V létě roku 1819 píše Thomas Jefferson soudci Spenceru Roaneovi a vzpomíná na bouřlivé události, které předcházely jeho zvolení prezidentem o téměř dvě desetiletí dříve. „Revoluce z roku 1800 … byla stejně skutečnou revolucí v principech naší vlády, jako byla revoluce z roku 76. ve své formě; nebyla vskutku provedena mečem jako ona, ale rozumným a mírumilovným nástrojem reformy, volbou lidu. „1 V roce 1819 nabylo Jeffersonovo vítězství nad federalistickými soupeři mýtických rozměrů. S drtivou podporou občanů Jefferson a jeho stoupenci překonali politiku frakcí a intrik, odvrátili příliv kontrarevoluce a navrátili zemi k jejímu skutečnému republikánskému směřování. Po svém zvolení přisuzoval Jefferson svému triumfu atmosféru nevyhnutelnosti. „Bouře, kterou jsme prošli, byla vskutku ohromná,“ napsal v březnu 1801, „tvrdé stránky naší Argosie byly důkladně vyzkoušeny. „2 Ale vyhlídky se v temných dnech nástupu federalistů, které Jefferson nazval „vládou čarodějnic“, nezdály tak jasné a konečný výsledek tak jistý.3 V 90. letech 17. století byla politická struktura země natolik rozervána „zhoubnými účinky stranického ducha“ a její vůdci natolik polarizováni ve svých názorech, že se zdálo sotva možné, aby se mladá republika vyhnula rozkolu a občanské válce.4
Podcast: Historik Edward Larson se s vámi podělí o příběh této bezprecedentní kampaně, o překvapivé výsledky, které náš mladý národ téměř rozdělily, a o zákulisní manévry, které nakonec vedly k prvnímu mírovému předání moci v americké historii. Vydáno dne 4. listopadu 2020
Po nástupu do funkce ministra zahraničí ve vládě George Washingtona v roce 1790 Jefferson vzpomínal na svůj „údiv a roztrpčení“ nad tím, že se většina politických rozhovorů u stolu ve vládních kruzích točí kolem „upřednostňování královské, nikoli republikánské vlády“.5 Jeho postřeh udával tón jeho odporu k federalistické politice po celé desetiletí. Jeffersonův republikanismus byl založen na důrazném odmítání monarchické a aristokratické vlády na jedné straně a na neotřesitelné víře v nadřazenost práv jednotlivce a suverenitu států zaručenou ústavou na straně druhé.
To, co viděl odehrávat se v 90. letech 17. století, nejprve pod Washingtonem a poté pod Johnem Adamsem, nebylo podle jeho názoru nic menšího než rozvrat ústavy a nakonec zkáza revolučního uspořádání národa z roku 1776. Plány Alexandra Hamiltona na převzetí vládních dluhů a zřízení národní banky hrozily vytvořením nového druhu peněžní aristokracie a podkopáním ústavní rovnováhy mezi státy a ústřední vládou tím, že by jí umožnily převzít pravomoci, které jí nebyly státy svěřeny.
