Jak Kain zemřel?
Nevíme to jistě. Bible nám to neříká. Ale mudrci z midraše k tomu měli co říci. Pracovali s různými indiciemi z biblického textu a dali dohromady zprávu o tom, jak se muž, který spáchal první vraždu, setkal s vlastní smrtí.
Příběh, který vyprávějí, je bizarní a strašidelný. Na první pohled hraničí s absurditou. Midrašické příběhy však nejsou nutně určeny k tomu, aby se vykládaly podle nominální hodnoty. Často používají jazyk alegorie, aby poukázaly na hlubší, skryté proudy příběhu. Při vší své nepravděpodobnosti tedy může být příběh, který midraš vypráví o Kainově smrti, skutečně docela „pravdivý“.
Začněme náš pohled na midrašické zpracování s ohledem na biblické indicie, z nichž vychází. Pokud se mi podařilo zjistit, jedná se o některé z otázek, které postrčily mudrce k jejich názoru na způsob Kainovy smrti:
Nevysvětlitelný strach
Tóra zaznamenává, že poté, co Kain zabil Ábela, Hospodin na Kaina uvalil řadu trestů. V reakci na to se Kain obrátil na Boha a vyjádřil obavu, že jeho vlastní zánik na sebe nenechá dlouho čekat:
A Kain řekl Bohu: „Můj hřích je větší, než mohu unést… každý, kdo mě najde, mě zabije.“ Bůh mu odpověděl: „Proto – každý, kdo Kaina zabije, bude sedmkrát pomstěn.“ A Bůh dal Kainovi znamení, aby ho všichni, kdo ho najdou, nezabili. (1. Mojžíšova 4,13-15)
Pán nevyvěsil žádné „Kainovo“ znamení: Hledá se mrtvý nebo živý“ po okolí. Proč si tedy Kain dělá takové starosti?“
Můžeme se ptát: Proč se vlastně Kain cítí tak zranitelný? Je pravda, že Bůh na něj uvalil řadu trestů, od obtížného hospodaření až po vyhnanství, ale nenařídil, že si Kain zaslouží být zabit. Hospodin nevyvěsil žádný „Kain: Hledá se mrtvý nebo živý“ v místní čtvrti. Proč si tedy Kain dělá takové starosti? Navíc, kdo přesně jsou ti ostatní lidé, o kterých se Kain obává, že ho dostanou? Souhrnná světová populace byla v té době docela malá. Kromě jeho rodičů a paní Cainové nebylo v okolí příliš mnoho dalších lidí. Koho se vlastně Kain bojí?“
Raši, dědeček středověkých komentátorů, se touto otázkou trápí. Jeho odpověď, která pochází z midraše, zní, že vrazi, kterých se Kain bál, nebyli lidé, ale zvířata. To znamená, že se Kain obával, že by ho po jeho vražedném činu mohlo sežrat nějaké zvíře.
Raši problém řeší? No, možná vysvětluje, kdo by ho mohl zabít, ale nezdá se, že by vysvětloval proč. Proč by se Kain najednou obával, že ho zvířata zabijí? Bůh přece nepřikázal zvířatům, aby pomstila Ábelovu krev. A co víc, pokud měl Kain prostředky, jak se adekvátně bránit světu zvířat, než Ábela zabil, pravděpodobně měl tytéž schopnosti i poté. Proč se tedy najednou začal bát?“
Záhada „sedminásobné pomsty“
Kainův strach ze smrti je tedy jednou z podivností – není však jedinou. Další zvláštností je Boží reakce na tento strach, jeho slib Kainovi, že toho, kdo ho zabije, stihne sedminásobná pomsta. Pro začátek, proč by Bůh chtěl Kainovi něco takového slibovat? Jedna věc je uklidnit Kaina tím, že mu řekne, že bude chráněn před budoucími vrahy – ale proč rozšiřovat na Kaina, vraha, ujištění, že ten, kdo ho zabije, bude potrestán sedmkrát přísněji, než si zločin zaslouží? Bůh tuto laskavost neposkytl Ábelovi, nevinné oběti vraždy. Proč ji poskytuje Kainovi, Abelovu vrahovi?“
A je tu ještě jeden problém: Co přesně znamená „sedminásobná pomsta“? Pravděpodobně to nejhorší, co by Bůh mohl Kainovu vrahovi v rámci pomsty udělat, by bylo, že by ho sám zabil. Ale to není sedminásobná pomsta – to je jen obyčejná vanilková pomsta – prostá odplata. Jak do toho zapadá ta „sedminásobná“ část?“
Nová teorie
Klíčem k odpovědi na tyto otázky může být zvláštní verš, zastrčený na konci příběhu o Kainovi a Ábelovi.
