Chrom: historické informace

V polovině 18. století analýza sibiřského „červeného olova“ (PbCrO4, krokoit) ze Sibiře ukázala, že obsahuje poměrně hodně olova, ale i další materiál. Ten byl nakonec identifikován jako oxid chromitý. Oxid chromitý objevil v roce 1797 Louis-Nicholas Vauquelin, který v následujícím roce připravil samotný kov. Vycházel z krokoitu, postup spočíval v rozemletí minerálu na prášek a vysrážení olova jeho reakcí s kyselinou chlorovodíkovou (HCl ve vodě). Zbytek byl oxid chromitý, CrO3. Zahříváním tohoto oxidu v peci za přítomnosti dřevěného uhlí jako redukčního činidla se získal samotný kov.

Vauquelin také analyzoval smaragd z Peru a zjistil, že jeho zelená barva je způsobena přítomností nového prvku, chromu. Ve skutečnosti je název chromu odvozen od řeckého slova „chroma“, což znamená „barva“, a je tak pojmenován kvůli mnoha různým barevným sloučeninám, které chrom vykazuje.