Aktuální terminologieEdit
Porucha sexuálního sadismu je termín používaný v aktuální verzi Diagnostického a statistického manuálu (DSM-5) Americké psychiatrické asociace. Označuje „opakované a intenzivní sexuální vzrušení z fyzického nebo psychického utrpení jiné osoby, které se projevuje fantaziemi, nutkáním nebo chováním“ (s. 696). Je klasifikována jako jedna z parafilií, nazývaná „algolagnická porucha“ (s. 685), která je jednou z „anomálních preferencí aktivit“ (s. 685). Formální diagnóza poruchy sexuálního sadismu by se uplatnila, pokud by jedinec jednal na základě těchto nutkání s osobou, která s tím nesouhlasí, nebo pokud by tato nutkání způsobovala jedinci značné utrpení.
Sadomasochismus se objevuje v aktuální verzi Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) Světové zdravotnické organizace. Odkazuje na „preferenci sexuálních aktivit, které zahrnují zotročování nebo působení bolesti či ponížení“ (s. 172), a dělí sadomasochismus na sadismus a masochismus podle toho, zda jedinec preferuje být jejich poskytovatelem nebo příjemcem. MKN-10 upřesňuje, že mírné formy sadomasochismu „se běžně používají k posílení jinak normální sexuální aktivity“ (s. 172) a že diagnóza se uplatní pouze tehdy, pokud je toto chování preferováno nebo vyžadováno pro sexuální uspokojení. Tento stav je klasifikován jako jedna z poruch sexuální preference, která zahrnuje parafilie (s. 170).
Parafilní porucha s donucením se týká preference nesouhlasících sexuálních partnerů před souhlasnými. Od poruchy sexuálního sadismu se liší tím, že ačkoli jedinec s touto poruchou může způsobovat bolest nebo vyhrožovat bolestí, aby získal poddajnost oběti, způsobování bolesti není skutečným cílem jedince. Tento stav je obvykle popisován jako parafilie a je nadále předmětem výzkumu, ale v současné DSM ani ICD se neobjevuje. Mezi alternativní termíny pro tento stav patří biastofilie, donucovací parafilní porucha a preferenční znásilnění.
BDSM neboli „bondage/discipline dominance/submission sadomasochismus“ je hovorový termín označující subkulturu jedinců, kteří se dobrovolně a se souhlasem zapojují do forem mírné nebo simulované bolesti či ponižování. V současné době se nejedná o diagnostikovatelný stav v systému DSM ani ICD. Mezi alternativní termíny patří Bondage and Discipline (B&D), Domination and Submission (D&S) a Sadism and Masochism (S&M). Ve vědeckých výzkumech se tato sexuální preference nazývá také hyperdominační vzorec sexuálního chování. Na rozdíl od jedinců s poruchou sexuálního sadismu nebo parafilickou donucovací poruchou se jedinci s hyperdominancí snaží bolestí/ponížením vyvolat potěšení u partnera/ky.
Předchozí terminologieEdit
Sexuální sadismus je termín dříve používaný v DSM-III-R, DSM-IV a DSM-IV-TR, kde byl klasifikován jako parafilie. V těchto verzích DSM se sexuální sadismus týkal pouze způsobování skutečného (nikoliv simulovaného) utrpení (str. 530). V DSM-5 byl stav přejmenován na poruchu sexuálního sadismu.
Sexuální sadismus byl termín používaný v DSM-III, která stav klasifikovala jako parafilii. V DSM-III bylo uvedeno, že „představy při parafilii, jako je simulované otroctví, mohou být hravé a neškodné a odehrávají se s oboustranně souhlasícím partnerem….V extrémnější formě se parafilické představy odehrávají s partnerem, který s tím nesouhlasí, a jsou pro partnera škodlivé a zraňující“ (s. 267). V DSM-III by mohl být sexuální sadismus diagnostikován, pokud:
- osoba opakovaně a záměrně působí utrpení nesouhlasící osobě, aby zažila sexuální vzrušení
- opakovaně nebo výhradně preferuje simulované nebo mírné utrpení se souhlasným sexuálním partnerem
- využívá rozsáhlé, trvalé nebo potenciálně smrtelné utrpení k dosažení sexuálního vzrušení bez ohledu na souhlas druhé osoby.
Sadismus byl termín používaný v DSM-II. V tomto manuálu byl tento stav klasifikován jako sexuální deviace, která se používala k popisu „jedinců, jejichž sexuální zájmy směřují především k … souloži prováděné za bizarních okolností“ (s. 44). Termín „parafilie“ v DSM-II neexistoval a diagnózy neměly specifická kritéria až do DSM-III.
Sexuální sadismus bylo slovní spojení uvedené v DSM-I jako jedna ze sexuálních deviací (s. 39), ale nedostalo se mu (ani žádné jiné sexuální deviaci) specifického označení ani diagnostických kritérií. Termín parafilie v DSM-II neexistoval a diagnózy neměly specifická kritéria až do DSM-III.
Sadistická porucha osobnosti ve skutečnosti neodkazuje na žádný sexuální zájem a místo toho odkazuje na všudypřítomnou neúctu k blahu druhých. Obvykle je spojena s anamnézou násilí a kriminality (která může zahrnovat mimo jiné sexuální trestné činy).