Hned poté, co nám Tóra vypráví o Kainových trestech, pokračuje dlouhým seznamem genealogických tabulek. Dozvídáme se vše o Kainových potomcích – kdo koho porodil a jak dlouho žil. Mnozí by se mohli divit, proč Bible považovala za nutné uvádět všechny tyto zdánlivě banální informace. Když se však zastavíte a skutečně si tyto genealogické tabulky přečtete, zjistíte něco zvláštního: Tóra se velmi podrobně věnuje jedné konkrétní rodině, rodině, která se objevuje na samém konci řetězce potomků. Dozvídáme se jména a povolání jednotlivých dětí a pak text kupodivu doslovně cituje krátké a záhadné prohlášení otce těchto dětí.
V této řeči otec mluví o tom, že zabil člověka. A mluví také o „sedminásobné pomstě“ Kaina, stejně jako o pomstě, která bude vykonána na něm, tomto vrahovi posledních dnů. A co víc, dáme-li si práci s tím, abychom spočítali všechny „kdo-za-koho“ mezi nimi, zjistíme, že tato záhadná zmínka o vraždě se objevuje právě v – nevíte to – sedmé generaci vzdálené od Kaina.
Zajímavá možnost se začíná rýsovat. Možná tyto verše nějakým způsobem popisují vykonání záhadné Kainovy pomsty. Možná se výraz „sedminásobná“ nevztahoval k závažnosti pomsty (že někdo bude zabit sedmkrát), ale k době, kdy k ní dojde. Možná se slíbená pomsta uskuteční po sedminásobném uplynutí generací a možná právě o tom čteme na samém konci Kainovy genealogické tabulky.
Taková možnost si zaslouží přinejmenším další zkoumání. Podívejme se tedy blíže na tyto podivné události, k nimž dochází po sedmi generacích vzdálených od Kaina. Co se vlastně stalo v oné slibované „sedmé generaci“?“
Spojení s Lemechem
Jediné detaily jsou jasné. Je nám představen muž jménem Lemech a dozvídáme se, že má dvě ženy a čtyři děti – tři chlapce a jednu dívku. Známe jejich jména. Tři chlapci se jmenují Yaval, Yuval a Tuval-Kayin a dívka se jmenuje Na’ama. Yaval se stává „otcem všech pastýřů a stánkařů“. Yuval se stává „otcem harf a cimbálů“ – tj. vynálezcem prvních hudebních nástrojů. A Tuval-Kajin je vynálezcem železářství, prvním, kdo zhotovil kovové zbraně.
