V jedné známé epizodě seriálu Západní křídlo je z prezidentova projevu o stavu Unie vystřižena věta o astronomickém úsilí „vyléčit rakovinu“. Ve skutečném životě však někdo napsal projev, který fiktivní prezident Josiah Bartlet nikdy nestihl pronést.
Dvanáctého ledna prezident Barack Obama ve své poslední zprávě o stavu unie předložil ambiciózní plán na „vyléčení rakoviny“. Nepředložil konkrétní časový plán tohoto úsilí ani ukazatele, které by měřily úspěch, ale řekl, že pověřuje viceprezidenta Joea Bidena „řízením mise“. A Bílý dům již zveřejnil informace o několika schůzkách, které Biden v nadcházejícím měsíci uspořádá, aby tuto iniciativu uvedl do pohybu.
Je však takový cíl v blízké budoucnosti skutečně dosažitelný? Pacienti i lékaři příliš dobře vědí, že rakovina není jedna nemoc a že na tuto složitou skupinu onemocnění neexistuje jediný lék. Biden sice pomohl v posledním návrhu zákona o vládních výdajích zajistit finanční injekci ve výši 264 milionů dolarů, která podpoří činnost Národního onkologického ústavu, ale překážky bránící účinnému útoku na rakovinu nejsou jen finanční. James Allison, přednosta oddělení imunologie na M. D. Andersonově onkologickém centru Texaské univerzity v Houstonu, říká: „K vyléčení je ještě daleko,“ ale vyhlídky u některých specifických druhů rakoviny vypadají jasně. Allisona včerejší oznámení podle jeho slov přinejmenším nepřekvapilo, protože sám viceprezident jemu a dalším vědcům během posledních dvou měsíců volal a hovořil s nimi o výzkumu rakoviny. A nyní, na rozdíl od doby ještě před pěti lety, je desetiletá remise u rakoviny, jako je melanom, která byla zdánlivě neporazitelná, reálná.
Tyto úspěchy jsou z velké části zásluhou historických průlomů v posledních několika letech s plejádou metod, které využívají vlastní imunitní systém pacientů, souhrnně známých jako imunoterapie. Stále však přetrvávají velké překážky, pokud jde o to, aby imunoterapie fungovala u mnoha různých typů nádorů. Ačkoli některé druhy rakoviny – zejména ty, které jsou plné mutací, jako je rakovina plic nebo melanom – vytvářejí na povrchu buněk hmatatelnější cíle, které může imunitní systém rozpoznat a napadnout, jiné zhoubné nádory, jako je rakovina prostaty a slinivky břišní, se ukázaly jako neústupnější. Jak na začátku tohoto roku uvedl časopis Scientific American, více než polovina současných klinických studií rakoviny zahrnuje nějakou formu imunoterapie, ale onkologové jsou často teprve v počátečních fázích pochopení, jak takovou léčbu využít ve větším měřítku. Dokonce i u nádorů, které jsou v reakci na imunoterapii dále, „nevím, zda určitou část těchto druhů nádorů někdy vyléčíme,“ říká Allisonová.
Monica Bertagnolliová, primářka oddělení chirurgické onkologie v Brigham and Women’s Hospital a předsedkyně Aliance pro klinické studie v onkologii, celonárodního sdružení pro testování nových terapií, říká, že byla nadšená, že prezident ve svém projevu vůbec použil slovo „lék“. „Nemyslím si, že by někdo z nás byl naivní a myslel si, že máme pod palcem nějakou kouzelnou kulku, která se zázračně promění v lék, ale právě k tomu musíme směřovat – k léčení,“ říká. „Proto si myslím, že bylo perfektní použít tuto terminologii.“ Stejně jako Allison se i Bertagnolli domnívá, že vyléčení bude obtížné dosáhnout, a klade si otázku, zda to bude u některých druhů rakoviny možné. Říká však, že další nejlepší věcí je „zajistit, aby to nemělo negativní dopad na život pacienta“, a stanovení tohoto ambiciózního cíle může pomoci poskytnout impuls k dosažení tohoto cíle i dalších cílů.
Přesto i shoda na definici „vyléčení“ zůstává kontroverzní. O rakovině se často hovoří spíše v termínech let v remisi než vyléčení, protože stále existuje plíživá obava, že se rakovina jednoho dne znovu objeví. Ale zatímco někteří chirurgové „staré školy“ by na CT (počítačová tomografie) viděli potenciálně podezřelou tmavou jizvu a řekli by, že nelze říci, že rakovina je „vyléčená“, Allison tvrdí, že pokud neexistuje žádný skutečný důkaz, že člověk má stále rakovinu a je již 10 let v remisi, „pro všechny záměry a účely je vyléčen.“
Nedávné úspěchy kliniků v boji proti rakovině nejsou způsobeny pouze imunoterapií. Nedávná výroční zpráva Americké onkologické společnosti o rakovině uvádí, že v letech 1991-2012 se podařilo zabránit více než 1,7 milionu úmrtí na rakovinu, a to především díky lepším preventivním opatřením, jako je odvykání kouření a screening rakoviny prsu a tlustého střeva.
Navzdory pokroku v boji proti rakovině je však tato nemoc v USA po srdečních onemocněních stále zabijákem číslo dvě. Přestože s rakovinou žije více lidí nebo žije déle než v minulých letech, stále to neznamená skutečné vyléčení rakoviny. Rakovina jistě zůstane součástí lidského života, ale otázkou je, jak ji nejlépe zkrotit, když se objeví. Jednou z největších výzev, která zůstává, je zajistit, aby terapie u pacientů fungovaly i v dlouhodobém horizontu, a přesně určit, zda to znamená, že by se léčba rakoviny měla u určitých pacientů podávat v kombinaci nebo nasazovat v určitém pořadí. „Bohužel vidíme, že někteří pacienti na tyto úžasně nové terapie nereagují a u některých pacientů, kteří zpočátku reagují, se nakonec vyvine rezistence na tyto terapie, a tak se nádor vrátí,“ říká Bertagnolli. „To samozřejmě stojí v cestě vyléčení rakoviny, protože chceme léčbu, na kterou si pacient nikdy nevyvine rezistenci.“
Jisté je, že boj proti rakovině je dlouhý a prezidentovi zbývá ve funkci pouhý rok. V 70. letech minulého století vyzval prezident Richard Nixon k „válce proti rakovině“. Toto úsilí spolu s jeho kampaní pro styk s veřejností podnítilo nerealistická očekávání, že rakovina bude rychle vymýcena. Co je tedy v tomto případě jinak? Za prvé, základní úroveň znalostí o rakovině a jejích příčinách – a cílech boje proti nim – je zásadně odlišná. „Doufám, že si lidé nemyslí, že lék je hned za rohem, ale myslím, že je důvod k optimismu,“ říká Allison. „Abychom použili texaský termín, konečně máme nakoupeno.“