Dvacetiletý dvojnásobný olympijský vítěz Sergej Grinkov zemřel 20. listopadu 1995 v Lake Placid ve státě New York na infarkt, když se svou manželkou a partnerkou Jekatěrinou „Káťou“ Gordejevovou trénoval na zahájení turné Stars on Ice, které se konalo za pět dní.
Uplynulo pětadvacet let a pro Grinkovy kolegy a přátele je stále bolestné mluvit o jeho smrti.
„Je to těžké a člověk si to nechce znovu připustit,“ řekl Byron Allen, producent Stars on Ice (SOI). „Ale musí se o tom mluvit, protože byl tak důležitý. Před pěti lety jsme na Facebooku zveřejnili (poctu), která je nejsledovanějším příspěvkem SOI na sociálních sítích vůbec, protože fanoušci Káťu a Sergeje milovali.“
„Zdá se to jako včera a vypadá to jako před 100 lety,“ řekl Scott Hamilton, olympijský vítěz z roku 1984. „Životy se tolik změnily… Už tehdy jsem říkal, že je to něco, s čím se asi nikdy nesmířím a s čím se nikdy nevyrovnám. To platí dodnes.“
Paul Wylie, stříbrný olympijský medailista z roku 1992, vzpomíná, jaký dopad měl Grinkovův odchod na jeho vlastní život.
„Byl jsem tak trochu rozpolcený přízrakem smrti, možností smrti v této fázi vašeho života,“ řekl. „Donutilo mě to maximalizovat všechno. V té době jsem přemýšlel, zda pokračovat v profesionálním bruslení, nebo se vrátit na vysokou školu.“
Wylie ještě několik let vystupoval, než se zapsal na Harvard Business School a v roce 2000 získal titul MBA.
„A nikdy jsem toho rozhodnutí nelitoval,“ řekl. „Vzpomínám si, že jsem si říkal: ‚ je to pro tebe povolání, v této chvíli tvého života‘. … Svým způsobem mě k tomu přivedl Sergej.“
Gordejevová a Grinkov, kteří reprezentovali Sovětský svaz, mají za sebou slavnou soutěžní historii, získali čtyři tituly mistrů světa (1986, 1987, 1989, 1990) a olympijské zlato z roku 1988, než se koncem roku 1990 stali profesionály. V sezóně 1993-1994 dvojice znovu získala olympijskou způsobilost a získala druhý olympijský titul, tentokrát závodila za Rusko.
V profesionální sféře se prosadili v době, kdy se profesionální soutěže vysílaly v zimě několikrát měsíčně a turné Stars on Ice se protáhlo na tři až čtyři měsíce a přes 60 amerických měst.
„Bylo to víc než jen to, že se lidé přišli podívat na skvělé bruslení; přišli, aby se stali členy naší rodiny,“ vzpomíná Hamilton trochu teskně. „Získalo to větší identitu, nejen jako zábavní subjekt, ale jako lidská záležitost. Stalo se z toho něco pozoruhodného, lidé nás přišli podpořit, truchlit s námi, oslavovat s námi život.“
Pro Hamiltona, který v roce 1986 spoluzaložil Stars on Ice s IMG, byli Gordějevová a Grinkov zjevením: sportovci vychovaní a trénovaní v Sovětském svazu, kteří nadchli americké publikum svými vynikajícími bruslařskými dovednostmi a samozřejmě i příběhem své lásky.
„Když nastoupili do SOI, byli tak mladí a tak dychtiví vybudovat si kariéru a prostě udělat všechno, co jsme po nich chtěli,“ řekl. „Jako profesionálové se stávali lepšími a lepšími a to, že měli na vývěsním štítě více olympijských referencí, udělalo v turné velký rozdíl.“
„Byla to kvalita, kterou přinesli,“ dodal Hamilton. „Byly olympijskými vítězkami a Katia byla něco jako Naďa z her 1988. Byla tak mladá (16) a krásná, nebo spíš rozkošná než krásná. Zaujala spoustu lidí. V té době byla opravdu fascinující, Sovětský svaz byl pro spoustu lidí záhadou.“
Na otázku, čím byl tento pár tak výjimečný, kolegové uvedli nejen jejich osobní příběh – začali spolu bruslit jako mladí, v roce 1991 se vzali a v roce 1992 se jim narodila dcera Daria -, ale i jejich nedostižné bruslařské schopnosti.
„Sergej měl vzhled, linii, kvalitu a měl skvělé nohy ve zvedačkách,“ řekl Hamilton. „Byl to velmi silný a urostlý muž (asi 180 cm a 175 kg), ale bruslil s takovou lehkostí. Nezdálo se, že by nad ledem dělal nějaký hluk. S Katiou se vždycky jakoby vznášeli nad ledem a tak nějak se vzájemně proplétali. V jejich bruslení nebyla žádná tíha, bylo to krásné a lehké.“
Elena Bechkeová, stříbrná olympijská medailistka z roku 1992 s Denisem Petrovem, vyrostla v Sovětském svazu a proti Gordejevové a Grinkovovi soutěžila, když bruslila s dřívějším partnerem. S Petrovem dlouhá léta vystupovali se skupinou Stars on Ice a byli přítomni v Lake Placid, když Grinkov zemřel.
Bechkeová, která nyní působí jako trenérka v Raleighu v Severní Karolíně, nešetří slovy o tom, jak se jejich pár srovnává se současnými páry.
