Úvod
Buňky člověka nebo jiného organismu mají části zvané „geny“, které řídí chemické reakce v buňce, díky nimž roste a funguje, a nakonec určují růst a funkci organismu. Organismus dědí některé geny od každého rodiče, a tak rodiče předávají svým potomkům určité vlastnosti.
Genová terapie a genové inženýrství jsou dvě úzce související technologie, které zahrnují změnu genetického materiálu organismů. Rozdíl mezi nimi je založen na účelu. Genová terapie usiluje o změnu genů s cílem opravit genetické vady, a tím předcházet genetickým chorobám nebo je léčit. Cílem genového inženýrství je upravit geny tak, aby se zvýšily schopnosti organismu nad rámec normálních schopností.
Etická kontroverze obklopuje možné použití obou těchto technologií u rostlin, jiných než lidských zvířat a lidí. Zejména v případě genetického inženýrství si například klademe otázku, zda by bylo vhodné manipulovat s lidskými geny tak, aby lidé byli schopni překonat největší olympijské sportovce nebo byli mnohem chytřejší než Einstein.
Pokud je genetické inženýrství míněno ve velmi širokém smyslu a zahrnuje jakoukoli záměrnou genetickou změnu, pak zahrnuje i genovou terapii. Proto slyšíme o „terapeutickém genovém inženýrství“ (genová terapie) a „negativním genovém inženýrství“ (genová terapie), na rozdíl od „vylepšujícího genového inženýrství“ a „pozitivního genového inženýrství“ (to, co nazýváme jednoduše „genové inženýrství“).
Používáme výraz „genové inženýrství“ úžeji pro druh změn, jejichž cílem je spíše vylepšení než terapie. Výraz „genová terapie“ používáme pro snahy přivést lidi k normálu a „genové inženýrství“ nebo „vylepšující genové inženýrství“ pro snahy vylepšit schopnosti lidí nad rámec normálu.
Somatické buňky a reprodukční buňky
Dva základní druhy buněk jsou somatické buňky a reprodukční buňky. Většina buněk v našem těle jsou somatické buňky – buňky, které tvoří orgány, jako je kůže, játra, srdce, plíce atd. a tyto buňky se od sebe navzájem liší. Změna genetického materiálu v těchto buňkách se nepředává potomkům člověka. Reprodukční buňky jsou spermie, vajíčka a buňky z velmi raných embryí. Změny v genetické výbavě reprodukčních buněk by se přenesly na potomky dané osoby. Tyto změny v reprodukčních buňkách by mohly vést k odlišné genetické výbavě somatických buněk potomků, než by tomu bylo v opačném případě, protože genetická výbava somatických buněk je přímo spojena s genetickou výbavou zárodečných buněk, z nichž jsou odvozeny.
Techniky genetických změn
Při změně genů je třeba čelit dvěma problémům. Prvním je, jakou změnu genu provést. Druhým je, jak tuto změnu začlenit do všech ostatních buněk, které je třeba změnit, aby se dosáhlo požadovaného účinku.
Existuje několik možností, jakou změnu genu provést. DNA v genu by mohla být nahrazena jinou DNA zvenčí (tzv. homologní náhrada). Nebo by mohl být gen donucen k mutaci (změně struktury – „selektivní reverzní mutace“.) Nebo by mohl být gen pouze přidán. Nebo by se dala použít chemická látka, která by gen jednoduše vypnula a zabránila jeho působení.
Existuje také několik možností, jak rozšířit genetickou změnu do všech buněk, které je třeba změnit. Pokud je změněná buňka reprodukční buňkou, pak by se mohlo změnit několik takových buněk a změna by se dostala k ostatním somatickým buňkám, protože tyto somatické buňky vznikly během vývoje organismu. Pokud by však byla změna provedena na somatické buňce, byla by změna všech ostatních příslušných somatických buněk jednotlivě jako u první buňky nepraktická vzhledem k obrovskému počtu takových buněk. Buňky velkého orgánu, jako jsou srdce nebo játra, jsou příliš početné na to, aby se daly měnit jedna po druhé. Místo toho se k dosažení takových somatických buněk běžně používá nosič neboli vektor, což je molekula nebo organismus. Jako vektor lze použít například virus. Virus by byl neškodný nebo pozměněný tak, aby nezpůsoboval onemocnění. Byl by vpraven s genetickým materiálem a pak by při rozmnožování a „infikování“ cílových buněk vnesl nový genetický materiál. Musel by to být velmi specifický virus, který by infikoval například srdeční buňky, aniž by infikoval a změnil všechny ostatní buňky těla. Jako vektory se používají také tukové částice a chemické látky, protože mohou proniknout buněčnou membránou a přesunout se do buněčného jádra s novým genetickým materiálem.
