Příkladem proporcionality by bylo přizpůsobení odměny pozitivnímu přínosu jednotlivce nebo stanovení trestu jeho provinění. Proporcionalita například uznává rozdíl mezi zneužitím cizího majetku a zneužitím nebo porušením práva vůči jinému jednotlivci. Dále rozeznává rozdíl mezi smrtí způsobenou nešťastnou náhodou a promyšlenou vraždou.
S ohledem na výše uvedené uvádíme 25 relevantních pasáží Písma, které cituje Dr. Beisner. Věnujte prosím několik okamžiků přečtení těchto pasáží, neboť představují základ, na němž spočívá definice biblické spravedlnosti Dr. Beisnera. (Kompletní rozdělení podle kategorií naleznete také zde.) Při dalším čtení mějte tyto pasáže a zásady na paměti.
Srovnání sociální spravedlnosti s biblickou spravedlností
Pokud vedle ideálu biblické spravedlnosti ukážeme sociální spravedlnost, co pozorujeme?
Předně, sociální spravedlnost je donucovací, zatímco biblická spravedlnost potvrzuje lidskou svrchovanost a svobodu.
- Apeluji na lidský smysl pro spravedlnost, rétorika sociální spravedlnosti povyšuje emoce nad fakta. To připravuje půdu pro silné apely na vládu, aby řešila domnělé problémy – ale takzvané „problémy“ buď neexistují, nebo jsou zkreslené. V této směsici vládní zásahy situaci značně zhoršují.
- Obhájci sociální spravedlnosti přesto mají „řešení“. Domnívají se, že vláda by měla zasáhnout a vytvořit zdánlivou rovnost mezi skupinami, které byly v minulosti považovány za vzdálené – pokud jde o bohatství a takzvaná „privilegia“. Aby se napravila nerovnost z minulosti, a dokonce i ze současnosti, SJM vyzývá vládu, aby zdanila ty, kteří získali bohatství „nelegitimně“ díky „privilegiím“, a aby tyto prostředky přerozdělila mezi jinak znevýhodněné. Zastánci sociální spravedlnosti tvrdí, že je to soucitné, ale vláda není schopna emocí. Chamtiví politici se však často proviní tím, že slibují vládní almužny, aby získali hlasy. Zapište si to! Přerozdělování bohatství ve jménu „spravedlnosti“ není Bohem určenou úlohou vlády.3 Navíc se tím otevírá cesta marxistickému přístupu, na který jsme již naráželi.
- Při takovém systému se vláda stává hlavním, v některých případech dokonce primárním zdrojem uspokojování potřeb. Hraje si na boha a v očích mnohých se jím stává. Úkolem vlády není uspokojovat potřeby lidí. Lidé sami mají uspokojovat své vlastní potřeby a potřeby těch, které mají rádi,4 přičemž na prvním místě jsou členové rodiny.
- Takový systém odměňuje lenost těch, kteří jsou součástí skupin považovaných za oběti, a penalizuje tvrdou práci těch, kteří jsou členy skupin, jež byly „privilegovány“. To je v rozporu s biblickým učením. Bible chválí tvrdou práci a odsuzuje lenost.
- Takový systém posouvá zemi od kapitalismu volného trhu (který má mnoho složek, jež Bible uznává a potvrzuje) k socialismu (neúspěšný ekonomický a sociální systém). Čím více vláda bere člověku z jeho těžce vydělané mzdy, tím více mu brání a dusí jeho motivaci k práci.
- Bible přikazuje lidem, aby byli štědří a vycházeli vstříc potřebám znevýhodněných, ale tuto štědrost mají projevovat jednotlivci. Navíc má být dobrovolná, dary mají být nabízeny svobodně jako odpověď na Boží příkazy a požehnání.
- Někteří poukazují na Lukášův popis prvotní církve ve Sk 2,44-45 a 4,34-35 a tvrdí, že Bible schvaluje socialismus. Situace v prvotní církvi však byla na světelné roky vzdálená socialismu, protože vláda do ní nebyla nijak zapojena. Příspěvky byly dobrovolné – nikoli vynucené!“5
Za druhé, protože sociální spravedlnost nahlíží na společnost z hlediska skupin, které jsou hodnoceny buď jako utlačovatelé, nebo jako oběti, ignoruje individuální odpovědnost. Křivdy spáchané utlačovatelskými skupinami v minulosti je třeba napravit tím, že utlačovatelé vezmou ze zdrojů, které nashromáždili díky svému privilegovanému postavení, a přerozdělí je mezi členy obětí. Pokud se jednotlivec ze skupiny považované za oběť dopustí útlaku nebo pokud je s jednotlivcem ze skupiny považované za utlačovanou nějakým způsobem špatně zacházeno, jsou tyto „výjimky“ ignorovány, protože jednoduše nezapadají do narativu a neposlouží k prosazení agendy sociální spravedlnosti.
Pokud jste tak ještě neučinili, seznamte se s pojmem „kritická rasová teorie“ (také zde). Poskytuje ideologický rámec pro tento přístup k výkladu mezilidských vztahů.