Tóra nám pak říká, že jednoho dne Lemech svolal své dvě ženy a pronesl k nim zvláštní řeč:
Poslouchejte můj hlas, ženy Lemechovy, poslouchejte má slova: Vždyť jsem ke své škodě zabil muže a ke své škodě dítě. Ano, sedminásobná byla pomsta Kainova, a Lemechova sedmdesátsedminásobná. (4,23-24)
Lemechovo prohlášení je přinejmenším obtížné rozluštit. Mluví o tom, že zabil člověka a dítě, a kupodivu se odvolává na příslib sedminásobné pomsty svého předka. Co tím chce říci?“
Podobenství mudrců
Mudrci z midraše shromáždili různé dílky skládačky tohoto příběhu a sestavili podobenství, které se, myslím, snaží dát tomu všemu smysl. A právě zde nám Midraš říká, jak podle něj Kain zemřel. Podle Midraše se stalo toto:
Lemech byl potomkem Kaina v sedmé generaci. Byl slepý a chodil se svým synem na lov, . vedl ho za ruku, a když uviděl nějaké zvíře, informoval svého otce, . Jednoho dne na svého otce zavolal: „Vidím támhle něco jako zvíře,“ řekl otec. Lemech natáhl luk a vystřelil. … Dítě si z dálky prohlédlo mrtvé tělo a řeklo Lemechovi: „To, co jsme zabili, má podobu člověka, ale z čela mu vyčnívá roh.“ Lemech pak útrpně vykřikl: „Běda mi! Je to můj předek Kain!“ A v zármutku zatleskal rukama. Přitom však nechtěně udeřil Tuval-Kayina a zabil i jeho. (Tanchuma ke knize Genesis, 11)
Co přesně dělal Kain, když se promenádoval po lese v kostýmu jednorožce?
Jaký zvláštní příběh. Slyšíme o nepovedeném lovu, při němž slepý Lemech střílí šípy na výzvu svého příliš dychtivého syna, malého Tuvala-Kayina. Slyšíme o starci Kainovi, kterého si spletli se zvířetem a který chodí s podivným rohem trčícím z hlavy. Co přesně dělal Kain, když se promenádoval po lese v kostýmu jednorožce?“
Jedno se však zdá být jasné. Podle mudrců „muž“, kterého Lemech zabil „do rány“, nebyl nikdo jiný než Kain a „dítě“, které uhodil „do rány“, byl jeho vlastní syn Tuval-Kajin. Dáme-li si dvě a dvě dohromady, zdá se, že midraš říká, že když Bůh mluvil o „sedminásobné pomstě“ za Kaina, nemluvil o potrestání Kainova vraha. Místo toho Bůh mluvil o potrestání samotného Kaina. Sliboval, že Kain sám bude zabit jako pomsta za Abelovu vraždu – ale že k tomu dojde až po sedminásobném uplynutí generací.1
Příchod jednorožce
Takže odkud Kain vzal ten kostým jednorožce? Proč mu ze všeho nejdřív trčel z čela roh?“
Je čas naposledy se vrátit k příběhu Adama a Evy v Edenu – k příběhu, kde poprvé začíná kaskáda vedoucí ke Kainovi a Ábelovi.
Před časem jsme si všimli, že vyprávění o Kainovi a Ábelovi je prošpikováno souvislostmi mezi ním a příběhem Adama a Evy v zahradě. Trojice následků – vyhnanství, potíže s hospodařením, skrývání se před Bohem – postihla lidstvo poté, co jedlo ze stromu, a tytéž následky se znovu objevují, jen intenzivněji, poté, co Kain zabil Ábela. Tóra, jak jsme poznamenali, jako by říkala, že epizoda Kaina a Ábela je další kapitolou příběhu o Stromu poznání; že Kainův vražedný čin byl v zásadě podobný tomu, když Adam a Eva jedli ze Stromu. Byla to jen další kapitola téže ságy.
Kdybychom měli tuto ságu shrnout do jediné, jednoduché věty – o čem bychom řekli, že tyto dva propojené příběhy jsou?
Dalo by se říci, že jsou o tom, co to vlastně znamená být člověkem, a ne zvířetem.