Argumenty ve prospěch genové terapie a genového inženýrství
Genová terapie je často považována za morálně nezávadnou, i když se nabádá k opatrnosti. Hlavními argumenty v její prospěch je to, že nabízí možnost vyléčit některé nemoci nebo poruchy u těch, kteří mají daný problém, a zabránit nemocem u těch, jejichž geny je k těmto problémům předurčují. Pokud by se genová terapie prováděla na reprodukčních buňkách, mohla by zabránit tomu, aby děti nesly takové geny (pro nepříznivé genetické choroby a poruchy), které děti získaly od svých pacientů.
Genetické inženýrství k vylepšování organismů se již ve velké míře používá v zemědělství, především u geneticky modifikovaných (GM) plodin (známých také jako GMO –geneticky modifikované organismy). Například plodiny a hospodářská zvířata byla upravena tak, aby byla odolná vůči herbicidům a pesticidům, což znamená, že zemědělci pak mohou tyto chemikálie používat k hubení plevele a hmyzu na těchto plodinách, aniž by riskovali poškození těchto rostlin. V budoucnu by se genetické vylepšování mohlo využívat k vytváření plodin s vyššími výnosy nutriční hodnoty a k selektivnímu chovu hospodářských zvířat, dostihových koní a výstavních zvířat.
Geneticky upravené bakterie a další mikroorganismy se v současné době používají k výrobě lidského inzulínu, lidského růstového hormonu, bílkoviny používané při srážení krve a dalších léčiv a počet takových sloučenin by se mohl v budoucnu zvýšit.
Vylepšování lidí je zatím v budoucnosti, ale základním argumentem ve prospěch takového postupu je, že by mohl významným způsobem zlepšit život tím, že by vylepšil určité vlastnosti lidí. Ceníme si inteligence, krásy, síly, vytrvalosti a určitých osobnostních charakteristik a sklonů k chování, a pokud by se zjistilo, že tyto vlastnosti jsou dány genetickou složkou, mohli bychom lidi vylepšit tím, že jim takové vlastnosti dodáme. Zastánci genetického inženýrství poukazují na to, že mnoho lidí se již nyní snaží vylepšit sebe sama těmito způsoby – stravou, cvičením, vzděláním, kosmetikou, a dokonce i plastickou chirurgií. Lidé se snaží dělat tyto věci pro sebe a rodiče se snaží poskytnout tyto věci svým dětem. Pokud je cvičení pro zlepšení síly, obratnosti a celkové kondice smysluplným cílem a pokud je někdo chválen za to, že usiluje o vzdělání, aby zvýšil své duševní schopnosti, proč by nemělo být smysluplné dosáhnout toho prostřednictvím genetiky?
Zastánci genetického inženýrství také považují vylepšování za otázku základní reprodukční svobody. Již nyní se cítíme svobodní při výběru partnera částečně na základě možnosti poskytnout žádoucí děti. Nemyslíme si, že je něco špatného na tom, když si vybereme partnera, o němž doufáme, že by nám mohl poskytnout chytré a atraktivní děti, místo nějakého jiného partnera, který by poskytl méně žádoucí děti. Výběr partnera podle toho, jaké děti bychom mohli mít, je otázkou základní reprodukční svobody a my máme svobodu vybrat pro své děti ty nejlepší geny. Proč bychom podle tohoto argumentu měli mít menší svobodu dát svým dětem ty nejlepší geny, které můžeme, prostřednictvím genetického vylepšování?“
Těm, kteří obhajují provádění významných úprav člověka pomocí technologií, jako je genetické inženýrství, se někdy říká transhumanisté.“
Argumenty proti genové terapii
Tři argumenty, které jsou někdy vznášeny proti genové terapii, jsou, že je technicky příliš nebezpečná, že diskriminuje nebo vybízí k diskriminaci osob se zdravotním postižením a že se v některých případech může stávat stále více irelevantní.
Námitka nebezpečnosti poukazuje na to, že několik nedávných pokusů o genovou terapii v rámci klinických zkoušek se dostalo na titulní stránky novin kvůli tragickým úmrtím některých osob, které se zkoušek účastnily. Není zcela známo, do jaké míry to bylo způsobeno samotnou genovou terapií, na rozdíl od již existujících onemocnění nebo nesprávných výzkumných technik, ale ve světle těchto událostí někteří kritici vyzvali k zastavení genové terapie, dokud nebude známo více. Prostě nevíme dost o tom, jak genová terapie funguje a co se může pokazit. Konkrétní obavy se týkají toho, že
- vektory mohou dopravit DNA do jiných než cílových buněk, což může mít nepředvídatelné následky
- viry jako vektory nemusí být tak neškodné, jak se předpokládá, a mohou způsobit onemocnění
- přidání nových genů do jádra nezaručuje, že se dostanou tam, kam je žádoucí, s potenciálně katastrofálními následky, pokud se vloží na nesprávné místo
- pokud se změny neintegrují s jinou DNA, která se již v jádře nachází, změny se nemusí přenést do nových buněk a osoba bude muset později podstoupit další léčbu
- změna reprodukčních buněk může způsobit události, které se projeví až po letech, a nežádoucí účinky se již mohou přenést na děti pacienta
Námitka diskriminace je následující. Někteří lidé, kteří jsou fyzicky, mentálně nebo emocionálně postižení, jsou takoví v důsledku zděděných genetických faktorů. Takové postižení může mít v naší společnosti za následek invaliditu. Postižení lidé jsou často diskriminováni tím, že mají méně příležitostí než ostatní lidé. Je pravda, že genová terapie by mohla odstranit genetické poruchy a z nich vyplývající postižení a přispět tak k odstranění jednoho ze zdrojů diskriminace a nerovnosti ve společnosti. Námitka však tvrdí, že se implicitně předpokládá, že osoby postižené genetickými faktory je třeba léčit a učinit je normálními. Námitka chápe genovou terapii jako formu diskriminace postižených lidí a osob s postižením.