8. března 2019 Duke Kwon, vedoucí pastor farnosti Grace Meridian Hill ve Washingtonu, DC, napsal na Twitteru,
Když lidé slyší „reparace“, mnozí odvětí
„odpuštění je lepší“
což také někteří říkají obětem zneužívání
„ne, odpusť“
ale odpuštění a spravedlnost nejsou v rozporu
což uvolňuji jako nositel kříže
což mi náleží jako nositeli obrazu
ale rasový útlak je zneužívání
Cody Libolt, přesvědčený zastánce biblické spravedlnosti, na Facebooku zveřejnil příspěvek rev. Kwonův tweet na svém vlastním kanálu na Facebooku s komentářem: „Kolektivismus je předpokladem, který toto umožňuje“. V tomto konkrétním bodě má Cody pravdu. American Heritage Dictionary of the English Language, 4. vydání definuje kolektivismus jako „principy nebo systém vlastnictví a kontroly výrobních a distribučních prostředků lidmi kolektivně, obvykle pod dohledem vlády.“
Komentáře pod Codyho příspěvkem jsou fascinující, ale obzvláště pronikavý je tento od Jacoba Bruntona. Jacob, který je rovněž silným zastáncem biblické spravedlnosti, odpověděl přímo Duku Kwonovi na Twitteru; svůj tweet pak zveřejnil na Facebooku.
Jsem pro odškodnění… od skutečných utlačovatelů jejich skutečným obětem.
Můžeš na některé z nich poukázat? Pokud ne, pak to není „spravedlnost“, o které mluvíš, a měl by sis dát pozor, abys to slovo přestal používat. (Izajáš 5,20)
Potřebujeme více lidí, kteří v této konkrétní otázce sdílejí pohled Codyho a Jacoba.6 Nesouhlasím s nimi ve všech otázkách. Nicméně oni chápou, o co v tomto případě skutečně jde. Potřebujeme také více lidí, kteří budou poukazovat na individuální odpovědnost jako na cíl, stejně jako Jacob v tomto případě. Individuální odpovědnost je biblickým ideálem.
Zatřetí, sociální spravedlnost je rasistická. Vyhnout se rasismu ve skutečnosti znamená považovat rasu za nepodstatnou záležitost. Tento postoj říká: Na barvě pleti člověka nezáleží! To znamená, slovy vůdce za občanská práva Martina Luthera Kinga mladšího, posuzovat lidi „ne… podle barvy jejich kůže, ale podle obsahu jejich charakteru“. Všimněte si, že Dr. King nežádal, aby on nebo jeho děti nebyli vůbec souzeni. Místo toho vyzval Američany, aby jeho děti posuzovali „podle obsahu jejich charakteru“. Ještě důležitější než slova Dr. Kinga je ovšem skutečnost, že Bible odsuzuje rasismus.
Naproti tomu SJM přehlíží charakter a vidí pouze skupiny, které jsou buď obětí, nebo jsou utlačovány. Nejčastěji proti sobě staví černochy a bělochy kvůli údajnému „privilegiu bílých“ a takzvanému kulturnímu systému, který udržuje černochy na dně.
Rasismus vůči černochům samozřejmě bezesporu existoval i v americké minulosti. A ano, existuje i dnes – ale je mnohem těžší ho najít. Vy jste si toho jistě všimli, ale zastánci sociální spravedlnosti – bojovníci za sociální spravedlnost (SJW) – zřejmě ne. Jak mohou být lidé slepí?“
Orlando Patterson je liberální černošský profesor na Harvardově univerzitě, který v roce 1991 napsal o rasismu v Americe toto:
Amerika … je nyní nejméně rasistickou společností s bílou většinou na světě; má lepší výsledky v právní ochraně menšin než kterákoli jiná společnost, ať už bílá nebo černá; nabízí více příležitostí většímu počtu černochů než kterákoli jiná společnost, včetně všech afrických.
Za čtvrté, sociální spravedlnost rozděluje, protože záměrně staví jednu skupinu proti druhé. Dává těm, kteří jsou členy skupiny považované za „oběti“, pocit nadřazenosti nad členy skupin, které byly považovány za „utlačovatele“ – bez ohledu na to, zda se členové těchto „utlačovatelských skupin“ provinili nespravedlivým zacházením s kýmkoli. To je živnou půdou pro pokušení toužit (viz Ex 20,17) a krást prostřednictvím vládního přerozdělování bohatství (viz Ex 20,15).
Přemýšlejte o životě církve a o tom, jak jedovatá jsou tvrzení SJW pro jednotu křesťanů. Dále porovnejte priority SJM s výzvami apoštolů křesťanům, aby žili život neposkvrněný světskými vlivy. Jazyk sociální spravedlnosti je jazykem zcela cizím jazyku Nového zákona.
Jazyk sociální spravedlnosti je jazykem zcela cizím jazyku Nového zákona.
