Oblast do roku 1947
Podle legendy asketický muž jménem Kašjapa vydobyl z obrovského jezera území, které dnes tvoří Kašmír. Tato země se začala nazývat Kašjapamar a později Kašmír. Ve 3. století př. n. l. zavedl maurjovský císař Ašóka buddhismus a od 9. do 12. století ce oblast zřejmě dosáhla značného významu jako centrum hinduistické kultury. V Kašmíru vládla řada hinduistických dynastií až do roku 1346, kdy se dostal pod muslimskou nadvládu. Muslimské období trvalo téměř pět století a skončilo připojením Kašmíru k sikhskému království Paňdžáb v roce 1819 a poté ke království Dogra v Džammú v roce 1846.
Takže Kašmír ve své současné podobě pochází z roku 1846, kdy byl na základě smluv z Láhauru a Amritsaru na závěr první sikhské války rádža Gulab Singh, dóžský vládce Džammú, jmenován mahárádžou (vládnoucím knížetem) rozsáhlého, ale poněkud špatně definovaného himálajského království „na východ od řeky Indus a na západ od řeky Ravi“. Vytvoření tohoto knížecího státu pomohlo Britům chránit jejich severní křídlo při postupu k Indu a dále v druhé polovině 19. století. Stát tak tvořil součást složité politické nárazníkové zóny, kterou Britové vytvořili mezi svým indickým impériem a říšemi Ruska a Číny na severu. Pro Gulab Singha znamenalo potvrzení nároku na tato horská území vyvrcholení téměř čtvrtstoletí trvajícího tažení a diplomatických jednání mezi drobnými horskými královstvími podél severního pohraničí sikhské říše Paňdžábu.
V 19. století byly učiněny některé pokusy o vymezení hranic území, ale přesnému vymezení v mnoha případech bránila povaha země a existence obrovských území bez trvalého lidského osídlení. Například na dalekém severu sahala mahárádžova moc jistě až k pohoří Karákóram, ale za ním se rozkládalo sporné pásmo na hranicích Turkistánu a Sin-ťiangu ve Střední Asii a hranice nebyla nikdy vymezena. Podobné pochybnosti panovaly i o vedení hranice v místě, kde tato severní zóna na východě obcházela oblast známou jako Aksai Chin a spojovala se se známější a přesněji vytyčenou hranicí s Tibetem, která po staletí sloužila jako východní hranice oblasti Ladakh. Schéma hranic na severozápadě se stalo jasnějším v posledním desetiletí 19. století, kdy Velká Británie při jednáních s Afghánistánem a Ruskem vytyčila hranice v oblasti Pamíru. V té době byl Gilgit, který byl vždy chápán jako součást Kašmíru, ze strategických důvodů v roce 1889 konstituován jako zvláštní agentura pod vedením britského agenta.