Projekt vyžadoval obrovské pracovní síly (asi 5 000 dělníků). Pro ubytování dělníků byla v počáteční fázi výstavby přehrady vybudována celá obec Boulder City. Vzhledem k tomu, že období výstavby se krylo s velkou hospodářskou krizí v USA (1929-1933), přestěhovalo se na staveniště přehrady již mnoho nezaměstnaných dělníků i s rodinami, kteří hledali pracovní příležitost.
Výstavba přehrady
V roce 1931 byla zahájena první fáze projektu odstřelem skalních stěn kaňonu za účelem výstavby hydraulických tunelů, které měly sloužit k dočasnému odklonění toku řeky Colorado do doby, než bude přehrada dokončena. Časový harmonogram projektu byl přísný a dělníci museli pracovat v extrémních podmínkách (vysoké teploty a nebezpečná koncentrace oxidu uhelnatého, protože nebylo zajištěno řádné větrání), aby dokončili hloubení tunelů. Tato situace vedla v srpnu 1931 k šestidenní stávce.
Pro vytvoření trvalé odbočky byly vyhloubeny 4 tunely (dva na straně Nevady a dva v Arizoně). Řeka Colorado byla v listopadu 1932 přesměrována pomocí dvou tunelů na arizonské straně, zatímco zbylé 2 sloužily jako rezervní stavby pro případ povodní. To bylo umožněno zřízením menší, dočasné kofferdamu postavené z kamenné suti pocházející z hloubení tunelů.
Obrázek 2: Hloubení tunelů přes Černý kaňon (Zdroj: Bechtel)
Pro ochranu zařízení a lidí pracujících na místě před povodněmi byl postaven další kofferdam. Jakmile byla oblast odvodněna, byly zahájeny práce na základech hráze. Objekt by založen na pevné vulkanické hornině, proto museli zhotovitelé odstranit vrchní, volné vrstvy zemního materiálu. Základy hráze byly zpevněny kapalinou, která se používá ve stavebnictví k vyplňování dutin, známou jako injektážní malta.
Na staveništi byly zřízeny výrobny betonu. S betonováním se začalo v létě roku 1933. Vznikl velký problém spojený s mohutností přehrady. Zjistilo se, že kdyby byl beton vylit v jedné etapě, mělo by to pro přehradu katastrofální následky. Při vytvrzování betonu má jeho teplota tendenci se zvyšovat, což vede ke smršťování. Pokud by tento proces probíhal nerovnoměrně v celé betonové hmotě hráze, vedlo by to k iniciaci a šíření trhlin. Inženýři z Bureau of Reclamation odhadli, že v takovém případě by proces vytvrzování mohl trvat více než 100 let.
Konstrukce byla proto budována postupně po segmentech s použitím zámkových betonových bloků. Proces vytvrzování byl urychlen instalací vodovodních trubek skrz betonové bloky, které byly později vyplněny maltou.
Obrázek 3: Stavební práce na Hooverově přehradě (Zdroj: Bechtel)
Práce byly dokončeny na jaře 1935, poté co bylo vylito přibližně 2,5 milionu m3 betonu.
Výpustě Hooverovy přehrady
Výpustě přehrady zajišťují průchod vody v případě přetečení. Jsou zřízeny v horních částech přehrad a aktivují se, jakmile je hladina vody příliš vysoká. Zabraňují tedy přelití vody přes hráz.
V Hooverově přehradě jsou 2 přelivné hráze, umístěné po obou stranách opěr, asi 8 metrů pod vrcholem konstrukce. Přebytečná voda, která protéká přelivem, je odváděna po proudu 15 metrů širokými tunely, které jsou propojeny s odváděcími tunely povodí. Každý z přelivů může převést více než 5500 m3 vody za sekundu, což odpovídá průtoku Niagarských vodopádů.
První přeliv začal fungovat v létě 1941 poté, co jezero Mead dosáhlo své maximální hladiny.
Velmi využívané byly přepady v roce 1983, kdy povodí zasáhl rekordní stav vody. Vodní toky poškodily betonový základ hráze, který musel být opraven.
Obrázek 4: Přeliv Hooverovy přehrady (Zdroj: Pennsylvánská státní univerzita)
Hooverova elektrárna
Elektrárna Hoover byla zřízena společně s obloukovou gravitační hrází a nachází se u paty objektu. První 3 generátory začaly pracovat koncem roku 1936 a další následovaly v následujících letech.
Heoverova přehrada byla po dobu 10 let (1939-1949) největším hydroelektrickým zařízením ve Spojených státech a dodnes patří mezi nejvýkonnější elektrárny. V současné době vyrábí přibližně 4 miliardy kWh ročně při maximálním výkonu 2 080 MW. Její výkon v posledním desetiletí klesal v důsledku neustálého období sucha, které ovlivňovalo hladinu vody v jezeře Mead, jež v roce 2016 zaznamenalo nejnižší stav. V posledních letech se však situace obrátila.
Poslední výrobní jednotky v přehradě byly instalovány v roce 1961. V současnosti má 17 hlavních turbín, které nahradily ty původní z 80. a 90. let 20. století. Elektrárnu stále provozuje americký Úřad pro rekultivaci (U.S. Bureau of Reclamation).
Podívejte se na níže uvedené video a prohlédněte si elektrárnu Hoover Dam.
Hoover Dam jako památka a turistická atrakce
Hoover Dam je v současnosti oblíbeným turistickým cílem, ročně ji navštíví asi 1 milion turistů. V roce 2005 se s nárůstem počtu návštěvníků a cestujících mezi státy Arizona a Nevada objevily problémy s dopravou a úředníci zahájili výstavbu projektu Hoover Dam Bypass, obloukového mostu, který spojuje státy Arizona a Nevada. Most je zřízen nad řekou Colorado a v blízkosti přehrady. Stará silnice je nyní využívána pouze návštěvníky přehrady.