V Edenu bylo lidstvo osočeno prvotním hadem – zvířetem, které chodilo, mluvilo a bylo zřejmě inteligentní bytostí. Had byl velmi blízko člověku a dříve jsme tvrdili, že výzva, kterou had nabízí lidstvu, se dotýká toho, jak se vůči němu definujeme – tedy „co z nás dělá člověka a z něj hada“. Had začíná svá slova slovy: I kdyby Bůh řekl nejezte z toho stromu, . Bůh ti sice řekl, abys z toho stromu nejedl, ale tato slova jsou vyvrácena tvými touhami. Chceš jíst? Pokud ano, Bůh k tobě skrze tuto touhu promlouvá. Vložil do tebe tyto instinkty a ty posloucháš Boha tím, že je následuješ.
Zvířata následují Boží vůli tím, že poslouchají své vášně, své instinkty – „hlas Boha v nich“.
Při tomto argumentu had věrně představoval perspektivu světa zvířat. Dělící čára mezi člověkem a zvířetem, jak jsme tvrdili, spočívá v tom, jak člověk vnímá, že k němu „promlouvá“ Bůh. Mluví k vám Bůh formou příkazů, nebo formou touhy? Zvířata, například hadi, se řídí Boží vůlí nikoliv tím, že naslouchají Božím slovům, jeho slovním příkazům, ale tím, že poslouchají své vášně, své instinkty – „hlas Boha v nich“. Had zcela nevinně nabízí možnost, že by si člověk možná měl osvojit stejný přístup. Hlas touhy je pro zvíře vždy nadřazený.
Adam a Eva při sáhnutí po zakázaném ovoci podlehli hadově argumentaci. Tím, že uvěřili argumentu, že i pro člověka může být jeho vnitřní touha konečným arbitrem Boží vůle, ztratilo lidstvo kousek toho, kým bylo, a stalo se o něco podobnějším hadovi.
V důsledku tohoto selhání Bůh trestá všechny příslušné strany. Hadí „trest“ je však obzvlášť zajímavý. Je mu řečeno, že od té chvíle bude jíst prach, plazit se po břiše a že ve vztahu mezi jeho potomstvem a Evinými dětmi bude od nynějška vládnout nenávist a svár. Společný jmenovatel těchto tří hadových trestů se zdá být zřejmý: Had se stane zřetelněji odlišným – bytostí, která se spíše plazí než chodí, bytostí, která se živí potravou, jíž by se lidé nikdy nedotkli, a bytostí, jejíž pohled a přítomnost vyvolává v kolektivní psychice lidstva instinktivní znepokojení a nepřátelství. Had se stane ještě zřetelnějším zvířetem, ještě zřetelněji vzdáleným od říše člověka. Poté, co se lidstvu jednou nepodařilo odlišit se od světa zvířat, nebude již čelit tak rafinovanému a nebezpečnému pokušení.
Boj člověka o vymezení se vůči světu zvířat však ještě není u konce. Příběh Kaina a Ábela byl další bitvou v téže válce – válce, jejímž středobodem je otázka, jak se má člověk vztahovat k vášním, tvůrčí vůli, která v něm kypí. Kain se zamiloval do své schopnosti tvořit ve spolupráci s Bohem a byl okouzlen produkty tohoto podnikání. Nakonec na tento oltář obětoval vše – svůj vztah s Bohem i život vlastního bratra. Jak naznačuje verš, Abelovu krev vlastně použil jako hnojivo pro půdu. Život bratra se stal politováníhodnou, ale přijatelnou obětí Kainovy pokračující opojné snahy přinést život ze země. Slepá touha se opět prosadila.
V návaznosti na toto základní selhání Kain vytušil samozřejmou pravdu: nyní se bude bát světa zvířat. Ne proto, že by šelmy měly zájem pomstít Ábela. Ale prostě proto, že by vnímaly, že Kain se od nich ve skutečnosti až tak moc neliší. Dny pohodlného odstupu od světa džungle byly nyní za ním.
