V rámci rozhovoru k mé knize jsem se zeptal, proč je těžké být lékařem. Něco z toho souvisí s integrací informací a rozhodováním.
„Veřejnost si myslí, že víme nebo umíme víc, než umíme. Ultrazvuk neznamená, že je to dokonalé dítě. Všechna vyšetření a technologie se pohybují tak rychle, že nevíme, co vidíme“. Lékař vysvětlil: „Nemůžete vědět všechno o všem. Musíte vědět, co nevíte. Musíte rozhodnout, kdo potřebuje péči a kdo ne. A musíte vědět, kam se obrátit.“ Jiný lékař řekl: „Každý den se rozhoduji. Nejsem na operačním sále, ale rozhoduji o testech a lécích.“
Také: „Snažím se vyvážit tolik informací a integrovat informace, které jsou důležité pro život nebo smrt. Snažit se získat informace od lidí, kteří vám je nechtějí dát, a to vše během 15 minut. Snaha vyvážit to, co chce každý pacient. Každý z nich si myslí, že je vaším jediným pacientem.“ Pod tím vším se zabýváte problémy, které mohou ovlivnit výsledek pacientova života, a zároveň se snažíte napravit bubáky a přesvědčit lidi, že nemají rakovinu. Jste matkou, léčitelkou i učitelkou, a to vše během 15 minut. Zabýváte se životem a smrtí. Každý člověk si myslí, že je nejdůležitější osobou na světě. Pořád něco řeším. Tohle je důležitější než tohle.“
Zajisté: „Všechny ty věci, které se dějí v zákulisí, a stres z toho, jak jsou životy lidí ve vašich rukou.“ Další souhlasil: „Všechny ty věci, které se dějí v zákulisí, nejen ve vyšetřovně. A je tolik dalších věcí, které musíme sledovat, když jsme ve vyšetřovně.“
Medicínské rozhodování není jednoduché.
„Není to čistá věda. Je to hodně intuice a zkušeností. Zkušenost se hodně počítá, protože jste toho hodně viděli. Další respondent dodal: „Protože medicína je umění, ne věda. Existuje věda, ale neexistuje žádný binární kód. Věci nejsou černobílé. Žádná diagnóza není absolutní. Lidé chtějí okamžitou odpověď. Věci se musí odehrát v průběhu času.“
Být lékařem je emocionálně stresující.
Jak vysvětlil jeden z respondentů: „Lidé nechápou myšlení lékaře a množství dřiny a práce jak fyzické psychické, tak finanční, které to vyžaduje. Nechápou, že jako profese nemáme žádnou kontrolu, že nám vládnou jiní. Jsme využíváni jako pěšáci v systému. O lékaře se nikdo nestará. Jeden lékař řekl: „Nechápou, že fungujeme pod břemenem odpovědnosti, a když něco pokazíme, stane se něco špatného, a my jsme si toho velmi dobře vědomi.“ Jeden lékař řekl: „Lidé nechápou, jaká rizika podstupujeme i emocionálně, když se stane něco špatného. Taková odpovědnost je velmi stresující, je to dobrá věc, ale je to těžké.“
Jako jeden z příkladů: „Pacient s RS chce, abych dělal zadavatele a pomáhal rozhodovat. Mám pacientku v klinické studii na rakovinu a pacientka a její manžel za mnou chodí, abych jim pomohl s těžkými rozhodnutími. Ta důvěra je někdy ohromující.“ Jeden lékař řekl: „Musíte být schopni vystoupit ze své vlastní komfortní zóny pro potřeby někoho jiného bez ohledu na to, jak unavení nebo nešťastní se v danou chvíli cítíte. Musíte být na příjmu.“
Řada respondentů se zmínila o „nepřetržité“ realitě práce lékaře. „Jsou lékaři, kteří chodí spát a myslí na ně. Většině lékařů není jedno, co se děje s jejich pacienty. Volají jim v osm večer, i když by měli být na baseballovém zápase svého syna. Jsem velmi pečlivý a nedostávám za to zaplaceno. Jsou určité věci, které nemusím dělat. A já je dělám a nedostávám za ně zaplaceno. Mám milion telefonátů a je těžké je všechny vyřídit. Děláme, co můžeme, a snažíme se oslovit a postarat se o co nejvíce věcí.“ Jiný lékař vysvětlil. „Trávíte noci vzhůru a myslíte na své pacienty. Pacienti volají. Pacienti mají můj mobilní telefon. Takový je život. Když mi někdo zavolá, musím odejít z kina.“ A jeden další řekl: „Protože nikdo neocení míru stresu, přemýšlení a času, který do toho jde. Ty bezesné noci, kdy se o někoho bojím a dělám si starosti a třeba jsem na něco zapomněl. Je to nesmírně náročné a málo kompenzované.“
Co musí veřejnost pochopit? „Veřejnost musí pochopit, že celý svůj život věnujete péči o pacienty, nasazujete dlouhé hodiny, voláte pacientům v noci. Jednání s rodinami, které mají co do činění s nemocnými a umírajícími pacienty.“ Obzvlášť silný citát: „Myslím, že si neuvědomují o tom, že jste pokřtěni krví lidského utrpení a co to s vámi udělá. Zvuky lidského utrpení v nemocnicích.“ A samozřejmě: „Všude tam, kde se ve zdravotnictví něco nedaří, je to vina lékaře.“ Všude tam, kde se něco nedaří, je to vina lékaře. Dále: „Systém „odpovědné medicíny“ vytváří lidi, kteří se více zajímají o kritiku a napadání druhých, než o soustředění se na pacienty.“ Opakující se téma: „Nemyslím si, že to můžete pochopit, dokud to neuděláte. Všichni očekávají, že budete jen pro ně.“
Navrhuji, abychom rozuměli, pokud chceme mít i nadále lékaře. Jak může být reforma zdravotnictví účinná, když nebudeme naslouchat lékařům?“
Peggy A. Rothbaumová je psycholožka a najdete ji na jejích vlastních stránkách Dr. Peggy Rothbaumová. Je autorkou knihy Mluvila jsem s vaším lékařem:
Image credit: .com
Rothothbachová: Padesát lékařů hovoří o krizi ve zdravotnictví a vztahu mezi lékařem a pacientem.