Následují ještě horší věci. Neslavné podmínky, které si Britové vymohli ve smlouvě z roku 1795 sjednané Johnem Jayem, se zdály potvrzovat probritské sklony vlády. „Místo oné ušlechtilé lásky ke svobodě a republikánské vládě, která nás vítězně provedla válkou,“ napsal Jefferson Philipu Mazzeiovi v dubnu 1796, „vznikla anglikánská, monarchistická a aristokratická strana, jejímž zapřísáhlým cílem je přetáhnout na nás podstatu, stejně jako již přetáhli formy britské vlády.“[113 S odkazem na Washingtona a další revoluční hrdiny pokračoval: „Dostali byste horečku, kdybych vám měl vyjmenovat odpadlíky, kteří přešli k těmto herezím. „6
Jakákoli naděje, že zvolení Johna Adamse prezidentem v roce 1796 přinese smíření mezi oběma znepřátelenými stranami a ukončí intenzivní frakcionářství, které se objevilo v Kongresu i v zemi, se brzy zhroutila. Zdálo se, že rostoucí napětí ve vztazích s Francií přivádí národ na cestu k válce s její sesterskou republikou, možná i ve spojenectví s Británií. Pro republikány zákony o naturalizaci, cizincích a pobuřování z roku 1798 odhalily represivní charakter administrativy a její pohrdání revolučními principy, které vytvořily národ. Počátkem roku 1799 byly obě strany, republikánská i federalistická, přesvědčeny o odhodlání té druhé rozvrátit vládu a svrhnout ústavu. Hamilton tvrdil, že pokus „Virginie & Kentucka sjednotit zákonodárné sbory států v přímém odporu proti některým zákonům Unie nelze považovat za nic jiného než za pokus o změnu vlády“, a varoval, že stoupenci federální vlády by měli být připraveni v případě potřeby „učinit z její existence otázku síly“.7 William Cobbett, arcifederalista píšící pod pseudonymem Peter Porcupine, předpovídal děsivé důsledky, pokud vláda nezaujme pevný postoj: „Nyní se krize blíží. Opuštěná frakce oddaná Francii se již dlouho spikla a její spiknutí se konečně blíží výbuchu. Nepochybuji ani v nejmenším, že jen v Pensylvánii mají padesát tisíc mužů vybavených zbraněmi. Nebudou-li přijata rázná opatření, nebude-li neprodleně shromážděna prozatímní armáda, není občanská válka nebo vzdání se nezávislosti vzdáleno více než dvanáct měsíců. „8
Republikáni však neměli v úmyslu chopit se meče. Místo toho se Jefferson, stejně jako o čtvrt století dříve, chopil pera v přesvědčení, že pokud bude lid informován o ohrožení svých svobod, při nejbližší možné příležitosti odstaví vládu ústavními prostředky. Po zbytek roku a v roce 1800 vedli republikáni intenzivní kampaň proti federalistické politice v tisku, na veřejných shromážděních a prostřednictvím organizování demokratických společností a klubů po celé zemi.
Prezidentská kampaň v roce 1800, která postavila Jeffersona a Aarona Burra proti Johnu Adamsovi a Charlesi Cotesworthu Pinckneymu, byla v tisku i na kazatelnách ostře napadána, ale když se dostavily konečné výsledky, bylo jasné, že republikáni smetli federalistickou opozici. V okamžiku triumfu se však objevila nová krize. Jefferson a Burr měli shodně po 73 hlasech volitelů, a proto byla zasedající Sněmovna reprezentantů, v níž stále dominovali federalisté, vyzvána, aby patovou situaci překonala. Příležitost, kdy poražení federalisté mohli hlasováním pro Burra zabránit Jeffersonovi v získání prezidentského úřadu nebo si alespoň vymoci ústupky od republikánů výměnou za hlasování pro Jeffersona, byla příliš těžká na to, aby jí odolali. Počátkem nového roku se začaly šířit zvěsti, že Burr bude zvolen, nebo že federalisté mají v úmyslu uvést „věci do zmatku tím, že volbu úplně zmaří a učiní prezidenta … zákonem Kongresu“.9
Uprostřed obnovených obav z občanské války se Sněmovna sešla 9. února 1801. Po několika dnech hlasování však výsledek stále nebyl rozhodnut. Venku v ulicích Washingtonu se podle odhadu očitého svědka shromáždilo více než sto tisíc lidí, kteří byli stále netrpělivější z neústupnosti federalistů. Nakonec se 17. února při šestatřicátém hlasování opozice zlomila a Jefferson byl zvolen, čímž skončil „neplodný zápas“, který „rozbouřil veřejnou mysl“ a málem uvrhl národ do konfliktu. Jeffersonovo zvolení bylo jedním z jeho největších politických vítězství a potvrdilo jeho víru, že „suverénní lid“ odrazí útoky na své svobody a trvalé republikánské zásady z roku 1776. „s bouře nyní utichá & horison se uklidňuje …,“ napsal svému politickému spojenci, „už nemůžeme říkat, že není nic nového pod sluncem. celá tato kapitola lidských dějin je totiž nová. velký rozsah naší republiky je nový. … mohutná vlna veřejného mínění, která se přes ni převalila, je nová. … řád & zdravého rozumu, který se projevil v tomto zotavení z bludu a v osudové krizi, jež nedávno vznikla, skutečně svědčí o síle charakteru našeho národa, která je dobrou předzvěstí pro trvání naší republiky. „10 Zotavení a smíření bylo ústředním tématem jeho inauguračního projevu 4. března 1801: „Spojme se tedy, spoluobčané, jedním srdcem a jednou myslí, obnovme ve společenském styku onu harmonii a náklonnost, bez nichž je svoboda, a dokonce i samotný život, jen chmurnou věcí. … Různými jmény jsme nazvali bratry stejného principu. Všichni jsme republikáni: všichni jsme federalisté.“ Horečka propukla. Frakce a strany byly za nimi. Pro Jeffersona triumf republikánů sjednotil lid za „nejsilnější vládou na světě“ a navrátil národu jeho historické poslání zářného příkladu pro ostatní země o blahodárnosti svobody, „nejlepší naděje světa“.11
– James Horn, 2000. Původně publikováno jako „Thomas Jefferson and the Election of 1800“, Monticello Newsletter 11, č. 1 (2000).
