Když světem zazněla zpráva, že byl objeven svatý kříž, a každý se ptal na podrobnosti, podle práce každého jednotlivce vyvstaly mimo jiné tyto otázky:
Z jakého dřeva byl vyroben?
Kde rostl?
V které lokalitě vypučela ona rostlina, která se po dozrání měla stát nástrojem mučení a surovým smrtelným ložem Božího Syna, Syna člověka, a prostředkem spásy světa?
Prokletý strom!“
Požehnaný strom!“
Nejenže byly tyto otázky položeny, ale každá z nich byla zodpovězena! Za tím účelem vzniklo mnoho tradic, na které se před velkým objevem svaté Heleny ani nepomyslelo.
Set bere větev ze stromu poznání
Široce rozšířená legenda o původu dřeva, která se částečně vyskytuje v apokryfním Nikodémově evangeliu (ne později než ve třetím století) a ve Zlaté legendě, se týká této věci: Když Adam onemocněl, poslal svého syna Seta k branám rajské zahrady, aby prosil Boha o několik kapek oleje milosti vydestilovaného ze Stromu života, kterým by mu pomazal hlavu. Set snadno našel cestu k cíli, protože od vyhnání Adama a Evy přes jejich stopy nerostla tráva. Zatímco se Set modlil u brány, zjevil se mu svatý Michael a řekl: „Jsem k tobě poslán od Pána, jsem ustanoven, abych předsedal lidským tělům. Říkám ti, Sete, nemodli se k Bohu v slzách a nepros ho o olej milosti, kterým bys pomazal svého otce Adama pro bolest hlavy, protože ho nemůžeš žádným způsobem získat až do posledního dne a času, totiž dokud neuplyne pět tisíc a pět set let.“
Michael mu však dal větev tohoto stromu, kterou po Adamově smrti Set zasadil na jeho hrob. V následujících letech strom vzkvétal a dosáhl vysokého věku. Když Balkis, habešská královna, přišla k Šalamounovi, uctila tento strom, „neboť,“ řekla, „na něm měl být pověšen Spasitel světa a od té doby mělo zaniknout židovské království“. Když to Šalomoun uslyšel, přikázal, aby byl strom pokácen a pohřben na určitém místě v Jeruzalémě, kde byla vykopána tůň Betzata, a anděl strážný tajemného stromu v určitých obdobích zneklidňoval vody tůně a ti, kdo se do ní ponořili jako první, byli uzdraveni ze svých neduhů (viz Jan 5,1-9).
Když se přiblížil čas Spasitelova umučení, vyplavalo dřevo na hladinu tůně a z tohoto dřeva byla zhotovena svislá část kříže. Příčné břevno bylo vyrobeno z cypřiše, díl, o který se opíraly nohy, byl z palmy a nápis byl napsán na kousku olivy.
Sázení semen pro dřevo kříže
Jiná běžná podoba téže legendy uvádí, že archanděl Michael, který Setovi odepřel olej milosti, dal Setovi tři semena ze stromu poznání, aby je vložil pod jazyk Adama, až bude pohřben, a slíbil mu, že z těchto semen vyroste strom, který ponese ovoce, díky němuž bude Adam spasen a znovu ožije. Ze tří semen vzešla trojice stromů ze tří různých dřevin, cedru, cypřiše a borovice, i když spojených v jeden kmen. Z tohoto stromu Mojžíš uřízl svou hůl. David jej přesadil na okraj tůně poblíž Jeruzaléma a pod jeho větvemi skládal své žalmy.
Solomoun jej nechal uříznout, aby tvořil sloup v jeho chrámu, ale protože byl příliš krátký, byl odmítnut a hozen přes potok, aby sloužil jako most. Královna ze Sáby při Šalomounově návštěvě odmítla po tomto stromě přejít a prohlásila, že to jednoho dne způsobí zkázu Hebrejců. Král nařídil, aby byl odstraněn a pohřben. To se stalo poblíž tůně Bethesda, při čemž se ctnosti dřeva okamžitě přenesly do vody. Po Kristově odsouzení bylo nalezeno plovoucí na hladině tůně a Židé je považovali za hlavní trám kříže.
Teorie o dřevě kříže
Převládala představa, že kříž byl vytvořen ze tří nebo více dřev; buď že jednotlivé části byly vytvořeny, každá z jednoho ze tří v této trojici vyrůstajícího z jednoho kořene, nebo, což je představa, která nebyla důsledně dodržována, že tři dřeva byla sloučena a vytvořila jeden kmen, z něhož byl vytvořen vzpřímený trám, který tak obsahoval v jednom trámu vlastnosti tří rostlin. A opět, tento zvláštní porost vznikl ze tří semen obsahujících tři vlastnosti, ačkoli šlo o plody jednoho a téhož stromu.