Kain prosí Všemohoucího o ochranu před těmito nově objevenými hrozbami. A Hospodin jeho prosbě vyhovuje a dává Kainovi znamení, které ho ochrání před těmi, kdo by ho chtěli obtěžovat. Již dříve jsme si kladli otázku, proč je „spravedlivé“, aby si Kain, vrah, zasloužil zvláštní ochranu před smrtí z rukou druhých. Ale ono znamení, říká midraš, nebylo nějakým „nadpřirozeným“ znamením slibujícím nebeskou odplatu každému, kdo by Kainovi ublížil, ani to nebylo nějaké umělé zařízení, které by zvířata přesvědčilo, že Kain je přece jenom opravdu člověk, kterého je třeba se bát. Místo toho bylo znamením, jak vypráví Midraš, obyčejný zvířecí roh. Poté, co se Kain stal pro své nové krajany ve světě džungle zranitelným, je jen spravedlivé, aby dostal roh, stejný obranný prostředek, jaký má k dispozici každé jiné zvíře.
Divokou ironií osudu je, že právě roh, který dostal Kain na ochranu, ho zlikviduje.
Divokou ironií osudu je, že právě roh, který dostal Kain na ochranu, ho nakonec zlikviduje. Malý Tuval-Kayin spatří Kainův roh a okamžitě se domnívá, že spatřil šelmu. Při bližším zkoumání si však chlapec není tak jistý. Tělo postavy připomíná člověka a on nemůže přijít na to, zda je bytost, kterou zabil, člověk, nebo zvíře. Nepozná to snad ne proto, že by špatně viděl – to je problém jeho otce, ne jeho -, ale proto, že totožnost jeho kořisti je skutečně nejistá: Kain vstoupil na území nikoho mezi člověkem a zvířetem. Kain, člověk, který se obával, že bude zabit zvířetem, je zabit, protože člověk nedokázal rozeznat, zda je to ve skutečnosti člověk, nebo zvíře.
Dítě a slepý lovec
Příběh, který midraš vypráví, je zajímavý nejen tím, jakým způsobem líčí Kaina, ale také pohledem na Kainova vraha. Obraz Tuvala Kajina a Lemecha, dítěte a slepého lovce, je nezapomenutelný. Abychom plně pochopili jeho význam, navrhuji, abychom se krátce podívali na širší, rozvětvenou rodinu.
Tuval Kayin, dětský výrobce zbraní, má dva bratry – muže jménem Yuval a Yaval. Když si jména těchto tří sourozenců přehraješ v mysli, měla by ti znít matně povědomě. Yuval, Yaval a Tuval Kayin. Co vám připomínají?“
No, abych pravdu řekl, pokud jste zvyklí číst Bibli v angličtině, možná vám toho moc nepřipomínají. Pokud však přepnete do hebrejštiny, rezonance těchto jmen je nezaměnitelná. Hebrejský originál slova „Kain“ zní Kayin – slovo, které se znovu objevuje v pojmenování jeho potomka Tuval-Kayin. Podobně hebrejské jméno pro „Ábela“ zní Hevel nebo Haval, což zní podezřele podobně jako „Yaval“, bratr Tuval-Kayina.
Podobnost přesahuje i jména. Stejně jako se dozvídáme o povolání Kaina a Ábela, dozvídáme se i o povolání Tuval-Kayina a Yavala. A nevěděli byste to – profese, které si tito potomci sedmé generace osvojili, se až děsivě podobají umění, které provozovali jejich předkové. Kain/Kayin byl prvním zabijákem slova – a Tuval-Kayin, jeho stejnojmenný potomek, vyrábí zbraně. Abel/Haval je prvním pastýřem v dějinách a jeho jmenovec-potomek v sedmé generaci, Yaval, je „otcem“ kočovných pastevců.