„Nikdo není tak dobrý jako oni,“ řekla. „Jejich bruslení bylo jednoduché a srozumitelné, čisté a dokonalé. Člověk tam nemusel sedět a lámat si hlavu a přemýšlet: „O co se to snaží?“ Bylo to jako černé na bílém – „Jsme tady, jsme čistí a krásní“. V dnešní době se každý snaží všechny překonat – ‚Jé, já udělám tenhle zvedák vzhůru nohama, jednu nohu v téhle poloze, nebo to či ono‘. Některé z nich ani nevypadají hezky, je to jen honba za body.“
Bechkeová věří, že velikost Gordejevové a Grinkova má kořeny v baletním tréninku u učitelů z moskevského Velkého baletu a také v silných základních bruslařských dovednostech – atributech, které se snaží vštípit svým vlastním studentům prostřednictvím svých lekcí pohybů v terénu.
„V dnešní době někteří lidé umí dělat triky, ale neumí bruslit,“ říká Bechkeová. „To je něco, co se dá do jisté míry naučit, ale pokud neumíte přirozeně bruslit, vyžaduje to hodně práce, abyste se rozvíjeli. Když se podíváte na YouTube, jak (Gordeeva a Grinkov) bruslí, tak oni ani nebruslili. Létaly, byly jako pírka. V tom byli výjimeční.“
Marina Zoujevová, dlouholetá trenérka a choreografka dvojice, opakuje Hamiltonova a Bechkeho slova:
„Byli velmi lehcí, jako (trojnásobný mistr světa) Patrick Chan,“ řekla. „V tom je ten rozdíl. (Chan) bruslí jako pírko, plyne po ledě. Je to stejný talent, jaký měli Káťa a Sergej. Měli přirozený rytmus, proto byly jejich párové prvky dokonalé. Měli přirozenou harmonii… Viděl jsem to a zdůraznil jsem to v choreografii, kterou jsem pro ně dělal: lehkost, spojení, to, jak se na sebe dívali, linie těla.“
Po Grinkově smrti uctili jeho kolegové ze Stars on Ice a IMG bruslaře speciální show „Celebration of a Life“ v Hartfordu ve státě Connecticut, která se konala 2. února.
„Vzpomínám si, že v den, kdy Sergej zemřel, jsme šli do malé hospůdky The Cottage u jezera a všichni jsme tam strávili zbytek noci,“ řekl Wylie. „Byla to špatná doba. Nejsmutnější bylo myslet na Káťu a na to, jaký bude její a Dariin život bez Sergeje. Ten večer jsme se rozhodli, že uspořádáme představení.“
„Byla to benefice pro Darju a její vzdělání,“ řekl Allen. „A nakonec to byl neuvěřitelný večer. Vysílala to televize CBS. Vystoupili i další krasobruslaři, kteří nebyli v SOI, a byla to neuvěřitelná show.“
„Oslava života“ znamenala Gordejevové debut jako krasobruslařky ve dvouhře, a to v programech v choreografii Zouevy na Čajkovského „Serenádu pro smyčce“ a Mahlerovo „Adagietto“. Když Grinkov zemřel, bylo jí pouhých 24 let, v roce 1996 napsala bestseller (spolu s E. M. Swiftovou) o svém životě s prvním manželem „Můj Sergej“ a po desetiletí se těšila úspěšné kariéře. V roce 1995 však byla její profesní budoucnost i výdělečná síla nejistá.
„Katiin život byl tehdy boj,“ řekla Zoueva. „Léta po (Sergejově smrti) jsem s ní pracovala na jejích singlech a viděla jsem, jak se pere se životem. Byla to bojovnice.“
Grinkovovi kolegové dodnes často vzpomínají na čas, který prožili s mužem, jehož Hamilton nazval „něžným obrem“, a připomínají si jeho pomíjivý život a kouzlo, které Gordejevová a Grinkov utkali na ledě i mimo něj.
„Byl velmi skromný, tvrdě pracoval, chápal vtip, na tváři měl vždy úsměv,“ řekl Hamilton. „On a Katia byli na krásném místě. Během toho zkouškového období (v Lake Placid) se bavili, tak trochu spolu soutěžili na skocích. Bylo milé vidět, jak jejich vztah skutečně rozkvetl. Daria byla tříletá, zábavná, krásná. Život byl plný.“
„Celá Káťa a Sergej byl příběh lásky,“ řekla Zoueva. „Začali (spolu) bruslit, když jim bylo asi 11 a 14 let. Nejdřív byli velmi přátelští jako bratr a sestra, pak se do sebe zamilovali, pak se vzali a měli dítě. Vždycky to bylo o jejich lásce… Sergej byl velmi, velmi šťastný. Pořád se smál, měl spoustu přátel, rád bruslil, rád vystupoval, miloval Káťu a miloval svou dceru. Bylo v tom hodně lásky.“
Wylie na svého zesnulého přítele myslí každý den. Nyní je sportovním ředitelem Úřadu pro rozvoj olympijského regionu (ORDA) v Lake Placid a často navštěvuje arénu, kde Gordejevová a Grinkov naposledy sdíleli led.
„Na zdi pár kroků od mé kanceláře visí pamětní deska s několika fotografiemi Káti a Sergeje, což mi Sergeje denně připomíná,“ řekl Wylie. „Kdykoli jdu na kluziště v USA, kde Sergej zemřel, jdu k modré čáře napravo od vchodu a myslím na ten okamžik. A kdykoli stojím v místě, kde se zapíná Zamboni, vzpomenu si, jak Elena Bechkeová přiběhla a řekla: ‚Panebože, Sergej spadl‘. Byl to jeden z těch okamžiků, kdy se vám prostě změní život.“