Jedna z největších afrických atrakcí a jeden z nejúchvatnějších vodopádů na světě, Viktoriiny vodopády, se nachází na řece Zambezi, čtvrté největší řece v Africe, která zároveň vymezuje hranici mezi Zambií a Zimbabwe.
Viktoriiny vodopády jsou jediným vodopádem na světě s délkou více než kilometr a výškou přes sto metrů. Je také považován za největší vodopád na světě.
Hluk Viktoriiných vodopádů je slyšet ze vzdálenosti 40 kilometrů, zatímco sprška a mlha z padající vody stoupá do výšky přes 400 metrů a je vidět ze vzdálenosti 50 kilometrů. Není divu, že místní kmeny nazývaly vodopád Mosi-o-Tunya „Dým, který hřmí“.
Skotský misionář a slavný objevitel Afriky David Livingstone (1813-1873) jej pojmenoval po královně Viktorii. Livingstone, který jako první Evropan přešel Afriku z jihu na sever, objevil tento úchvatný vodopád v roce 1855, když v Africe hlásal křesťanství. Proto Livingstone neměl ze svého objevu velkou radost: byla to jen překážka na jeho cestě.
I přes nepříjemnosti byl krásou vodopádu fascinován. V roce 1857 Livingstone napsal, že si nikdo v Anglii nedokáže ani představit krásu tohoto výjevu. Náboženský Livingstone také napsal, že nejspíše andělé obdivují tuto scenérii, když létají poblíž. Doprovázeli ho vojáci, ale jen dva z nich podstoupili riziko a přiblížili se s Livingstonem k vodopádům. Po staletí měly místní africké kmeny z vodopádu sakrální strach.
Vodopád lidé téměř nenavštěvovali až do roku 1905, kdy byla postavena železnice do Bulawaya. Od té doby Viktoriiny vodopády rychle získávaly na popularitě až do konce britské koloniální nadvlády. Na konci 60. let 20. století začal počet turistů klesat v důsledku partyzánského boje v Zimbabwe. Po získání nezávislosti Zimbabwe nastal v oblasti relativní klid a Viktoriiny vodopády začaly přitahovat novou vlnu turistů.
Koncem roku 1990 navštívilo vodopády ročně téměř 300 000 lidí. Viktoriiny vodopády jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO a občané Zambie i Zimbabwe již nemají strach z „kouře, který hřmí“, a úspěšně rozvíjejí cestovní ruch na obou stranách řeky.
Viktoriiny vodopády vznikly v zóně zlomů zemské kůry. Na hřebeni vodopádu rozdělují četné ostrovy hlavní tok na několik větví. Při povodních dosahuje kapacita vodního toku až půl milionu litrů vody za minutu.
Hladina vody v průběhu roku kolísá; nejvyšší je v dubnu, na konci období dešťů, kdy průměrně proteče 500 000 000 litrů vody, a nejnižší je v říjnu a na začátku listopadu.
Zajímavé je, že v období sucha hladina vody v řece Zambezi prudce klesá a některými částmi vodopádu je možné projít. Po zbytek roku jsou však Viktoriiny vodopády hučícím strojem, který svou silou zasáhne každého.
.