Lymfatický cévní systém se skládá z endotelem vystlaných cév, které začínají jako slepě zakončené trubice nebo váčky, které se nacházejí v oblasti pojivové tkáně. Tento systém slouží jako jednosměrný drenážní aparát pro odstraňování difúzních látek i plazmatických bílkovin, které unikají z krevních kapilár. Pokud by se tyto uniklé složky mohly hromadit, vyčerpaly by oběhový systém z plazmatických koloidů a narušily by rovnováhu sil odpovědných za řízení pohybu tekutin a výměnu plynů a tekutin přes cévní stěnu. Lymfatické kapiláry jsou strategicky umístěny a anatomicky konstruovány tak, aby umožňovaly kontinuální a rychlé odstraňování přechodných intersticiálních tekutin, plazmatických proteinů a buněk z intersticia. Strukturálně se lymfatické kapiláry skládají z kontinuálního endotelu, který je na většině svého průměru extrémně zeslabený, s výjimkou perinukleární oblasti, která vybíhá do lumen. Tyto cévy postrádají souvislou bazální lamelu a udržují těsný vztah s přilehlým intersticiem prostřednictvím kotevních vláken. Přilehlé buňky se značně překrývají a na mnoha místech postrádají adhezivní zařízení. Při intravenózním podání elektronově neprůhledných stopovacích látek (tj. křenové peroxidázy a feritinu) odhalí následné elektronmikroskopické vyšetření tkání přítomnost stopovacích částic v intersticiu a lumen lymfatických kapilár. Tyto částice se dostávají do lymfatických kapilár dvěma hlavními cestami: 1) mezibuněčnými štěrbinami patentních spojů a 2) plazmatickými vezikuly (pinocytotické vezikuly). Dalším významným znakem lymfatické endotelové buňky je přítomnost četných cytoplazmatických filament, která jsou morfologicky podobná aktinovým filamentům pozorovaným u různých typů buněk. Ultrastrukturální vlastnosti lymfatických kapilár jsou diskutovány v souvislosti s jejich úlohou při odstraňování intersticiálních tekutin a částic a při tvorbě lymfy.