Další zdroje
- Dunn, Susan. Jeffersonova druhá revoluce: The Election Crisis of 1800 and the Triumph of Republicanism (Volební krize roku 1800 a triumf republikánství). Boston: Houghton Mifflin, 2004.
- Horn, James P.P., Jan Lewis a Peter S. Onuf, eds. The Revolution of 1800: The Revolution of 1800: S.: Democracy, Race, and the New Republic (Demokracie, rasa a nová republika). Charlottesville: University of Virginia Press, 2002.
- Larson, Edward J. A Magnificent Catastrophe: The Tumultuous Election of 1800, America’s First Presidential Campaign [Bouřlivé volby v roce 1800, první americká prezidentská kampaň]. New York: Free Press, 2007.
- Knihovna Kongresu. Prezidentské volby v roce 1800: A Resource Guide (Průvodce zdroji).
- Další zdroje k volbám v roce 1800 hledejte na portálu Thomase Jeffersona.
- 1. Volby v roce 1800. Jefferson Roaneovi, 6. září 1819, Sol Feinstone Collection, David Library of the American Revolution. Přepis je k dispozici na webu Founders Online.
- 2. Jeffersonův deník. Jefferson Johnu Dickinsonovi, 6. března 1801, in PTJ, 33:196. Přepis dostupný na Founders Online.
- 3. Jefferson Johnu Taylorovi, 4. června 1798, in PTJ, 30:389. Přepis dostupný na Founders Online.
- 4. Před odchodem z prezidentského úřadu varoval George Washington národ před „zhoubným … duchem stranictví“. Projev na rozloučenou, Claypoole’s American Daily Advertiser, 19. září 1796. Přepis je k dispozici na webu Founders Online.
- 5. V roce 1917 se v souvislosti s prezidentskou volbou v USA uskutečnil tzv. Vysvětlivky ke třem svazkům vázaným v mramorovaném papíře (tzv. „Anas“), 4. února 1818, in PTJ:RS, 12:421. Přepis je k dispozici na webu Founders Online.
- 6. Vydání knihy, která byla vydána v roce 1818. Jefferson Mazzeiovi, 24. dubna 1796, in PTJ, 29:82. Přepis dostupný na Founders Online.
- 7. Hamilton Jonathanu Daytonovi, , in The Papers of Alexander Hamilton, ed. Harold C. Syrett (New York: Columbia University Press, 1976), 23:600-01. Přepis je k dispozici na Founders Online.
- 8. Hamiltonův deník. William Cobbett, Beauties of Cobbett (Being extracts from the 12 vols. of the Porcupine, the earliest works of the late Mr. Cobbett, M.P., including a period of seventeen years, from 1783-1800) (London: Cobbett’s Register Office, 1836), 381.
- 9. Stevens T. Mason Johnu Breckinridgovi, 15. ledna 1801, Papers of Breckinridge Family, 18, 3156, Library of Congress, citováno v Noble E. Cunningham, Jr, The Jeffersonian Republicans: The Formation of Party Organization, 1789-1801 (Chapel Hill: University of North Carolina Press, 1957), 242.
- 10. Jefferson Josephovi Priestleymu, 21. března 1801, in: PTJ, 33:394. Přepis je k dispozici na stránkách Founders Online.
- 11. Priestney, Jefferson a spol. První inaugurační projev, 4. března 1801, in PTJ, 33:149. Přepis je k dispozici na Founders Online.