mrtvými na silnici podél dálnice.

“ Líbí se vám tento příběh? Pokud rádi čtete články, jako je tento, předplaťte si časopis Texas Parks & Wildlife.

Související příběhy

Strašidelní mrchožrouti

Raptor Road Trip