Tyto souvislosti nezůstaly bez povšimnutí mudrců z Midraše. Rabíni například o Tuval-Kajinovi poznamenali, že jeho jméno znamená, že „zdokonalil umění Kajinovo“. Kain zabíjel bez použití nástrojů; Tuval-Kajin přichází a kováním zbraní dává umění zabíjení technologický náboj. Lze tvrdit, že Yaval, dědic sedmé generace Havala/Abela, činí totéž: Ten „zdokonaluje“ Ábelovo umění. Abel, jeho předek, pásl svá stáda, ale Yaval posunul hranice dál. Jak říká Raši, on – „otec pastevců“ – neustále stěhoval své stany a převážel stáda z pastviny na pastvinu, aby si zajistil prakticky nikdy nekončící přísun pastvin. (2)
Všechny tyto „velké skoky vpřed“ se odehrávají v sedmé generaci od Kaina a Ábela. Sedm je v Tóře číslo nabité symbolickým významem. Často znamená dokončení – dovedení nějakého procesu k jeho vyvrcholení. Bůh dokončil stvoření za „sedm“ dní, čímž dovedl vesmír do konečného stavu. Po čtyřiceti devíti letech – sedmkrát sedm – slavíme Jovel, jubilejní rok, v němž je „po celé zemi vyhlášena svoboda“. Vše se dostává do nové homeostázy, vše dosahuje nové rovnováhy: Dluhy jsou odpuštěny a otroci jsou propuštěni z otroctví. Zde také na konci sedmi generací dosahují linie Kaina a Ábela své „dokonalosti“, svého konečného naplnění.
V případě Kaina má tento osud zlověstný podtext. Jeho potomek v sedmé generaci, Tuval-Kayin, kovotepec, pozvedá umění zabíjení na novou a mocnější úroveň – úroveň, která by byla pro samotného Kaina, praotce toho všeho, nepředstavitelná. Ale tak už to chodí. Ne vždy máme kontrolu nad silami, které jsme uvedli do pohybu.
Kain je bezmocný, aby zastavil smrtící síly, které začal rozpoutávat – síly, které vrcholí v osobě Tuvala Kayina. Ale ironií osudu jsou Tuval Kayin a Lemech — noví zabijáci — svým způsobem také stejně bezmocní…
Představa dětského výrobce zbraní, který vede svého slepého otce na lovecké výpravy, je komická, ale mrazivá.
Když se nad tím zamyslíte, partnerství Tuval-Kayina a Lemecha musí být tím nejšílenějším loveckým duem, jaké si lze představit. Tuval-Kayin zahlédne leoparda na sto kroků a zavolá souřadnice svému otci. Lemech, který zatraceně nic nevidí, se otočí o šedesát stupňů doleva, chvíli počítá dostřel a trajektorii a pak vypustí šípy. Představa dětského výrobce zbraní, který vede kolem svého slepého otce na lovecké výpravy, je komická, ale mrazivá. Ani otec, ani dítě nemají nic pod kontrolou. Ani jeden z nich si není zcela vědom úžasné moci, kterou tak nezodpovědně vládne. Oba jsou výkonnými motory – ale ani jednoho z nich nic podstatného nevede.
Tři slepci
Rychlý průzkum slepců v Bibli ukáže zajímavý vzorec. Lemech byl podle mudrců slepý. Izák ke konci svého života trpěl slabým zrakem. A stejně tak Elí, velekněz zmíněný na začátku I. knihy Samuelovy. Mudrci z midraše, kteří zde vycítili jistou podobnost, to komentovali:
Každý, kdo vychovává zlého syna nebo cvičí zlého žáka, je předurčen k tomu, aby nakonec ztratil zrak…
Mudrci nejsou lékaři a postřeh, který uvádějí, pravděpodobně není lékařské povahy, ale duchovní. Proč by měl otec, který vychovává zlé děti, nakonec oslepnout? Možná mudrci nemluví o fyzické neschopnosti vidět, ale o citové slepotě – hluboce zakořeněné neochotě vidět. Izák se nedokáže postavit tváří v tvář Ezauově pravé povaze a Eli se nedokáže smířit s hříchy, které páchají jeho synové. Tito jinak prozíraví otcové jsou slepí k tomu, co je zřejmé všem ostatním kolem nich. Když je skutečnost příliš krutá na to, abychom ji viděli, i ti nejlepší z nás se mohou snadno stát slepými k její hrůze.