Námitka irelevance spočívá v tom, že genová terapie na reprodukčních buňkách může být v některých případech již nahrazena oplodněním in vitro a selekcí embryí. Pokud je genetická porucha taková, že ji lze zjistit u raného embrya, a ne všechna embrya rodičovského páru by ji měla, pak ať rodiče vytvoří více embryí pomocí oplodnění in-vitro a implantují pouze ta, která poruchou netrpí. V takovém případě by genová terapie byla zbytečná a irelevantní.
Argumenty proti genovému inženýrství
Etici se obecně ještě více než genové terapie obávají možných problémů a důsledků vylepšování genového inženýrství. Zaprvé existují podobné obavy jako v případě genové terapie, že není dostatečně známo a mohou nastat nepředvídané nebezpečné důsledky. Tyto obavy mohou být ještě vážnější vzhledem k tomu, že se nejedná pouze o pokusy směřující k normálnosti, ale o pokusy na novém, neznámém území, kam se lidé ještě nikdy nevydali. Prostě nevíme, jaká zrůdná stvoření mohou být výsledkem nepovedených experimentů.
Následují některé další důležité námitky:
- Genetické inženýrství je proti přirozenému nebo nadpřirozenému řádu. Domníváme se zde, že Bůh nebo evoluce vytvořili pro člověka soubor genů, které bychom měli mít, nebo které nám nabízejí nejlepší hodnotu pro přežití. Je proti tomu, co Bůh nebo příroda zamýšleli, manipulovat s tímto genetickým kódem, ne proto, abychom ho uvedli do normálu (jako při genové terapii), ale proto, abychom vytvořili nové druhy bytostí. Tento typ námitek je slučitelný jak s „kreacionismem“, vírou, že Bůh stvořil člověka takového, jaký je, tak i s vírou v evoluci. V druhém případě je názor, že lidé vědomě vylepšují své geny, považován za něco jiného, než když nechají přirozený proces evoluce, aby „vybral“ geny, které máme.
- Genetické inženýrství je dehumanizující, protože vytvoří nelidské, odcizené bytosti. Geneticky upravení lidé budou odcizeni sami sobě nebo se budou cítit zmateně identifikováni, nebo se již nebudou cítit lidmi, nebo se lidská rasa bude cítit odcizena sama sobě. Geneticky upravení lidé nebudou mít pocit, že jsou součástí lidské rasy, ale nebudou mít ani dost společného s jinými takovými tvory, aby měli pocit, že k některému z nich patří. Lidé se budou odcizovat i svým radikálně odlišným geneticky upraveným dětem, které by klidně mohly být samostatným druhem.
- Geneticky upravení tvorové budou trpět zastaralostí. Počítače zastarávají rychle s tím, jak jsou zaváděny novější modely. To by se však mohlo stát i geneticky upraveným lidem. Žhavé genové vylepšení z jednoho roku bude o několik let později starou novinkou. Rodiče budou zastaralí podle měřítek svých dětí a teenageři budou beznadějně překonáni svými mladšími sourozenci.
- Genetické inženýrství je verzí eugeniky a vyvolává vzpomínky na historické eugenické hnutí z počátku dvacátého století v Americe a nacistickém Německu. „Eugenika“ je názor, že bychom měli zlepšit genetiku lidského rodu; často se prosazují takové postupy, jako je selektivní šlechtění, nucená sterilizace „defektních“ a „nežádoucích osob“ (lidí s genetickými poruchami nebo nežádoucími vlastnostmi či rysy, lidí s postižením, lidí jiných ras, lidí jiných etnických skupin, homosexuálů) a eutanazie takových populací. Extrémní podoby pravděpodobně dosáhla v nacistickém Německu, kde docházelo k masovému vyhlazování, ale eugenické nálady existovaly v USA již dříve. tyto praktiky jsou dnes většinou považovány za morálně odporné. Kritici genetického inženýrství v něm vidí pokus o eugeniku prostřednictvím technologie.
Genová terapie se v době, kdy čtete tento článek, stává realitou. Genetické inženýrství pro vylepšování je ještě daleko. O obou otázkách se jistě povede spousta diskusí.