Někteří SJW neustále nadávají bílým křesťanům za rasistické činy, včetně, obecně řečeno, účasti na instituci otroctví. Pak je opět očerňují s tím, že se snaží omluvit tím, že nikdy nevlastnili otroky. Namísto toho, aby věřící povzbuzovali k pilné práci a štědrému rozdávání potřebným, jak to dělal Pavel, narativ SJM místo toho hanobí bílé věřící tím, že chudí a neprivilegovaní mají „právo“ na své zdroje jako věc „spravedlnosti“.“
Jak moc se to liší od kultury prvotní církve, kde se věřící společně radostně scházeli, aby uctívali vzkříšeného Krista a povzbuzovali bratry a sestry v Pánu, aby žili svou víru ve světě, který o něm zoufale potřeboval slyšet. Ano, v rané církvi existovalo napětí mezi Židy a pohany a přinejmenším v jednom případě došlo k napětí mezi věřícími, kteří mluvili hebrejsky, a těmi, kteří mluvili řecky. Celý Nový zákon však není o církvi proti sobě, ale o církvi proti světu.
Baptistický pastor a křesťanský státník Adrian Rogers kdysi prohlásil: „Je lepší být rozdělen pravdou než sjednocen v omylu“. Ano, je to tak; musíme si však uvědomit, že být sjednocen v omylu není jediným destruktivním scénářem. Být rozdělen bludem je přinejmenším stejně zlověstné! To je situace, kterou hnutí za sociální spravedlnost až příliš účinně podporuje!“
Náprava je jasná. Jako věřící musíme pochopit pravdu a sjednotit se kolem ní! Musíme být sjednoceni v pravdě a nechat v ní hluboce zapustit kořeny (viz Kol 2,6-8). Pak budeme moci účinně bojovat proti omylům, kdykoli a kdekoli se objeví.“
Nejlepším řešením je, když se jako věřící sjednotíme v pravdě. Když takoví budeme, můžeme bojovat proti omylům, kdekoli a kdykoli vystrčí svou ošklivou hlavu.
V SJM lze nalézt velké množství omylů. Musíme se mít na pozoru nejen před omyly, ale i před těmi, kdo je šíří. Jak píše Pavel v Římanům 16,17: „Nyní vás, bratři, vyzývám, všímejte si těch, kdo působí rozkoly a pohoršení v rozporu s učením, kterému jste se naučili, a vyhýbejte se jim.“
Aby církev mohla rozpoznat falešné učení, které toto hnutí a SJM v církvi šíří, a postavit se mu, připravuje skupina křesťanských filmařů informativní dokument s názvem Nepřátelé uvnitř církve. Zvažte podporu tohoto úsilí. Více informací naleznete zde.
Zapáté, SJM uznává práva jako vládou vytvořená a vládou manipulovaná, nikoli jako Bohem daná, pevná a přirozená. Naši zakladatelé, jakkoli byli nedokonalí, to pochopili správně. Práva jsou „nezcizitelná“, propůjčená každému jednotlivci Bohem na základě toho, že stvořil každého člověka ke svému obrazu. Ve skutečnosti to byla práce zakladatelů, která zahájila proces, jenž nakonec vedl k odstranění otroctví ve Spojených státech. Mnozí si neuvědomují, jak revoluční založení Spojených států ve skutečnosti bylo – zejména kvůli zásadám, na nichž byl národ založen.
Otec zakladatel John Jay (1745-1829) se důrazně stavěl proti otroctví. Prezident George Washington ho jmenoval
prvním předsedou Nejvyššího soudu. Poznamenal, že před americkou revolucí a ustavením stabilní vlády nezávislých států bylo učiněno jen velmi málo pro to, aby byla instituce otroctví vytržena z amerického života.
Zakladatelské ideály Ameriky neustále tlačily národ ke zrušení otroctví, stejně jako jej nadále postrkovaly k uznání, že všichni Američané bez ohledu na rasu mají stejná přirozená práva.7
Naneštěstí se však náš národ odklonil od pravd, které z nás učinily svobodný národ a které nám po léta zachovávaly svobodu. Nyní Američané místo toho, aby uznávali práva jako Bohem daná, vzhlížejí k vládě, aby práva vytvářela a manipulovala s nimi. Důkladnou diskusi na toto téma jsme představili v našem posledním příspěvku. Hnutí za sociální spravedlnost tento problém ještě zhoršuje, protože se také obrací na vládu, aby vytvořila a udržela práva.
Buďte varováni! V kultuře, jako je ta naše, kde mají občané od vlády taková očekávání, jaká mají, se vláda stane tyranskou a donucovací, pokud a dokud nebude kontrolována.
To nás přivádí zpět k našemu prvnímu bodu o sociální spravedlnosti. Je donucovací. Souvislost, kterou zde musíme vidět, spočívá v tom, že hnutí za sociální spravedlnost umožňuje vládě, aby se také stala a zůstala donucovací. Naznačili jsme to v celém tomto příspěvku a nyní to uvedeme přímo. Tento bod nám také připomíná marxistické souvislosti SJM.
.