Podle midraše je Lemech – stejně jako Izák a Élí – slepý. Nejde ani tak o to, že by jeho syn byl zlý – vždyť Tuval-Kajin je jen dítě -, ale nebezpečí jeho řemesla zapomnětlivému otci zcela uniká. Venku je dítě, které vyrábí upilované brokovnice, a Lemech, místo aby ho omezil, zve malého Tuvala na lovecké výpravy. Lemech si smrtící umění svého syna snadno racionalizuje – koneckonců, lidi nezabíjejí zbraně, ale lidé – a pokud mé dítě jen vyrábí meče, které používají ostatní… no, to je přece dobré a čisté živobytí, ne? Pověřením rodičů je vést své děti, ale v tomto případě je to malý Tuval-Kayin, kdo je vůdcem a vede – se zničující nepřesností – šípy svého slepého otce.
Sedmá generace je apogeum – a Kainovy generace se pomalu vymykají kontrole. Tuval-Kayin je skutečně „Kain zdokonalený“. Kain nedokázal ovládnout běsnící vášně, které sužovaly jeho duši, a Lemech nedokázal ovládnout běsnící sílu vraždících strojů svého mladého syna. Po sedmi generacích od Kaina se nic nezměnilo, jen sázky jsou stále vyšší. Dědictví zakázaného ovoce je stále živé. Lidstvo se stále více podobá hadovi, protože surová síla, ponechaná svému osudu, důsledně přemáhá svého nositele.
Druhý Lemech a Noemova žena
Lemechovy děti jsou posledními Kainovými potomky, které svět kdy pozná. Velká potopa – konečné zničení lidstva – je za rohem. Záblesk naděje však lidstvo láká.
Hned poté, co Tóra skončí vyprávění o sedmi generacích Kainových potomků – ba hned po Lemechově katastrofálním výroku o „sedmasedmdesátinásobné pomstě“ – nám Tóra sděluje něco fascinujícího. Slyšíme o druhém řetězci generací, který začíná narozením dítěte jménem Šet (viz Genesis 4,25). Šét byl třetím synem narozeným Evě, synem narozeným poté, co Kain zabil Ábela, a text nám říká, že Šét v Evině mysli představoval jakousi náhradu za jejího zavražděného syna Ábela (viz 4,25). Zajímavé je, že seznam Šétových potomků je uveden slovy: To jsou Adamovy generace – jako by se tím chtělo říci, že to jsou skutečné Adamovy generace. A skutečně jimi jsou. Vždyť Ábel byl zavražděn a neměl žádné děti. Kainovy děti jsou po sedmi generacích vyhlazeny při velké potopě. Ve skutečnosti je to pouze toto poslední dítě, Šet, které umožňuje, aby Adamovy generace pokračovaly v nekonečném trvání. Jak nám totiž verše dále říkají, Noe – zachraňující zbytek lidstva – je potomkem Šéta.
Podivné je, že když se jimi začnete probírat, Šétovi potomci znějí velmi podobně jako Kainovi potomci. Například Kain má potomka jménem Metušael a Šét má potomka jménem Metušelech. Kain má dítě jménem Chanoch a Šét má potomka stejného jména. Zajímavé je, že Šétovým bezprostředním potomkem je dítě jménem „Enoš“, což je slovo, které začalo znamenat „člověk“, a Enošovým dítětem je Keinan – slovo, které se zdá být variací na Kayin/Kain. Jako by Šétova vlastní linie dědiců obsahovala zrcadlo samotného Adama a zrcadlo Adamova syna Kaina.
