Toshikazu Kenjitsu Nakagaki, šestapadesátiletý buddhistický kněz, který žije nedaleko Brighton Beach, po Trumpově zvolení frustrovaně sledoval, jak se v některých krajně pravicových kruzích rozvinuly vlajky s hákovým křížem. V tradici japonského buddhismu Jodo Shinshu, kterou Nakagaki praktikuje, je svastika znamením míru a štěstí. Rok předtím jeho newyorský nakladatel zrušil knihu o třítisícileté historii tohoto symbolu s názvem „Buddhistická svastika a Hitlerův kříž“. (Znalec holocaustu vznesl obavy.) Letos v dubnu, když nenašel další zájemce – v roce 2013 přinesl japonské vydání, aniž by došlo k nějakému incidentu – vydal knihu sám na Amazonu.
„Poté, co se pan Trump stal prezidentem, vzrostl počet zločinů z nenávisti a více lidí mluví o tomto symbolu, svastice,“ řekl nedávno Nakagaki, který je drobný a málomluvný, s vyholenou hlavou. Od vydání své knihy jezdí Nakagaki po New Yorku a přednáší. „Zatím jsem začal s těmi bezpečnějšími, ne s veřejností – spíš s buddhistickou komunitou,“ řekl. Doufá, že se mu podaří promluvit i na náročnějších místech, například v muzeu židovské historie. „Stále pracuji na tom, jakým způsobem je lepší téma prezentovat – začít od Hitlera a přejít k hákovému kříži v Indii,“ řekl, nebo k němu přistoupit opačně. „Je to velmi citlivé téma.“
V roce 1986, rok poté, co se Nakagaki přestěhoval z Japonska do Seattlu, vytvořil ve svém chrámu na počest Buddhových narozenin hákový kříž z květin. „Jeden z členů přišel a řekl: ‚Tohle tady nemůžeš dělat! “ Na dlouhá léta na místní nálady přistoupil. Na konferenci o nenávisti v roce 2009 se však cítil vyprovokován jedním z řečníků, který hákový kříž označil za „univerzální symbol zla“. Nakagaki odpověděl: „‚Co myslíte tím ‚univerzální‘? Ten řečník nevěděl nic o buddhismu nebo hinduismu.“ V té době byl Nakagaki stálým duchovním v buddhistickém chrámu v Upper West Side. O rok později odešel, aby si udělal doktorát na Newyorském teologickém semináři; kniha vznikla na základě jeho disertační práce.
Poslední neděli Nakagaki v námořnickém hábitu nasedl do své Hondy Civic a odjel do čínského komunitního centra ve Flushingu v Queensu, aby zde přednesl svou přednášku o svastice. Uvnitř obsadil první řadu skládacích židlí s nápisem „V.I.P.“ tucet buddhistických mnichů a mnišek. Nakagaki mluvil anglicky a dělal přestávky, aby mohl překládat do mandarínštiny. Nervózně se usmál. Jeden mnich v brýlích vyskočil, aby mu pomohl s PowerPointem. Na jednom slidu stálo: „Proč svastika?“. „Jako Asiaté máme tendenci mlčet, ale někdy mám pocit, že bychom o tom měli mluvit,“ řekl Nakagaki. Následovala série odrážek: „V poslední době přibývá zločinů z nenávisti“, „Ignorance by měla přestat“ a „Dost bylo mlčení, je čas na dialog“. Doufá, že povídání o historii hákového kříže v různých náboženských tradicích podpoří vzájemné porozumění napříč kulturami.
Předvedl fotografie hákového kříže na svatyni v Kjótu, na lucerně v Koreji a na dveřích chrámů v Číně a Tibetu; poté obrázky symbolu v Americe před druhou světovou válkou – na pohlednici, na přívěsku Coca-Coly a na skautském odznaku. Vysvětlil, že slovo „svastika“ pochází ze sanskrtského slova svastika, což znamená „být dobrý“. Hitlerova verze má ve svém středu písmeno „X“, zatímco buddhistická verze – v japonštině nazývaná manji – má znaménko plus. „Hitler tento konkrétní symbol ve skutečnosti nikdy nenazýval svastikou,“ řekl. „Vždycky říkal Hakenkreuz“ neboli „hákový kříž“. Na základě pseudovědeckých teorií, pokračoval, Hitler spojoval tento symbol s vymyšlenou „árijskou“ rasou.
Po přednášce organizátoři rozdávali sušenky Chips Ahoy a lahve s vodou. Nakagaki seděl u stolu a podepisoval knihy (prodal jich patnáct).
„Jako buddhisté cítím, že máme povinnost vysvětlit tento symbol více lidem,“ řekl Pingping Huang, který pomáhal akci organizovat.
Jing Yi Shi, usměvavá mniška v hnědém, popsala incident ve svém chrámu v čínské čtvrti. „Byla tam skleněná výloha se sochou Buddhy s hákovým křížem,“ řekla. Kolemjdoucí se jí chodili ptát, proč má v okně tento symbol. Řekla: „Řekla jsem jim, že je to jiné – je to moudrost, soucit, nezabíjení lidí.“
Další účastník, konzultant feng-šuej, souhlasil. „Před dvaceti lety jsem přijela do Ameriky,“ řekla. „Měla jsem malý pásek a všechny řetízky na tomto pásku měly symbol, otočený doleva. Nosila jsem ho na Manhattanu a jeden muž mi řekl: ‚Nenos ten pásek, je to zlo‘. Od té doby jsem ho dala do šuplíku.“
Později Nakagaki o této události přemýšlel. „Někdy, když jdete k někomu domů, je tam jedna místnost, do které nemůžete vstoupit,“ řekl. „Když otevřete dveře, všechno harampádí vypadne ven. Tohle jsou jako dveře, které nechtějí, abyste otevřeli.“ ♦