Poškození funkce levé komory je hlavním prediktorem mortality po akutním infarktu myokardu, ale není známo, zda ji nejlépe popisuje ejekční frakce nebo koncově-systolický či koncově-diastolický objem. Měřili jsme objemy, ejekční frakce a závažnost koronárních arteriálních okluzí a stenóz u 605 mužů mladších 60 let 1 až 2 měsíce po prvním (n = 443) nebo opakovaném (n = 162) infarktu myokardu a sledovali tyto pacienty v průměru 78 měsíců u přeživších (rozmezí 15 až 165 měsíců). Došlo ke 101 srdečním úmrtím, z nichž 71 (70 %) bylo náhlých (okamžitých nebo nalezených mrtvých). Multivariační analýza s log rank testem a Coxovým modelem proporcionálních rizik ukázala, že end-systolický objem (chi 2 = 82,9) měl větší prediktivní hodnotu pro přežití než end-diastolický objem (chi 2 = 59,0) nebo ejekční frakce (chi 2 = 46,6), zatímco postupná analýza ukázala, že po dosazení vztahu mezi přežitím a end-systolickým objemem nebyl v end-diastolickém objemu ani v ejekční frakci žádný další významný prediktivní údaj. Závažnost koronárních okluzí a stenóz vykazovala dodatečnou predikci pouze hraniční významnosti (p = .04 v jedné analýze), ale pokračující kouření cigaret zůstalo nezávislým rizikovým faktorem i po krokové analýze. U podskupiny pacientů (n = 200), kteří se zúčastnili randomizované studie koronární chirurgie po zotavení z infarktu, nevykazoval chirurgický „záměr léčit“ žádnou prediktivní hodnotu (ABSTRACT TRUNCATED AT 250 WORDS)
.