Diamanty vznikly před více než 3 miliardami let hluboko v zemské kůře za podmínek intenzivního tepla a tlaku, které způsobily krystalizaci atomů uhlíku za vzniku diamantů.
Diamanty se nacházejí v hloubce přibližně 150-200 km pod povrchem Země. Zde panuje průměrná teplota 900 až 1 300 stupňů Celsia a tlak 45 až 60 kilobarů (což je přibližně 50 000krát více než atmosférický tlak na povrchu Země). Za těchto podmínek vznikají ve svrchním zemském plášti také roztavené lamproity a kimberlity (obecně známé jako magma), které se rychle rozpínají. Toto rozpínání způsobuje erupci magmatu, které je vytlačeno na zemský povrch a bere s sebou horniny obsahující diamanty. Magma se pohybuje neuvěřitelnou rychlostí, volí cestu s nejmenším odporem a vytváří „rouru“ směřující k povrchu.
Po ochlazení magma ztuhne a vytvoří kimberlit a usadí se ve vertikálních strukturách známých jako kimberlitové roury. Tyto kimberlitové trubice jsou nejvýznamnějším zdrojem diamantů, přesto se odhaduje, že pouze 1 z 200 kimberlitových trubic obsahuje diamanty drahokamové kvality. Název „kimberlit“ byl odvozen od jihoafrického města Kimberley, kde byly v tomto typu horniny nalezeny první diamanty.