„Dokud nepřijdu, věnuj se čtení, napomínání a učení.“
I Timoteovi 4,13
Předním rysem kaple Calvary je naše snaha zvěstovat lidem celou Boží radu. Tuto zásadu vidíme názorně při setkání Pavla s efezskými staršími ve Skutcích 20. Když se nacházeli na břehu Egejského moře v Miletu, v okolí pobřežní oblasti Efezu, Pavel řekl, že je nevinný krví všech lidí: „Neboť jsem se neostýchal oznámit vám celou radu Boží“. (Sk 20,27).
Jak je možné, aby někdo tvrdil, že vyhlásil „celou radu Boží“? Jediný způsob, jak by to člověk mohl tvrdit svému shromáždění, by byl, kdyby s nimi vyučoval celému Božímu slovu od Genesis až po Zjevení. Jakmile své shromáždění provedeš Biblí, pak jim můžeš říci: „Neostýchal jsem se vám oznámit celou Boží radu.“
Toho nelze dosáhnout pomocí tematických kázání. Tematická kázání jsou dobrá a mají své místo, ale když kážeš aktuálně, máš od přírody sklon kázat jen ta témata, která se ti líbí. A v Bibli jsou témata, která nejsou příliš inspirativní. Lidi nenadchnou, ale jsou to nutná témata, kterými je třeba se zabývat. Lidská tendence je však vyhýbat se jim. Pokud kážete pouze aktuálně, můžete mít také tendenci vyhýbat se kontroverzním nebo obtížným tématům a lidé nezískají vyvážený pohled na Boží pravdu. Hodnota přímého průchodu Biblí tedy spočívá v tom, že můžete říci: „Nevyhýbal jsem se vám oznámit celou radu Boží.“
Myslím si, že nyní mohu lidem v Calvary Chapel Costa Mesa říci: „Oznámil jsem vám celou radu Boží,“ protože jsme je sedmkrát provedli od Genesis po Zjevení. V současné době začínáme osmé kolo. Nic nepřeskakujeme. A proto ve většině kaplí Calvary Chapel, a v těch nejúspěšnějších, najdete systematické vyučování celého Božího slova, procházení Bible od obálky k obálce.
Ve většině případů je vyučovací služba kaple Calvary Chapel výkladového stylu. To neznamená, že se občas nezabýváme nějakým konkrétním tématem nebo nepřednášíme aktuální poselství. Neříkáme, že aktuální poselství jsou špatná nebo zlá. Mají své místo. Nechceme však upadnout do přísného legalismu, kdy bychom každé kázání analyzovali, zda bylo homileticky správné a výkladové. Většinou se však snažíme následovat příkladu Izajáše, který řekl: „Ale slovo Hospodinovo jim bylo předpis za předpisem, předpis za předpisem, řádek za řádkem, řádek za řádkem, tu trochu, tam trochu.“ (Iz 28,13). Tyto verše popisují reakci lidí na Izajášův styl vyučování.
Dělali si z jeho metody legraci, ale byla to metoda účinná. Stěžovali si na něj a posměšně říkali, že by se měl vrátit a učit děti v mateřské škole, protože jeho vyučování bylo „poučka za poučkou; řádek za řádkem, řádek za řádkem; tady trochu a tam trochu“. Říkali tato slova s posměchem. A přece je tak důležité provádět lidi Slovem, řádek po řádku, předpis po předpisu. Když to děláme, předáváme jim celou Boží radu.
Další výhodou vyučování celé Boží rady je, že když se dostanete k obtížným otázkám, které se týkají problémů v životě jednotlivce nebo v církevním sboru, můžete je řešit přímo. Nemusíme se obávat, že by si lidé mysleli: „Aha, dnes míří na mě“. Lidé ve sboru vědí, že jde prostě o úryvek Písma, který se ten den studuje. Nemůže se tedy stát, že by si řekli: „Ach jo, on si mě opravdu dobírá,“ protože si uvědomují, že procházíte přímo celou knihu a nepřeskakujete z tématu na téma. Prostě procházíme rovnou celé Boží slovo.
