Svědecké výpovědi a případ Crawford v. Washington
V roce 2004 Nejvyšší soud Spojených států amerických v rozsudku Crawford v. Washington, 541 U.S. 36 (2004), rozhodl, že konfrontační klauzule šestého dodatku Ústavy USA vyžaduje nedostupnost osoby, která prohlášení učinila, a předchozí možnost křížového výslechu této osoby, aby mohlo být svědecké prohlášení z doslechu připuštěno jako důkaz. Naopak v případě, že je svědek považován za nedosažitelného a neexistovala předchozí příležitost ke křížovému výslechu svědka, lze jako důkaz připustit pouze nesvědeckou výpověď, na kterou se vztahuje pevně zakotvená výjimka pro výpověď. Stejně jako u všech svědeckých výpovědí je rozhodujícím problémem absence možnosti vyslechnout a konfrontovat skutečného deklaranta ohledně jeho mimosoudní výpovědi.
Co je svědecká výpověď?
Vzhledem k rozhodnutí ve věci Crawford jsou příkladem mimosoudních „svědeckých výpovědí“ výpovědi učiněné vůči policistům, jiným státním zaměstnancům nebo úředníkům a výpovědi učiněné v soudní síni nebo v prostředí podobném soudní síni nebo v analogických situacích. Patří sem předchozí výpovědi při předběžném slyšení, před velkou porotou, při předchozím soudním řízení a také situace policejního výslechu. Přísežná prohlášení a výpovědi jsou rovněž považovány za svědecké výpovědi. V zásadě je společným znakem výpovědí učiněných v těchto prostředích jejich „oficiálnější“ nebo formálnější povaha.
Naproti tomu výpovědi z doslechu rodině, přátelům, spolupracovníkům a sousedům, které mají obvykle neformální a konverzační povahu, se za svědecké nepovažují. Volání na linku 911 a podobná prohlášení orgánům činným v trestním řízení, jejichž primárním účelem je při objektivním pohledu umožnit orgánům činným v trestním řízení reagovat na probíhající mimořádnou událost, nemají svědeckou povahu.