Je zajímavé sledovat, jak tytéž tradice přetrvají věky, jsou přebírány nebo doplňovány, až v posledním vydání je nejstarší podoba k nepoznání. Dokonce i Mandeville (čtrnácté století) musel mít velmi prostou víru v tradici – v jeho době již značně zmatenou -, když na svých cestách mluvil o stromu, který tehdy ležel jako most přes Kedron, „z něhož byl zhotoven Kříž“.
Ctihodný Beda (asi 673-735) i Jan Kantakuzen (asi 1292-1383) zaznamenávají představu, že Kříž byl složen ze čtyř druhů dřeva: cypřiše, cedru, borovice a bedly.
Innocenc říká, že stojan byl z jednoho dřeva, příčný trám z druhého, titul ze třetího a že nohy se opíraly o vyčnívající stupínek ze čtvrtého dřeva.
V Anglii existovala představa, že dřevem bylo jmelí, tehdy strom, ale že od dob Ukřižování je to jen parazit.
Říkalo se, že list osiky se chvěje, protože Kříž byl z tohoto dřeva.
V některých částech Anglie se předpokládá, že dřevem Kříže byl bez, a dodnes někteří ctihodní sedláci pečlivě prohlížejí své otepi, než je spálí, ze strachu, aby mezi nimi nebylo nějaké toto dřevo.
Další rozšířená představa je, že hlavní trám kříže byl z cedru, příčný z cypřiše, nápis byl vyřezán na kusu olivy a podnož byla z palmy.
Někteří lidé, kteří rozjímají o bájném, spojují ve svatém kříži dřevo jedlové borovice a bedly. Stará legenda vypráví, že kříž byl zhotoven z „palmy vítězství“, „cedru neporušenosti“ a „olivy pro královské a kněžské pomazání“. A v latinském verši se praví:
Noha kříže je cedrová, palma drží ruce, Th‘ vysoký cypřiš drží tělo, oliva v radosti je vepsána.
Lipsius (zemř. 1606), nejučenější spisovatel na toto téma, se domnívá, že kříž byl pravděpodobně z dubu, dřeva, kterého je v Palestině dostatek, snadno se získává a je pevné. Relikvie, které viděl, považoval za z tohoto dřeva.
O tom, že byl z dubu, se vyslovuje A. F. Angelo Rocca Camerte ve své knize De Particula ex Pretioso et Vivivico Ligno Sacratissimae Crucis (Řím 1609), v níž podává zprávu o fragmentu v Apoštolském pokladu. Má se jednat o tentýž fragment, za který papež Lev Veliký (asi 400-461) děkuje v jednom ze svých dopisů jeruzalémskému biskupovi Juvenalovi (zemř. 458) kolem roku 450.
Curzon uvádí, že všechny velmi staré relikvie Kříže, které viděl, byly ze stejného dřeva, které mělo zvláštní, napůl zkamenělý vzhled. V jeho držení byly dvě relikvie, o nichž se říkalo, že jsou z pravého kříže, starší uzavřená ve svatyni z konce třináctého století; druhá, v novověkém prostředí, byla z jiného dřeva.
Tolik k rozpolceným názorům ohledně dřeva svatého kříže, které koneckonců při množství dohadů ponechávají otázku nevyřešenou. Evropský folklór se jimi jen hemží; jisté žíly legend procházejí zeměmi, kde převládají stejné tradice.
Úlomky, které tento pisatel viděl, mají sytou barvu páleného dřeva; zrno, o něco světlejší, poněkud vystupuje z okolních rozpadajících se vláken, ale jejich podstata je příliš daleko od zániku, než aby bylo možné rozhodnout, z jakého dřeva původně byly.
Kde dřevo kříže rostlo? Král David jej prý přesadil z Libanonu na místo poblíž Jeruzaléma. „Na západ od Jeruzaléma je krásný kostel, kde rostl strom Kříže,“ říká sir John Mandeville kolem roku 1360.
Henry Maundrell (1665-1701) ve svém popisu řeckého kláštera, který navštívil asi půl hodiny cesty od Jeruzaléma, říká: „To, co si na klášteře zaslouží největší pozornost, je důvod jeho jména a založení. Je to proto, že je tam země, která živila kořen, která plodila strom, která dávala dřevo, která vytvářela kříž. Pod hlavním oltářem je ti ukázána díra v zemi, kde stál pařez toho stromu.“
Jednu nebo dvě míle západně od Jeruzaléma, v údolí mezi kopci, se nachází řecký klášter Svatého Kříže, což je klášter, o kterém se zmiňují tito dva cestovatelé. Jeho založení pochází z doby nedlouho po objevení kláštera svatou Helenou. Nyní stojící budovy jsou velmi staré.