V Nehemiášovi, 8. kapitole, 8. verši, když se Izraelci vrátili ze zajetí a obnovovali město, shromáždilo vedení lid a postavilo malou plošinu. Brzy ráno začali lidu předčítat Boží slovo. V Něme 8,8 se píše: „A tak četli v knize v zákoně Božím zřetelně, dávali smysl a způsobili, aby čtení rozuměli.“
Myslím, že toto je důstojná definice výkladového kázání – číst Slovo, dávat smysl a způsobit, aby lid rozuměl významu. Zjistil jsem, že mnohokrát opravdu nezačnu chápat smysl, dokud určitou pasáž nepřečtu třeba padesátkrát nebo šedesátkrát. Najednou se mi to začne v hlavě skládat dohromady. Domnívám se, že je cenné používat dobré komentáře, které pomáhají pochopit význam pasáže. Vážím si vhledů, které Bůh dal jiným lidem k pasážím Slova. Ale když říkám, že si komentářů vážím a čtu je, musím také přiznat, že často přečtu stránky a stránky z komentářů a nedozvím se z nich vůbec nic, co bych mohl použít. Někdy, když si přečtete sedm komentářů k určité pasáži, jste po dočtení zmatenější, než když jste začínali, protože je tam tolik různých pojetí nebo myšlenek k dané pasáži. Proto se domnívám, že jedním z nejlepších komentářů k Bibli je Bible samotná.
Je důležité si uvědomit, že v kalvárské kapli obvykle nevidíme okamžité nebo velkolepé výsledky přes noc. Chce to čas, aby se v lidech vzbudila a rozvinula chuť po Božím slově. Potřebují čas, aby rostli. U většiny kaplí Kalvárie, které jsou založeny v nové oblasti, trvá několik let, než se položí základy, připraví půda, zorá ztvrdlá půda, zpracuje půda a zasadí semínko do úrodné půdy. Pak je třeba čekat. Semeno nepřinese plody přes noc. Semeno musí růst a vyvíjet se. Ale nakonec začne nést ovoce.
Většina kolegů, které jsem pozoroval, vyšla a na konci druhého roku se dostala do krizového bodu. Většinou je to odradí. Mají pocit, že tam, kde jsou, to nepůjde. Začnou věřit, že tamní lidé jsou jiní než ostatní a že to prostě nepůjde. Divili byste se, kolik jich odešlo a po dvou letech mi zavolalo, že odcházejí, protože to prostě nejde. Povzbudím je, aby zůstali ještě tak půl roku, a řeknu jim: „Podívejte, prošli jste si tou těžkou částí. Prošli jste si orbou. Prošli jste si obděláváním půdy. Prošli jste si sázením. Nyní počkejte a sledujte, zda se objeví nějaké ovoce.“ Obecně platí, že právě ve třetím roce začínáte vidět ovoce jako výsledek zasazování Božího slova do srdcí lidí. „Semeno, které padne na dobrou půdu, přinese ovoce, některé třicetinásobné, jiné šedesátinásobné, jiné stonásobné.“ (Matouš 13,8). Ale nestane se to přes noc.
To může být poněkud skličující, když se najdou tací, kteří přijdou s bleskem a ohněm a zdá se, že okamžitě vytvoří dav. Lidé se hrnou, aby viděli zázraky, aby sledovali ohňostroj, a vy se tu jen lopotíte. Není vidět velký rozvoj ani růst, a ti druzí se zdají mít okamžitý úspěch. Ale jak řekl Pán Danielovi: „A ti, kdo jsou moudří, budou zářit jako jas nebeské klenby a ti, kdo obracejí mnohé ke spravedlnosti, jako hvězdy na věky věků“. (Daniel 12,3).
O čtvrtém červenci je zábavné sledovat ohňostroje, nebeské rakety, plameny slávy a všechny ty barvy, které zaplňují oblohu. Všichni „jásají“, ale trvá to jen krátce. Než se nadějete, je z toho jen popel. Je to velký záblesk a je po všem. Musíte si určit, na kterém nebi chcete zářit. Chcete zářit jako hvězda na věky věků? Nebo chceš být jako nebeská raketa s náhlým zábleskem, která dramaticky přichází na scénu, ale nemá žádnou trvalou sílu?“
.