Vždy patřila k nejbolestivěji osobním umělcům a vytvořila řadu autobiografických pláten, která pojednávala o všem možném, od následků těžkých zranění, která utrpěla při srážce s tramvají, až po potrat. Konečně však byla v nové knize vydané v Mexiku odhalena ta část života mexické malířky Fridy Kahlo, která zůstala utajena – na příkaz jejího bývalého manžela, kolegy malíře Diega Rivery.
Popisuje obsah série dopisů, které si Kahlo vyměnila se svým lékařem a důvěrníkem poté, co v roce 1932 potratila, a popisuje v nich zkázu, kterou pocítila, když si uvědomila, že nikdy nemůže mít Riverovo dítě. Nový materiál jistě doplní biografii jedné z nejzajímavějších umělkyň 20. století, jejíž pestrý život, k němuž patřil i údajný románek s Trockým, soupeřil s jejím uměním.
Zpověď Kahlo, můj milovaný lékař, je dvojjazyčnou kompilací dopisů, které si v letech 1932-1951 vyměňovala s doktorem Leem Eloesserem a které zůstaly po její smrti 50 let utajeny. Kahlo své dopisy vždy začínala větou „Můj milovaný doktor“, Doctorcito querido. Odtud název knihy.
Osobní dopisy, zveřejněné v měsíci stého výročí jejího narození, byly na Riverův příkaz uzamčeny v kufrech a skříních v jejím domě v Mexico City. Rivera, který byl o dvacet let starší než Kahlo, zanechal správcům svého fondu přísný příkaz, aby dopisy neotevírali až do patnácti let po jeho smrti v roce 1957.
Jeden z Riverových mecenášů však nechal sbírku schovanou za stěnami koupelny uvnitř domu přeměněného na muzeum v obavě, že by mohla obsahovat informace, které by mohly ohrozit image manželského páru. Kurátoři otevřeli kufry v roce 2004, rok po mecenášově smrti.
„Cítila se tak sklíčená, protože by ráda měla malého Dieguita, ale její sen se nesplnil,“ řekla Isabel Granen Porrua, která měla na starosti restaurování a sestavení materiálu nalezeného v domě.
Kahlo byla neschopnost porodit dítě po zranění, které utrpěla při srážce s tramvají, bolestně blízká. Jednou podstoupila potrat, když bylo jasné, že jí zdravotní stav nedovolí těhotenství dokončit. Když po několika letech znovu otěhotněla, potratila.
Dvanáct dní po potratu napsala doktoru Eloesserovi: „Doctorcito querido: Chtěla jsem Vám napsat už dlouho, než si dokážete představit. Tak jsem se těšila, že budu mít malého Dieguita, že jsem hodně plakala, ale je konec, nedá se nic jiného dělat, než to snášet.“
V roce 1931 mu napsala: „Nemaluji a nic nedělám. Nemám ráda zdejší „vyšší společnost“ a cítím trochu vztek na všechny ty tlusté kočky, protože jsem viděla tisíce lidí v hrozné bídě.“
Kahlo dokonce v roce 1940 věnovala Eloesserovi autoportrét: „Svůj portrét jsem namalovala v roce 1940 pro doktora Lea Eloessera, mého lékaře a nejlepšího přítele. Se vší láskou. Frida Kahlo.“
V dopisech se podrobně věnuje prvním dnům svého těhotenství; dřívějšímu potratu a nesnesitelným bolestem zad, které jí způsobila tramvajová nehoda v roce 1925.
Během života byla více než třicetkrát operována. Několik měsíců před svou smrtí v roce 1954 jí byla amputována část nohy. Právě při jedné z návštěv nemocnice v San Francisku se seznámila s Eloesserem.
Eloesser pak hrál klíčovou roli v jejím vztahu s Riverou. V listopadu 1940 ji přesvědčil, aby se s Kahlo usmířila a vzala si ji podruhé. ‚Diego tě velmi miluje a ty miluješ jeho. Je také pravda, a ty to víš lépe než já, že kromě tebe má dvě velké lásky: 1) malování 2) ženy obecně. Nikdy nebyl a nebude monogamní,“ napsal lékař v jednom z dopisů Kahlo.
Důvěra Kahlo v lékaře stále rostla a ona mu dokonce řekla, že žárlí na Guadalupe Marinovou, Riverovu první ženu a matku jeho dvou dcer.
„Prosím tě, nezlob se na mě kvůli tomu, co ti teď řeknu: dnes ráno, když jsi mě pozval na koncert, jsem byla rozhodnutá jít, abych ti udělala radost a viděla tě, ale když jsem se dozvěděla, že Diego pozval do své lóže přátele té Marinové, kterou nemůžu vystát, přešla mě chuť jít. Raději s tebou mluvím upřímně, protože vím, že mi rozumíš a odpustíš mi, že jsem změnila názor.“
Dopisy jsou mezi 30 000 dalšími předměty, které byly dlouho po její smrti uchovávány v jejím domě a v současné době jsou vystaveny mezi fotografiemi, poznámkami, náčrty, časopisy, knihami a kusy oblečení v jejím bývalém rodinném domě v Mexico City a v Palacio de Bellas Artes, nejvýznamnějším kulturním centru v zemi. Osmdesát procent materiálu je veřejnosti představeno poprvé. Mezi další předměty vystavené u příležitosti stého výročí jejího narození patří rentgenové snímky Kahlových zlomených zad, jízdenka na trolejbus a lístek s polibkem potřísněným rtěnkou.
- Světové zprávy
- The Observer
- Umění
- Frida Kahlo
- Sdílet na Facebooku
- Sdílet na Twitteru
- Sdílet e-mailem
- Sdílet na LinkedIn
- Sdílet na Pinterest
- Sdílet na WhatsApp
- Sdílet na Messenger