No, nemůže nás příliš překvapit, že sedm generací po Enošovi, tomto druhém Adamovi – nás přivítá narození dítěte jménem… hádáte správně, Lemech. (3) Pokud vám to uniklo, tento druhý Lemech se shodou okolností dožil zralého věku – sedmi set sedmdesáti sedmi let. Takže když se to všechno sečte, v sedmi generacích každá linie – linie Adama I a Adama II – dospěje ke svému vrcholu. Ale zatímco první Lemech porodí Tuval Kayina, syna, který se stane partnerem při ničení života, druhý Lemech porodí syna, který umožní zachování života. Dítětem Lemecha II. je muž jménem Noe.
Zatímco tři synové Lemecha I. zahynou při potopě, dítě Lemecha II. postaví archu. A přestože děti Lemecha I. v oné potopě zahynou, odkaz Lemecha I. není zcela vymazán. Jedno z jeho dětí podle mudrců přežije. Podle midraše se Na’ama – sestra Tuval-Kajina – stane Noemovou ženou.
Dcera Lemecha I. tedy přežije díky tomu, že se provdá za syna Lemecha II. V tomto svazku se kruh lidstva uzavírá. Kainova linie odsouzená k záhubě se spojí s jiskrou života ze Šéta – muže, který byl podle Evy náhradou za Ábela. Konečně se dědictví Kaina a „náhradního Ábela“ spojilo, když se otec z jedné linie a matka z druhé spojili a stvořili Noema.
Když se ohlédneme za Kainem a jeho dědictvím, je snadné ho přehlížet; mít pocit, že lidstvu je lépe, když se nemusí zabývat špatností, kterou projevuje. Ale Abel – nebo jeho náhrada – zjevně není dostatečným základem, na němž by bylo možné vybudovat Nový svět. Kain je přes všechno nebezpečí, které přináší, nezbytným partnerem. Lidstvo nějakým způsobem potřebuje energie Kaina i Ábela – půdu spojenou s nicotou; vlastnictví spojené s dechem -, aby mohlo jít dál, aby mohlo budovat samo sebe na věčné časy. A tak se stává, že – v osobě Noeho a Naamy – pod záchrannou střechou archy roztříštěné lidstvo konečně získává zdání jednoty, právě když se na obzoru stahují bouřková mračna apokalypsy.
(1) V hebrejštině je „metavel“ neboli „ten, kdo zdokonaluje“ slovesný tvar slova „Tuval“
(2)Prostřední bratr Yuval zdánlivě nemá obdobu v sáze o Kainovi a Ábelovi, v níž byli bratři pouze dva. Můžeme však spekulovat, že jeho jméno – Yuval – je zřejmě křížením jmen Tuval-Kayin a Yaval. Jeho řemeslo – výroba hudebních nástrojů – by totiž mohlo být vnímáno jako kříženec mezi pastýřskou profesí a technologickými novinkami v oblasti metalurgie a výroby praktických nástrojů.
(3)Raši si při rozpracování tohoto bodu všímá gramatické zvláštnosti v daném verši a naznačuje, že větu „kdo zabije Kaina / sedmkrát bude pomstěn“ bychom ve skutečnosti měli číst jako dvě zcela samostatné věty, z nichž jedna se vztahuje k pomstě Kaina – druhá k pomstě Ábela. Nejprve Bůh uvádí „kdo zabije Kaina…“ a zbytek myšlenky zůstává nevyřčen, což naznačuje nevyslovenou hrozbu: „Kdo zabije Kaina… no, o tom, co se s ním stane, ani nebudeme mluvit.“ Bůh se tedy domnívá, že se jedná o výhrůžku. Pokud jde o zbytek věty: „sedmkrát bude pomstěn“, Raši naznačuje, že se jedná o způsob, jakým bude pomstěn Abelův vrah. To znamená, že verš nám říká, že Kain nakonec bude muset zaplatit svým životem za zabití Ábela – ale že má sedminásobnou odkladnou lhůtu, než pomsta vykoná své ošklivé dílo.