Mapa rozšíření Cicuta maculata. Zeleně jsou vyznačeny státy, kde se druh může vyskytovat.
Mapa rozšíření Cicuta douglasii. Zeleně jsou vyznačeny státy, kde se druh vyskytuje.
Cicuta maculata v květu. Foto: Thomas Barnes.
Cicuta maculata v plném květu. Foto: B. Eugene Wofford, herbář University of Tennessee.
Detail zralých tobolek (plodů) Cicuta maculata. Foto: B. Eugene Wofford, herbář University of Tennessee.
Cicuta maculata (Cicuta maculata nebo Cicuta maculata (DC.) J.M. Coult. & Rose)
Podle Waltera Fertiga
Kulice skvrnitá neboli jedovatá (Conium maculatum) je „bolehlav“, který srazil k zemi starořeckého filozofa Sokrata. Jeho příbuzný, bolehlav vodní (Cicuta maculata nebo Cicuta douglasii), se v jižní Evropě nevyskytuje, ale mohl být tlačen do služby. Etnobotanik H. D. Harrington kdysi napsal, že bolehlav vodní „získal pověst nejjedovatější rostliny v severním mírném pásmu“. Jeho toxin zvaný cicutoxin může do 60 minut po požití způsobit delirium, nevolnost, křeče, bolesti břicha, záchvaty a zvracení – což často vede ke smrti.
Taxonomové někdy rozeznávají v Severní Americe dva druhy vodního bolehlavu. Cicuta maculata (leknín skvrnitý) v užším slova smyslu se vyskytuje na většině území Severní Ameriky, ale na severozápadě Spojených států a v západní Kanadě je nahrazen Cicuta douglasii (leknín západní). Oba druhy jsou si podobné tím, že mají laty drobných bílých květů nesených na vysokých stoncích (až 6 stop vysokých) nad jednou až třikrát zpeřeně složenými, kapradinovitými listy. Listy Cicuta se od podobných nejedovatých druhů z čeledi petrželovitých (Apiaceae nebo Umbelliferae) liší žilkami, které se na koncích rozvětvují, přičemž jedna větev končí na špičce listu a druhá v dutině ve tvaru V mezi sousedními listovými laloky. Všechny části vodního bolehlavu jsou jedovaté, ale jed je zvláště prudký z kořenů. Spodní část stonku a horní část kořenů Cicuta obsahují četné vnitřní přepážky nebo vzduchové prostory, které lze odhalit při podélném rozříznutí. Budoucím přírodním labužníkům doporučujeme, aby se vyhýbali rostlinám podobným petrželi s touto kombinací vlastností listů a kořenů.
Věrný svému obecnému jménu se vodní bolehlav vyskytuje především na vlhkých půdách spojených s příkopy, břehy potoků, okraji rybníků a bažinami. Vodní ptáci často požírají korkovité, zaoblené plody bolehlavu vodního bez škodlivých účinků, ačkoli podle neoficiálních zpráv se lidé, kteří během migrace požírají tytéž plody, mohou druhotně nakazit.