Koncept moderní policejní práce má kořeny v předviktoriánské Anglii, kdy britský ministr vnitra sir Robert Peel (1778-1850) dohlížel na vytvoření prvního organizovaného policejního sboru v Londýně. Před Peelovými reformami z roku 1829 se o veřejný pořádek starala směsice nočních hlídačů, místních konstáblů a vojáků v červených pláštích, kteří byli nasazováni stejně tak k potlačování politických problémů jako k řešení místní kriminality.
Při vytváření londýnské Metropolitní policie (se sídlem na krátké ulici zvané Scotland Yard) se Peel snažil vytvořit profesionalizovaný sbor ochránců zákona, který by byl odpovědný jak běžným občanům, tak vládnoucím vrstvám. Když si Peelovi odpůrci stěžovali, že vytvoření nového policejního sboru omezí osobní svobody, Peel odpověděl: „Chci lidi naučit, že svoboda nespočívá v tom, že váš dům vykradou organizované bandy zlodějů a že hlavní londýnské ulice zůstanou po nocích v držení opilých žen a tuláků.“
Místo rozhořčených červených kabátů nosili Peelovi strážníci černá saka a vysoké vlněné klobouky s lesklými odznaky. Do ulic vycházeli vyzbrojeni pouze krátkou holí a píšťalkou na přivolání posil, chodili po pravidelných obchůzkách a snažili se získat důvěru místních občanů. Systém Roberta Peela byl úspěšný a v polovině 19. století vznikly ve velkých amerických městech podobné policejní sbory. V Londýně byli policisté natolik ztotožňováni s politikem, který je vytvořil, že se jim říkalo „Peelers“ nebo – což je ještě památnější – „Bobbies“, podle oblíbené přezdívky Roberta.